Jarmila Balážová: Senátorská fraška

„Tak co si myslíte o zvolení Mariána Kotleby na pozici župana v banskobystrickém kraji? Může se slovenským úspěchem inspirovat někdo v České republice?“, zasypávaly mě v listopadu otázky novinářů a nutno přiznat, že toto téma zhruba čtyři dny vévodilo diskusím všude kolem. Chápu to, bývali jsme jednou zemí. Jazyk dnešních našich sousedů, stejně jako mentalita a podstatná část historie – nebo třeba chování lidí v krizových společenských situacích – jsou nám nejbližší, snáze pochopitelné, logicky je srovnáváme.

Jasně, že se Kotlebu pokusí napodobit jeho kolegové s obdobně zrůdným fašistickým viděním světa; už to koneckonců dělají. Tomáš Vandas z Dělnické strany sociální spravedlnosti se bezprostředně po zveřejnění výsledků voleb na Slovensku pochlubil na sociálních sítích fotkou, na níž vedle něj stojí Kotleba ve své pověstné uniformě připomínající Hlinkovy národní gardy. „Marián Kotleba se právě od nás učil, jak organizovat pochody přímo do romských sídlišť,“ pochlubil se předseda strany, jejíž program společně se svou matkou založil v době, kdy už tušil, že předchozí Dělnickou stranu rozpustí stát po vyhraném soudu. I to je koneckonců spojuje s Kotlebou, i jeho partaj stát soudně uznal za nepřijatelnou a porušující principy demokracie a následně ji zakázal, načež si ovšem tento slovenský nacionalista hlásající otevřeně nenávist vůči Romům, homosexuálům i dalším menšinám a zesměšňující také ženy, jednoduše zaregistroval politické uskupení nové.

V době vzrůstající ekonomické, společenské i morální krize hrozí, že úspěšné zvolení županem ve druhém kole volby nezůstane jediným Kotlebovým vítězstvím. Historie v tomto ohledu připomíná podobně zkratovité jednání poměrně neúprosně a současný hospodářský propad v Evropě tlačí do popředí podobné extremisty, kteří se otevřeně hlásí k hlídkám a tažením připomínajícím trestné výpravy, k nadřazenosti jedněch nad druhými.

A oni to velmi dobře vědí a staví na tom taktiku svého počínání, vypočítavě, chladně kalkulují s tím, že senioři jsou naštvaní, že jim po celoživotní práci ledaskdy nezbývá po zaplacení nájemného a léků důstojně ani na jídlo. Nemluvě o mladých lidech, kteří splácejí hypotéky a věří, že jiné rodiny na dětech naopak vydělávají a živí je vlastně stát. Jsou tu také naštvaní pracující, kteří dělají za minimální plat, snášejí chování svých nadřízených a bojí se ozvat. A vidí nebo se doslechnou, jak se těm „cigošům“ dobře vede: „v životě to nepracovalo a má to stejnou podporu jako ten, co celý život dře!“, supí pak v domněle spravedlivém hněvu.

Hloupé? Ne, realita!, tak to zkrátka je a všichni to víme. Vědí to i různí Kotlebové, Vandasové, ale i další populisté, kteří nejsou nebezpeční o nic míň, naopak. Řada z nich už sedí v Poslanecké sněmovně a v Senátu. A i tam, jak znovu ukázalo nedávné jednání v horní komoře českého Parlamentu, perlí.

Nemyslíme si, že všechny z nich žene zlý úmysl nebo nenávist k Romům jako celku, ale ta neznalost a hloupost nemá prostě meze. Neviděli jste to jednání? No tak si o něm přečtěte na romea.cz! I vy jim můžete napsat a vyjádřit své občanské postoje. Neuvěřitelné výroky některých senátorů na adresu nejméně oblíbené menšiny v ČR potvrzovaly všechna možná klišé, která potom vedou k naštvání, frustraci, klidně i k nenávisti a ženou obyčejné lidi do demonstrací po boku nácků. A až budou v době komunálních voleb ještě naštvanější, dají hlas těm, kteří jim slíbí rychlé řešení. Co na tom, že ten hlas padne náckům nebo populistům, kteří pak ze svých slibů nesplní nic? Tak to prostě chodí, když se na podobné výroky politiků, kteří mají hledat řešení, na jejichž konci nám, daňovým poplatníkům a občanům této země má být lépe, neozve dostatečné množství jiných politiků, kteří mají o probíraném tématu alespoň reálné povědomí a jimž by mělo záležet na kultivaci morálky země, ve které společně žijeme.

Pořád ještě to vypadá, že jde jen o Romy, o Cikány, o sociálně vyloučené, o ty, kteří přece nemusejí dokonce ani platit za léky, zatímco babičky a dědečkové musí od pultíku v lékárnách zahanbeně odejít, když zjistí, že by jim po uhrazení požadovaného doplatku nezbylo ani na jídlo do konce měsíce.

Nevěříte? No ano, tento předsudek založený na totální lži opakující se stále dokola skutečně přesvědčil řadu lidí, a to i takové, kteří rozhodně žádnými zarytými rasisty nejsou. Podobnou scénu z lékárny srdceryvně líčil naposledy dokonce dlouholetý spolužák mé sestry. Znám ho, pamatuji si ho ze základní školy. Hodný kluk se sociálním cítěním. Tu scénu z lékárny si nejspíš vůbec nevymyslel, sestře ji potvrzoval přímo do obličeje. Znají se léta, zdraví se, respektují. A když dopsal k té scéně ze života větu, že by babička musela být nejspíš snědá, aby ty léky dostala, prý vůbec nemyslel naši rodinu nebo podobné romské, které zná. A tomu, že Romové v lékárně za léky neplatí, prostě věří! Ale co by ne, když zmiňovaní a v této sféře velmi nevzdělaní senátoři bez ostychu mluví o tom, o čem nemají ani potuchy a posilují tato hloupá klišé? No a co? Romové se přece neumějí bránit, k soudu se z nich odváží asi sotvakdo a může to přinést i nějaký ten politický bod k dobru, když to společnost pochopí jako odvážnou kritiku, tak co?

Nic, ale až takhle nevzdělaně a hloupě, bez znalosti skutečného stavu věci naši zákonodárci promlouvají například o tom, že většina českých mužů ve věku od 25 do 45 let pracovat nechce a práce se štítí. Mezitím ovšem rozhodují o věcech, které zásadním způsobem ovlivňují a budou ovlivňovat úroveň republiky na dalších pár desítek let. A jestli ve všem se stejným deficitem znalostí, tak to nás tedy chraň Pán Bůh!