Jaroslav Balvín: Mgr. Albína Tancošová - In Memoriam
Dne 7. listopadu roku 2021 ve dvanáct hodin třicet minut opustila tento svět navždy paní magistra Albína Tancošová. Posledního rozloučení od své rodiny a jejích dětí, Nadi Mirgy a Jiřího Tancoše, se jí dostalo v kostelíku v Kladně Rozdělově v pátek dne 12. 11. 2021 ve 12 hodin 30 minut.
Albína Tancošová byla a zůstává i do budoucna velkou romskou osobností zejména v oblasti pedagogiky, pedagogiky speciální. Vynikala především ve výchově a vzdělávání romských dětí, dětí se speciálními potřebami ve speciální škole ve svém rodném Kladně.
Její celoživotní směřování k prohlubování znalostí v tomto oboru ji vedlo ke studiu učitelství speciální pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde v tomto oboru získala magisterský titul. Svou činností a lidským vztahem k žákům, romským i neromským, byla vzorem. Její odbornost i celospolečenské směřování k prosazování humanistické výchovy a rovnosti ve vztahu k romským i neromským kolegům a žákům přivedlo magistru Albínu Tancošovou k práci koordinátorky romského vzdělávání na Ministerstvu školství a tělesné výchovy České republiky. Tam nastoupila 1. listopadu roku 1997 a zde působila do poloviny roku 2002. Z MŠMT ČR odešla ze zdravotních důvodů, ale v práci potom pokračovala jako učitelka speciálních škol. Angažovala se také ve významném hnutí romských žen s názvem Manushe, které vedla jiná významná romská osobnost – Marta Hudečková.
Pět let působení magistry Albíny Tancošové na ministerstvu školství znamenalo velkou kvalitativní změnu v činnosti ministerstva ve vztahu k rozvoji romského školství. O jejím nástupu a smyslu její práce oznámil tehdejší ministr školství následující: Do skupiny základního, středního a vyššího odborného vzdělávání na ministerstvu školství nastoupila 1. listopadu Romka Albína Tancošová. Jejím prostřednictvím hodlá ministr Grůša zintenzívnit spolupráci s romskými představiteli a více je zapojit do problematiky českého vzdělávání.
Působení magistry Albíny Tancošové můžeme symbolicky rozčlenit do deseti významných kapitol, které znamenaly po roce 1997 významný pokrok v této významné oblasti školství, jakou je edukace romských dětí a mládeže. Z těchto oblastí uvedeme pro tento text, zaměřený na uctění památky Mgr. Albíny Tancošové, tři zásadní:
1. Souhrnná zpráva o situaci romských komunit v České republice: tzv. Bratinkova zpráva jako výzva pro Albínu Tancošovou a většinu učitelů romských žáků a studentů
Velikost osobnosti nevychází pouze z jejích charakterových vlastností, které by existovaly mimo společenské dění. Osobnost je vytvářena a sama sebe utváří v reakci na společenské, progresivní změny. Ty jsou před ní stavěny jako úkol, v jehož řešení se osobnost maximálně angažuje. U skutečných osobností dochází v tomto směru k situaci, která reaguje na aktuální společenskou výzvu a kterou je možno v této souvislosti nazvat historickým činem. Tak je nazýván i čin nebo systém činů i u osobností v pedagogice, zaměřených na realizaci progresivních výchovně vzdělávacích cílů.
Taková situace ve vztahu osobnosti Albíny Tancošové a řešení úkolů zaměřených na změny v edukaci Romů ve školách nastala v roce 1997. Vláda konečně po mnoha nepřátelských útocích na Romy ze strany skinheads iniciovaných často postoji Daniela Landy (tento „bojovník“ se i v současnosti vyznačuje „vlasteneckým“, destruktivním, antispolečenským zápalem v situaci pandemie) a řešených do té doby pouze ze strany ministerstva vnitra jako násilné činy mezi Romy a neromy, na základě rozsáhlého sociologického výzkumu vydala Souhrnnou zprávu o situaci romských komunit v České republice: tzv. Bratinkova zpráva, která určovala i úkoly jednotlivým ministerstvům, včetně ministerstva školství, zaměřené na řešení romské otázky. V této situaci nebylo náhodou, že vzápětí, po 29. říjnu 1997, kdy byla Bratinkova zpráva zveřejněna, nastoupila 1. listopadu 1997 na ministerstvo školství paní magistra Albína Tancošová, která potřebné změny v romském školství po dobu pěti let na ministerstvu systematicky prosazovala.
Tuto roli, kterou se ministerstvo školství důstojně včlenilo do systému úkolů, různým ministerstvům stanovených Bratinkovou zprávou, realizovala paní Albína Tancošová ve spolupráci s kolegy na výtečnou. Z hlediska strategického rozvoje s cílem zintenzivnit spolupráci s romskými představiteli a více je zapojit do problematiky českého vzdělávání, jak výše uvádíme slova ministra Grůši, je možno rozdělit zaměření Albíny Tancošové do několika významných oblastí, které dosud nebyly rozvíjeny vůbec, nebo jen sporadicky. První a snad nejdůležitější oblastí bylo uplatnění romských asistentů ve školách:
2. Prosazení romských asistentů do škol a jejich zahrnutí pod státní správu.
Ve smyslu úkolů Bratinkovy zprávy pro jednotlivá ministerstva, a v tomto případě pro ministerstvo školství, se stalo v roce potřebným zvolit efektivní nástroj, kterým by se zkvalitnila výchova a vzdělávání romských žáků v českých školách, v té době zatím bohužel ještě převážně zvláštních, z 80 procent navštěvovaných romskými žáky. Na této velké změně se Albína Tancošová podílela zásadním a aktivním způsobem. Jednalo se o zavedení a prosazení romských pedagogických asistentů do škol. Ti měli napomáhat práci učitelů v komunikaci s žáky, ale i s jejich rodiči. To byla opravdu velká změna a osobnost Albíny Tancošové se ve vztahu k těmto novým asistentům projevila jako skutečný příklad a aktivní činitel. Jako romská učitelka, univerzitně vzdělaná magistra speciální pedagogiky, působila před novými romskými asistenty jako vzor i pro jejich profesionální dráhu ve školství. O této zlomové a skutečně přelomové změně ve školství a jejím smyslu ve vztahu k vzdělávání romských dětí se sama Albína Tancošová vyjádřila v rozhovoru do rádia O Roma Vakeren v roce 2003 následujícím způsobem: “Byla jsem přijata v roce 1997 jako koordinátorka pro vzdělávání Romů. Mojí hlavní náplní bylo udělat základ pro pedagogické asistenty. Tehdy v tom roce 97 jich bylo v České republice celkem 18. Byli finančně podporováni neziskovým sektorem. Podařilo se mi dostat všech těch teď nyní pracujících 350 romských asistentů pod státní správu, nejsou financováni neziskovým sektorem, možná nějakých dvacet asistentů má pan ing. Holomek v Brně. Jinak jsou opravdu všichni financováni ze státního rozpočtu.”
3. Spolupráce MŠMT ČR a Hnutí spolupracujících škol R a využití edukace romských pedagogických asistentů prostřednictvím Hnutí R
Výrazným vkladem do řešení otázek edukace romských žáků a studentů se stala spolupráce s organizací učitelů romských dětí – Hnutím spolupracujících škol R (Hnutí R). Hnutí R vzniklo v roce 1992 a v roce nástupu paní Albíny Tancošové na ministerstvo školství bylo v plném proudu své činnosti. Ta spočívala na výměně zkušeností škol s edukací romských dětí pořádáním setkávání na školách, které se této práci věnovali novým, originálním způsobem. Albína Tancošová tyto zkušenosti výborně využila a dokonce setkávání Hnutí R povýšila na prostředek edukace romských pedagogických asistentů a výměny zkušeností z jejich práce ve školách. Od 4. setkávání Hnutí R v Rakovníku na téma Romové a historie se této činnosti plně věnovala, v Kladně zorganizovala významné 7. setkání Hnutí R na téma Romové a majorita. Až do 19. setkání Hnutí R v této oblasti byla zcela evidentně znát její konstruktivní práce ve prospěch edukace Romů.
Odkaz paní Albíny Tancošové nespočívá pouze v její odbornosti a opravdu efektivní práci pro změny v edukaci Romů v letech 1997 -2002 a i v následujících letech v učitelské práci s romskými žáky a ve občanské práci v romském sdružení Manushe. Její odkaz, jak na ni vzpomínají mnozí kolegové a žáci, spočíval především v její lidskosti. I to je velmi důležitý znak velké osobnosti, kterou paní Albínka, jak ji všichni nazývali, byla.
Proto uvedeme na závěr několik vzkazů jejích přátel, adresovaných její dceři – paní Naďa Mirga a jejímu synovi -Jiří Tancoš.
Myslím,že ještě nyní, po několika měsících skonu, Albínka Tancošová s radostí a láskou tyto vzkazy do jejího pedagogického nebe přijme:
Ivan Veselý
Odešla učitelka a aktivistka romského polistopadového hnutí.
Dostal jsem smutnou zprávu, že ve věku 65 let zemřela Albína Tancošová, vynikající pedagožka a významná funkcionářka polistopadového Demokratického svazu Romů. Měl jsem to štěstí, že jsem s ní mohl spolupracovat. Byl skromná, nikdy nezapřela své dělnické a romské kořeny a měla rozhled a znalosti, o kterých se současným titulovaným idiotům může jen zdát.
Pracovala na MŠMT ČR, byla aktivní, pomáhala a zpracovávala mnoho materiálů, které nám pomáhaly ve formulování vzdělávací politiky romských dětí. Bez lidí, jako byla ona, jsem si neuměl představit svou práci v řadě poradních těles v České republice a v zahraničí.
Její památka bude žít v mém srdci navždy. Díky, Albíno, díky za vše.
Anna Poláková
Na Albínku vzpomínám s velkou úctou. Byla to dáma s velkým D. Skromná a velmi moudrá. A také bojovná. Milující náš romský národ. Jsem moc ráda, že jsem ji měla možnost poznat osobně. Moc ráda vzpomínám na naše dlouhé diskuse na Manuškách, na Orlíku, kam jsme jezdili. Na jednu diskusi si pamatuji velmi dobře, a to když mi řekla více informací ohledně zdraví romské populace. Byla jsem tenkrát zděšena. Tvá maminka, Naďko, byla úžasný člověk s krásnou duší. Byla i vzorem pro mnohé z nás. Vzpomínám na ni s láskou a úctou, protože i ona předávala úctu a lásku lidem, kteří ji potkali a poznali, jako já.
Jarmila Kuchařová členka Manushe
S Albínou jsem se seznámila díky Manuškám na jednom setkání, kdy hovořila o své práci učitelky. Velmi mě její vyprávění zaujalo, protože z jejího vyprávění bylo cítit, že má srdíčko na pravém místě a děti miluje. Její povolání bylo opravdovým posláním a věřím, že dodnes její žáci na Tvoji mamku mají hezké vzpomínky. Byla to zvláštní žena s úsměvem na rtech, se smyslem pro humor. Vzpomínám si, že se velmi angažovala pro lepší start dětí ve vzdělávání a politickém dění nás Romů ve společnosti. Na Albínku vzpomínám jen v dobrém.
Věčné světlo ať jí svítí a nechť odpočívá v pokoji.
PaedDr. Jiří Pilař, ředitel odboru speciálního vzdělávání
S paní Albínou jsem několik let spolupracoval. Vždycky jsem si vážil lidí, kteří pracují nejen kvůli penězům, ale protože chtějí s problémem pohnout. A právě mezi takové patřila vaše maminka. Věděla, co je třeba a dokázala oponovat i některým romským aktivistům, kteří si vše představovali poněkud zkresleně a jednoduše. Mnohokrát jsme spolu debatovali nad ožehavými tématy romské komunity. A i když jsme měli někdy na věc odlišné názory, dokázali jsme si je vykomunikovat.
Je mi moc líto, že paní Albína Tancošová zemřela.
Marta Hudečková, zakladatelka ženské rosmké skupiny Manushe
Milá Albínko,
píšu ti snad poprvé dopis za těch třicet let, co se známe. Původně jsem slíbila Naďce, že napíšu nekrolog, ale tato forma je pro mě jednodušší. Vzpomínám si na naše první setkání v parlamentě, kam nás pozvali páni politici, a dokonce nám někteří naslouchali. Měla jsi na sobě šedý kostýmek a pracovala jsi na MŠMT. Když byla přestávka, popíjely jsme kávu a ty jsi řekla svým tichým hláskem: „Snad vyjde všechno, co slibují, musíme jim věřit, ale ne zas tolik, abychom zapomněli, kdo jsme.“. Na ta slova jsem dosud nezapomněla.
Tvé zdraví nebylo v tu dobu moc dobré, ale pořád jsi pracovala a podávala pomocnou ruku dětem doučováním. Nezapomenu na den tvé promoce, kde jsem tě přišla podpořit i se Zuzkou s tou největší kyticí, kterou ti všichni kolegové záviděli. Je toho tolik, co jsme spolu prožily, „prokecaly“ a protelefonovaly, že bych popsala spoustu stran. Ale nemusím, všechno jsme si řekly i osobně, a to je pro mě to nejdůležitější. Chci Ti, Albínko, ještě jednou poděkovat za spoustu věcí. Jako například: Když jsem onemocněla a měla pocit, že všechna moje práce byla zbytečná, Ty, jako jedna z mála, jsi mi to vyvrátila. Dokonce jsi řekla, že do doby, než jsi začala chodit na naše setkání Manushí, jsi nevěděla, co znamená Paťiv a díky mě jsi ji poznala.
Za to, jak jsi tvrdě stála na straně slabších a obhajovala jejich práva ve vzdělání – za to, že jsi se nenechala nikým ovlivnit ve svém názoru – za to, že jsem tě nikdy neslyšela o nikom mluvit ve špatném, vždycky jsi uměla každého omluvit a odůvodnit jeho jednání – za to, jak jsi dokázala svým tichým hlasem říct i svému nadřízenému, že dělá svoji práci špatně – za to, jak skvěle si vychovala své dvě děti – za to, že jsem mohla být tvou přítelkyní – za to …………. Za to vše Tě naposledy objímám a děkuji…
Marta.
Naďa Mirga, dcera
Albínka, málo kdo ji oslovil jinak, než Albínko. Na první pohled nenápadná, a přesto neskutečně výjimečná a inspirativní.
Na své cestě pomohla mnoha lidem a nikdy o tom nemluvila. Nechlubila se, jaké má vzdělání, ani co pro společnost nebo jednotlivce udělala. Albínka, kterou lidé měli rádi, malá osůbka s velkým srdcem.
Od 25 let byla v invalidním důchodu, velmi těžce nemocná. Když se její zdravotní stav zlepšil, vrátila učit. Tenkrát na Zvláštní školu. A začala studovat vysokou školu pedagogickou. Přesně 10 let jí zdraví relativně sloužilo, svůj čas využila pro pomoc romským dětem, zasadila se významně při prosazení romských asistentů do škol a ovlivnila mnoho životů.
Jako dcera budu navždy obdivovat její dobrotu, moudrost, ochotu pomáhat druhým. Když vidím, že ve škole pracují romští asistenti, vidím v tom dílo své maminky, Albínky. A hlavně v tom vidím její odkaz: nikdy se nevzdávat.
Paní Albína Tancošová opustila ten náš svět dne 7. listopadu 2021 ve 12. 30 hodin.
Její práce ve prospěch tak potřebné a kvalitní edukace Romů jako nezastupitelného prostředku harmonizace ve společenských vztazích mezi námi zůstává. A nejen to, rozvíjí se i dále, v mnohém položila základy a vzory pro další působení v oblasti romského vzdělávání i v občanském soužití mezi romskou i neromskou společností.
ČEST JEJÍ PAMÁTCE! S úctou rodina, její děti Naďa a Jirka, i autor textu Jaroslav Balvín.
