Jan Rác dělá už 45 let o Vánocích radost po celém světě

Jan Rác z Jablonce nad Nisou začal pracovat jako foukač vánočních ozdob už ve
svých patnácti letech. Dnes, ve svých šedesáti, patří k nejlepším v oboru a je
tak nepostradatelnou postavou severočeské společnosti, která takový sortiment v
Česku stále vyrábí. Přestože se dostal do složitých problémů, které by druhé
možná strhly na samé dno, Jan Rác se nevzdává. Odchází každé ráno do práce,
kterou má rád, a věří, že se vše zase jednou zlepší.

Do sklárny tehdy patnáctiletého Jana dovedla jeho maminka. Učební obor v té
době ještě podle jeho slov neexistoval, proto se musel zaučit přímo na dílně.
Když do továrny přišel současný spolumajitel společnosti Goja, Jaroslav Hrabák,
Rác už tam několik let pracoval jako zkušený foukač. „Když jsem do firmy
nastoupil já, Honza Rác už tu jako mladíček foukal. Jak začali ti starší skláři
stagnovat a odcházet do důchodu, on začal vynikat. Mě na něm vždycky fascinovala
ta jeho snaha. Nejenom dělat a chodit do práce, ale dělat to dobře. Je skutečně
obdivuhodný,“ popisuje Hrabák. „Říct Honzovi, že má něco špatně, chtělo kus
odvahy. Záleželo mu na tom a tohle vždy nerad slyšel. I když to byla zjevná
pravda, on si tu svoji práci hájil. Ale jakmile jsem zavřel dveře, tak to
předělal,“ dodává s úsměvem.

VIDEO

Udržení tradice

Tradice výroby ozdob v Jablonci pochází už z předválečné doby, kdy zde
vánoční ozdoby vyrábělo později vyhnané německé obyvatelstvo. V roce 1945 se do
Jablonce přestěhovala skupina lidí ze Zdobína a založila tradici foukaných
skleněných ozdob, kterou se Hrabák snaží udržet dodnes. Společnost prošla v
devadesátých letech privatizací a pan Rác se stal jedním ze spoluvlastníků nově
vzniklého eseróčka. Jak říká sám jednatel společnosti, neplynou mu z toho žádné
výhody, ale spíš zodpovědnost.

Hlavní Rácovou doménou je výroba špic a volných tvarů – tedy tvarů, které
sklář dotváří při foukání a které tedy nejsou vyráběny v připravených formách.
„Na té práci mě nejvíc baví vlastně to sklo samotné. Jak se dá snadno tvarovat,“
usmívá se Jan Rác. „Nastoupil jsem sem jako malý kluk a pořád mě to baví. Člověk
se má pořád co učit, může být tvůrčí a vytváření volných tvarů je často i
zábavné,“ dodává.

Ozdoba se vyrobí ze skleněných trubic, které musí Rác nařezat na menší díly,
takzvané odtažky. Ty pak zahřívá nad plamenem a v rozhodný moment vyfoukne do
požadovaného tvaru a velikosti. Vyfouknutí jedné visací ozdoby trvá přibližně
minutu. Denně jich vyrobí až 400 kusů nebo 100 -150 ozdob na špičku stromku.

Pro předsudky není ve sklárně místo

V práci se Jan Rác s předsudky kvůli svému romskému původu nesetkal. Zmiňuje
ale, že v životě je to trochu jiné. „Občas se s tím setkáváte, to je jasné,“
říká. To, že předsudky nemají ve výrobně ozdob místo, zdůrazňuje také její
jednatel: „Když jsem přišel do Vánočních ozdob a potkal jsem tu Honzu, utvrdil
mě v tom, že ten generalizující náhled na Romy je špatný. Záleží, kde a jak se
chytnou a často to je i o předsudcích. Já je nemám. Honza není jediný Rom, který
tu pracuje. Mám tu i další romské pracovnice a jsem s nimi velmi spokojený. Když
sem někdo přijde, nahlíží se na něj jako na kohokoliv jiného.“

V dluhové pasti

Před několika lety se Jan Rác dostal do finančních problémů a uvízl tak v
dluhové pasti. Nachází však nečekanou podporu právě v této továrně. „Honza se
dostal do potíží nejen vlastní vinou a teď je v soukolí exekucí. Je mi to moc
líto, protože tu pracuje velmi tvrdě a pak když mu přijde výplata, moc mu z toho
nezbude. Je otázkou, zda má šanci se z toho dostat, protože chodí do práce a
dluh, který poctivě splácí, se mu přesto stále zvyšuje. A to si myslím, není
dobře,“ říká Hrabák. „Každý může šlápnout vedle, ale měl by dostat šanci se z
toho dostat. Když toho Honzu vidím, jak se snaží a přesto má pořád takové
problémy, tak bych brečel,“ dodává smutně. Přestože pro pana Ráce není tvrdá
dřina příliš výhodná, v práci pokračuje. „Člověk bez práce být nemůže. Zaprvé by
mi nikdo nic zadarmo nedal, zadruhé by mě to doma vůbec nebavilo. Co bych tam
dělal?“ vysvětluje Rác. Zbývá mu pár let do důchodu, je ale odhodlán v práci
pokračovat, dokud mu to zdraví a dostatek objednávek dovolí. (Více o
problematice dluhů ZDE.)

Radost po celém světě

Jablonec nad Nisou je svou pověstí sklářské velmoci znám po celém světě. Však
i řada například keňských žen z tradičních kmenů, které vyrábí korálkové
náhrdelníky, při zmínce o Česku znale jmenuje právě Jablonec. S ekonomickou
krizí však sklářský průmysl utrpěl na mnoha místech definitivní ránu a ta
zasáhla právě i tento region, ve kterém doposud vzkvétala vysoká míra
nezaměstnanosti. „Stejně si ale myslím, že kdo práci chce, ten si ji najde,“
říká Rác. Uznává ale, že Romové jsou ve složitější situaci, i když se situace na
trhu práce zlepšila. „Romové do práce chodí, ne že nechodí, ale samozřejmě
záleží jak kdo. Nejde zde samozřejmě jen o Romy, to platí pro všechny. Jenže
Romové to mají trošku těžší,“ říká Rác. „Často nemají potřebné vzdělání, a nikdo
je ani nechce,“ dodává.

Ozdoby, které Jan Rác a jeho kolegové vyrábí, dělají lidem radost takřka po
celém světě. Přestože vyváží zejména do zemí západní Evropy a Spojených států,
menší dodávky směřují také do Austrálie nebo na Kubu. Jan Rác také projel řadu
zemí, kde podnik reprezentoval a na různých veletrzích kde byl tím, kdo
návštěvníkům techniku foukání ukazoval. Dnes firma vyrábí ročně kolem čtyř set
tisíc ozdob. Před několika lety jich bylo dokonce přes milion.

Stromeček si Jan Rác zdobí zásadně vlastními ozdobami, i když, jak sám říká,
zlatá éra už pominula odrostem dětí, které se na Vánoce těšily, a pro které
některé speciální dekorace vytvářel. Těší se však na vnoučata, se kterými by
mohl opět radost z práce i Vánoc prožívat.

Převzato
ze
serveru Hate Free Culture.