Jan Horvát: S opatřeními pro boj s virem ve vyloučených lokalitách je třeba začít hned
Pandemie onemocnění COVID -19 se týká celého světa, bohužel i nás, občanů České republiky. Počet nakažených narůstá každým dnem. Kde se stala chyba? Možná měly být hranice uzavřené hned nebo měla vláda zakázat návrat dovolenkářům – potencionálně nakaženým ze zahraničí. Nebo, v horším případě, to je chyba nezodpovědných jedinců?
Nicméně virus je tu a teď s ním musíme bojovat, ale bohužel chybí zbraně. Není lék a nejsou ochranné pomůcky, na trhu chybí i dezinfekční prostředky. Bohužel, poptávka je celosvětová a problém je to globální. A jak je vidět, svět na něj nebyl připraven, jelikož po těchto produktech není za standardní situace taková poptávka jako v posledních dnech.
Je obdivuhodné, jak se s nedostatkem roušek vyrovnal náš lid. Na nic nečekal, ani na pomoc státu či kohokoli jiného a naše šikovné české ručičky – švadlenky zasedly k šicím strojům a vyrábějí funkční roušky všech tvarů, o více vrstvách a někteří dokonce dbají na estetiku a módní vkus, někteří roušky rozdávají nezištně, za což jim patří velké díky. Doufejme, že se situace změní a vše bude zase dostupné. Do té doby buďme obezřetní a nosme alespoň to, co máme.
Jsme v krizovém režimu a jak je známo, každá krize má největší dopad na nejslabší článek v sociálním řetezci. Ano, myslím tím vyloučené lokality a osady, kde žijí Romové.
Zatím nejsou informace, že se virus nějak více šíří v sociálně vyloučených lokalitách. Buďme štastní, protože mám opravdu velký strach, co se stane, až se tento virus vyskytne i tam.. Jedním z jejich problémů je nedostatek vody, a proto je zde těžší dodržovat hygienu. Je zapotřebí v těchto lokalitách obeznámit obyvatele s vážností situace, podat jim informace a pomocnou ruku.
Opatření pro vyloučené lokality
Z mého pohledu je důležité zabránit tomu, aby se do těchto lokalit nákaza zanesla. Jediný způsob, jak to udělat, je zamezit obyvatelům vyloučených lokalit a osad v kontaktu s okolním světem a zamezit přístupu cizích osob, alespoň na čas, než opadne největší vlna přibývajících nakažených.
Není však na místě, aby se tím nezabýval sám stát. Naopak, stát musí vše zastřešit, dodávat obyvatelům zásoby a zajistit monitoring jejich kontaktů. Stejně tak není na místě, aby toto opatření nedoržovali samotní Romové. Je to jediný způsob, jak je ochránit, aby to nedopadlo jako v Itálii, ne-li ještě hůře.
Nechci šířit paniku, ale tato opatření je zapotřebí uskutečnit hned. Apeluji tímto na naši vládu a vládu Slovenské republiky, aby to nenechaly zajít tak daleko a začaly konat.
Rada vlády pro záležitosti romské menšiny, Agentura po sociální začleňování a ostatní významnější proromské organizace. Kde zase jsou? Nikdo nic neprezentuje, nepublikuje, kde je aktivita? Jediný David Beňák, ředitel Agentury pro sociální začleňování, informoval ve vyjádřeni pro Romea.cz, že situaci sleduje a předává si informace s ministerstvy.
Alespoň někdo tedy podal informace o tom, že situaci alespoň monitorují. Ono to totiž vypadá, že všichni utekli a nikoho to nezajímá, nikdo se nestará. Mě totiž zajímá, co je s Romy, zda jsou v pořádku a mají, co potřebují, stejně tak jako se zajímají tisíce lidí.
Chápu, že se organizace a jednotlivci obávají názorů, že sbírají politické body, ale to teď není na místě. Sociální sítě jsou plné zmínek o aktivitách jednotlivců a skupin a nikdo za tím nevidí nic zlého. Na Slovensku již monitorují přístup do osad a vyloučených lokalit. Terénní pracovníci dělají osvětu a tamní romští poslanci jsou také v terénu a s osvětou pomáhají. Věřím, že to nenechavá klidnými spoustu z nás a pomáháme, ale obávám se, že to bohužel není moc vidět a nestačí to.
Neziskové organizace uvedly, že musejí pozastavit svou aktivitu kvůli nedostatku ochranných pomůcek, což samozřejmě chápu. Je toho nedostatek, ale tak jako celá republika, potažmo Evropa, jsme to i u nás vyřešili tak, že jsem oslovil pár švadlen, poskytl jsem materiál a šijeme roušky a rozdáváme je zdarma.
Česká i slovenská vláda by měly začít konat
Pokud mohu po lidech chodit a rozdávat roušky já, s krátkou průpravou mohou i ostatní. Bylo by však na místě se na ministerstvu zdravotnictví či vnitra, která ochranné pomůcky již mají k dispozici, zasadit o dodávku ochranných pomůcek – alespoň pro terénní sociální pracovníky. Jak logika věci velí, když nebudou ochranné pomůcky, nikdo do terénu nepůjde a pokud tam nikdo nepůjde, nezískáme informace o potřebách potřebných.
V tuto chvíli jim určitě docházejí finance a zásoby potravin, roušek, dezinfekčních přípravků. Samozřejmě, někdo může namítnout, že jim docházejí stejně jako nám všem, oni si je však neobstarají, bez financí neseženou, pracovní trh stojí. Většina z nich pracuje na stavbách jako pomocné síly, což vyhlášením karantény skončilo. Jsou odříznutí od finančních příjmů, což může mít negativní dopad na kriminalitu, protože pokud nebudou mít co jíst, půjdou lidé do ulic i přes zákaz a budou se snažit sehnat pomoc. A pokud ji neseženou, může docházet k narůstání trestné činnosti s cílem obstarat základní potřeby pro život.
Je tedy důležité udržet alespoň minimální kontakt prostřednictvím terénních pracovníků, spolupracovat s potravinovou bankou více než jindy, přerozdělovat potřebným potraviny a vládu přesvědčit o tom, že je potřeba do těchto problémů investovat. V této situaci nejde o nějakou pozitivní diskriminaci, ale o humanitární pomoc v krizi.
Chybí nám fungující romská politická strana či jakákoli politická platforma. V takových těžkých časech by za nás měl kdo bojovat, spojovat nás, popřípadě organizovat a směřovat naše úsilí tam, kde je potřeba – ve spolupráci s majoritou.
Nemáme vlastně nikoho, za kým půjdeme s návrhem, prosbou o pomoc, s prosbou o záchranu – o ochranu našich životů. Co až se to vše vymkne kontrole? My Romové budeme ti poslední, kterým bude chtít někdo pomoci. Dokážu si představit scénář, pokud zajde pandemie do krajních mezí a lékaři se budou rozhodovat, koho zachránit, tak jako tomu bylo v Číně a je tomu nyní v Itálii, rozhodnou se lékaři pro život nevzdělaného chudého Roma z vyloučené lokality? Přijedou tam vůbec záchranáři? Půjdeme snad s prosbou o pomoc za ombudsmanem Stanislavem Křečkem, pomůže nám?
Je to těžké… všechny politické pokusy selhaly. Jsme nezodpovědní, nechodíme volit, lídři se nám nelíbí anebo to končí na personálním selhání. Je zapotřebí vytvořit politickou platformu a do budoucna to napravit, protože jednou může přijít problém, který bez politické podpory nezvládneme. Zatím však zůstávám optimistou. Pokud budeme všichni zodpovědní, věřím, že situaci zvládneme. Nelze opomenout práci všech zdravotníků, lékařů, policistů, je zapojeno i vojsko a spousta dobrovolníků. Děkujeme za ochotu a odvahu a držíme palce.
