Lubomír Vejražka: Proputinovská pátá kolona u nás. Co chce a jak se chystá na moc

Nepříjemně velký počet lidí v Česku pohlíží laskavě a s pochopením na Putina, zlehčuje a omlouvá jeho válku, která pustoší Ukrajinu podobně, jako ji kdysi válcoval Hitler. Titíž dříve bagatelizovali anexi Krymu a odštěpení východní Ukrajiny, ruskou přítomnost v Podněstří, ruské vojenské angažmá v Abcházii a Jižní Osetii, papouškovali ruské lži kolem sestřelení civilního letadla MH 17 malajských aerolinek. Kdo to je?

Lze mezi nimi nalézt komunisty, bývalé komunisty i antikomunisty, pravicově i levicově orientované osoby, jedince z kruhů křesťanských i esoterních. Nechybí zarputilí antivaxeři. Mnozí z nich patří k silným odpůrcům NATO a EU. Zaznamenal jsem i odpudivé konstatování „postřílela bych v Česku všechny Ukrajince“, také krvelačnou hlášku „ať Putin shodí na Ukrajinu atomovku“.

Slabost pro bývalého soudruha a kágébáka v jedné osobě, nyní samovládce Ruska a novodobého cara odpovědného za devastaci Ukrajiny, v některých našich kruzích vyloženě kvete a mění se postupně v jeho otevřenou podporu.

Náklonnost k masovému vrahovi

Vynechme nyní detailní rozbor, odkud se vlídný pohled na zločiny Kremlu táhne. Zda mají ti či oni příklon k totalitě vetřený pod kůží, či jsou jen pošetilí, zda jsou z východu placení anebo vydíraní. Zda jde o politické populisty, kteří chtějí budovat svou politickou kariéru nadbíháním voličům ochotným přenechat Ukrajinu Putinovi v plén.

Zda se za jejich postojem pro Moskvu skrývá byznys – přes jejich webové stránky jim totiž sympatizanti války přispívají financemi na jejich různé proruské aktivity. Anebo musí být v opozici za každou cenu, takříkajíc z principu? Popřípadě tak moc nenávidí EU a NATO, že se radši spojí s Ruskem podle přísloví „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“? Nebo se jim nedaří život a chtějí najít jeho smysl v přimknutí se ke slovanskému velkému bratrovi-uzurpátorovi, který tak často šlapal po jiných Slovanech, vraždil je a porušťoval?

Pomiňme i další fakt, totiž že příslušníci páté kolony nepřiřkli odpovědnost za válku Moskvě (ta je v tom prý nevinně a za nic nemůže), nýbrž nesmyslně Evropské unii a Severoatlantické alianci. Též Ukrajině a její snaze vymanit se z ruského vlivu, na což podle nich nemá právo.

Nevěnujme se pro teď podrobně ani této skutečnosti: pátá kolona požaduje konec dodávek zbraní na Ukrajinu, prý aby konflikt neeskaloval a skončil, aby se ušetřily životy. To vypadá humánně. Avšak kdo vyřkne „A“, měl by doplnit i „B“, tedy tuto prostou pravdu:

Nedostatečně vyzbrojenou Ukrajinu Rus dobude. Načež dojde, jak vidíme na již okupovaných územích, na vraždění, mučení a znásilňování, na zatýkání, soudy a věznění, na vyhazování ze škol a zaměstnání, na loupeže soukromého majetku i národního bohatství, na nekompromisní rusifikaci a proruskou, tedy protiukrajinskou výuku ve školách, na persekuci všech, kteří neskloní hlavu, na unášení Ukrajinců do Ruska, na zavlékání dětí na převýchovu (tak činili nacisti i českým dětem), na zničení ukrajinského národa.

Žádná humánnost v barvách Ruské federace, nýbrž zločin za zločinem v duchu nacistů a komunistů.

Pokud Rus Ukrajinu zabere, čeká na její obyvatele v nějaké formě to, co Hitler plánoval udělat s námi, Čechy. A nebude mít slitování. Podvolíš se, anebo … uvidíš! Kdyby Putin Ukrajinu zlomil, avšak její část k Rusku nepřipojil, nainstaloval by tam loutkovou vládu sobě zcela podřízenou a došlo by na podobné represe jako v prvním případě.

Přeskočme i úvahu, zda Rus, pokud Ukrajinu získá celou, potáhne dříve či později dál na západ, tedy i k nám. Jde mi o něco jiného. Nabízím dvě zamyšlení:

1. Co naši otevřeně či skrytě proputinovsky ladění jedinci udělají, aby se u nás dopracovali k moci? A kdyby jim to vyšlo, kam až zajdou?
2. Jakou cestou by se vydali, pokud by Rus porazil Ukrajinu, zastrašil NATO a došel až sem?

Jak se dostat k moci, co pak…

Aby mohli získat vládu politici a osoby zastávající se ruských lží, co nabídnou voličům? Okamžité ukončení dodávek zbraní na Ukrajinu a dohodu s Putinem o levné ropě a plynu? „Normalizaci“ vztahů s Moskvou? Nabulíkují těm voličům, kteří nevědí anebo už dávno zapomněli, co Rus „umí“, že energetická závislost na Moskvě nevadí? Kdo z jejich voličů chápe, že kapitulace Ukrajiny může předznamenat i náš pád?

Možná Moskva naší páté koloně navrhne (možná již navrhla): „Ukrajina nám stačí, vás necháme být. Lacinou ropu i plyn vám zaručíme. Až vyhrajete volby, spoléháme na vaši proruskost. A dáte hlasovat o vystoupení z EU a NATO. Nebudete tratit, my své přátele odměnit umíme. Vzpomeňte, jak se žilo v komunistickém Československu Husákovi, Bilakovi, Jakešovi, Štěpánovi, Lenártovi. Bez nás by byli ničím, s námi byli vším.“

Pokud by zastánci vstřícného pohledu na Kreml skutečně volby vyhráli, vznikne proruská a zároveň silně protievropská vláda. Navenek by Česko zaprodala ruskému medvědovi, ale co dovnitř? Jak by asi zacházeli s Čechy, kteří by se proti Moskvě striktně vymezovali?

V roce 2016 popotahovala česká policie našince vyjadřující při návštěvě čínského prezidenta v Česku nesouhlas s politikou Číny. Muži zákona také požadovali odstranění tibetských vlajek. Ta samá policie mlčela, když se v ulicích Prahy objevili organizovaní Číňané vítající svého prezidenta a útočící na české občany držící v rukou vlajku Tibetu.

Servilita prezidenta Zemana a tehdejší vlády vůči Číňanům byla neuvěřitelná. Kdybychom se ocitli v zóně vlivu Ruska, jak by to asi vypadalo při návštěvě ruského vládce a jeho suity…

Proruská vláda by manipulovala veřejné míněné ve prospěch Moskvy. Kdokoli si může pustit z archivu televizní noviny z dob normalizace. Nadešla by u nás opět podobná masírovka, jako tenkrát?

Na „zlobivé“ nezávislé redakce by se sesypaly účelové kontroly z finančního úřadu, hygieny, úřadu bezpečnosti práce. Dámy v kostýmku a hoši v kravatách by vždy něco našli. Zakazovala by se protimoskevská shromáždění, rozháněla ta nepovolená.

A kdyby sem Rus přišel?

Co by učinili zástupci dnešní páté kolony, pokud by se Rusové – po nějakém nyní nepravděpodobném vývoji – objevili až v Praze? Není těžké si představit, že by ochotně pomáhali navléknout českému národu na krk ruskou oprátku. Tak, jako to učinili naši komunisté v roce 1948. Rádi by přijali nějaký Rusy svěřený pašalík.

Kolik Čechů by se asi k Rusům přidalo, protože by čichali kariéru, peníze, moc? Kolik cynických zbabělců-pragmatiků, krys stavících své zájmy nad národ, by opět vylezlo?

Známe to z doby po únoru 1948 i po srpnu 1968. Tváře možných budoucích kolaborantů, udavačů a konfidentů na nás už dnes shlížejí z televize a článků – stačí se pozorně dívat. Rozpoznáte je podle mluvy, podle řeči těla, podle pichlavých uhýbajících očí, podle kličkování. Další desetitisíce jsou ale zatím ti neviditelní.

Kriminál či vyhazov z práce by často zařídil soused, možná příbuzný či někdejší kamarád, politický pracovník v práci anebo krysa ze sportovního oddílu, spolužák, kantor.

Důvodem by vůbec nemusel být protiruský postoj, ale jen msta za dávná (možná jen domnělá) příkoří, popřípadě obyčejná závist nebo sousedské spory.

Tyhle řádky vůbec nejsou přitažené za vlasy, to vše známe z dob nacistů a komunistů. Lidské bestie se v dobách nástupu zla objevují okamžitě, zemi pak zamoří jako morová nákaza tsunami bolesti a neštěstí.

Nešlo by jen o perzekuci protivníků – vlivem podlehnutí východu by zmrtvěla společnost přesně tak, jako se stalo od roku 1969 výše. Tenkrát se kolaboranti s moskevskou a komunistickou mocí podíleli na vyhazovech druhých z práce a ze škol, na donášení, udávání, cenzuře.

Drali se do KSČ, Lidových milicí a na VUML, podepisovali spolupráci s StB. Na ideologických školeních žonglovali s frázemi plnými SSSR, socialismu a prohnilého západu. Společnost se tehdy stáhla sama do sebe, ke svým koníčkům, na chaty a zahrádky, k televizi. Každý se probíjel sám za sebe, každý hledal, jak si v totalitním státě uspořádat život. Vše se dá snadno zopakovat.

Nový řád?

Rusko plánuje podle vyjádření exprezidenta Medveděva vybudovat nový řád zahrnující území od Lisabonu po Vladivostok, systém bezpochyby postavený na autoritářsko-policejních pořádcích a podřízení Evropy moskevským temným imperiálním ambicím.

Rusko vyhrožuje jaderným bombardováním evropských velkoměst a ovládnutím střední Evropy. Chlubí se zbraněmi posledního soudu. Hláškami ve státní televizi připravuje své obyvatele na jadernou válku.

Rusko uctívá Putina jako cara a spasitele, rehabilituje masového vraha Stalina. Pochvaluje si okupaci Československa v roce 1968. Ospravedlňuje zabrání Pobaltí před válkou, válku s Finskem a pakt Ribbentrop-Molotov, jenž umožnil zahájení války v Evropě v roce 1939.

Čeští stoupenci Moskvy tyhle řeči neodsuzují, tedy s nimi souhlasí. Zástupci páté kolony dnes svobodně a beztrestně hlásají své názory a podporují slovně Rusko, které běsní na Ukrajině. Využívají přitom výhod demokracie a svobody slova. Tváří se vlastenecky.

Pokud by se shodou nešťastných okolností snad dostali k moci je jisté, že své protivníky by svobodně a beztrestně hovořit nenechali. Opravdové vlastence by zavírali a mučili, vytyčili by les šibenic jako komunisti po únoru 1948, jako nacisti za války. Nastolili by diktaturu.

Impérium v duši ukotvené

Na které území šlápla okovaná ruská bota, takové území ruská vrchnost, zprvu carská, pak komunistická a nyní putinovská vždy považovala za svou kolonii anebo alespoň za součást sféry ruského vlivu. Své o tom mohou vyprávět národy na Sibiři a ve střední Asii, pobaltské státy, Ukrajina a Bělorusko, Zakavkazsko a po druhé světové válce i my ve střední Evropě.

Stejně jako ruská vrchnost to mají dnes v podvědomí zakódované i mnozí běžní Rusové – staletí carismu a sedmdesát let komunismu se do nich vepsalo. Chtějí co největší území, chtějí impérium, chtějí vliv, chtějí ovládat jiné národy. Jsou tak uhněteni, v tom se nemění. Chtějí i nás.

Vyjde-li jim to, opět mnoho z nás uvízne ve světě lží, útlaku a propagandy, ve světě vnuceném nám cizáky a našimi Putinovci. To, co zažíváme, není žádná hra, ale boj o naši vlastní budoucnost.