Jan Hauer: V Letech u Písku zahynul můj bratr, ve třech měsících tam byla zavražděna moje malá sestřička
V rámci pietního aktu v brněnském Muzeu romské kultury k připomínce 75. výročí vypravení prvního transportu moravských Romů do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau pronesl projev
i Jan Hauer, pozůstalý po obětech koncentračního tábora v Letech u Písku a Auschwitz. Projev zazněl před projevem zúčastněného premiéra v demisi Andreje Babiše, ve stejný den, kdy poslanci jeho strany ANO nepodpořili odvolání Tomia Okamury z vedení poslanecké sněmovny.
Server Romea.cz zveřejňuje projev Jana Hauera v plném znění.
Vážený pane premiére, vážený pane ministře spravedlnosti, vážený pane náměstku, vážená paní ředitelko, vážení pamětníci a další vzácní hosté.
Jsem potomkem Sintů, kteří byli vězněni v protektorátním koncentračním takzvaném cikánském táboře v Letech u Písku. Od srpna 1942 zde byla vězněna moje matka, zahynul zde můj bratr a narodila se zde moje malá sestřička. Ve svých třech měsících zde byla zavražděna.
Jistě chápete, že důvody, pro které byla vězněna, nemohly být v rovině případného nepřístojného chování, ale jen v tom, že se narodila jako česká Romka, tehdy lidově řečeno cikánka, a tak jí bylo souzeno zemřít jako miminko.
Brutalita českých dozorců tábora byla vedle katastrofálních hygienických, pracovních a stravovacích podmínek příčinou smrti mnoha dalších vězňů – žen, mužů i dětí a starých a nemocných lidí. Zároveň byl tento tábor společně s koncentračním táborem pro moravské Romy v Hodoníně u Kunštátu přestupní stanicí na jejich cestě na smrt ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Zde také zemřeli moji čtyři sourozenci – děti mého otce.
Moje matka i můj otec ztratili během holocaustu celou svoji rodinu. Já jsem poválečné dítě svobody, ale matčin i otcův hořký osud jsem sdílel po celý svůj život.
Na místo utrpení svých blízkých, do Letů, jsem často jezdil. Dnes jsem opravdu rád, že jsem se dožil přelomové doby, že už brzy z tohoto místa zmizí potupný vepřín a pietní vzpomínku bude možno vykonat v člověku důstojných podmínkách. Na druhou stranu nedovedu pochopit, jak je možné v demokratické společnosti otevřeně zpochybňovat míru utrpení vězňů tohoto tábora a znevažovat tak památku obětí holocaustu. Utrpení mých rodičů, mých sourozenců i všech dalších nespravedlivě pronásledovaných lidí si to nezaslouží!
Děkuji Vám za pozornost!
