Jan Hamáček se tvrdě opřel do Okamurovy SPD
Jan Hamáček, předseda ČSSD a ministr vnitra se na svém blogu tvrdě opřel do Okamurovy SPD. Okamurovci podle něj minulý týden ve Sněmovně překročili všechny meze, neštítili se vymýšlet nesmysly a strašit jimi veřejnost, neštítili se obviňovat své politické soupeře z vylhaných postojů a doslova si cucali z prstu neuvěřitelné hlouposti.
„Do toho se ještě předseda SPD stihl dopisem optat ministra kultury, zda opravdu Muzeum romské kultury požaduje bilion korun. Pro představu, to jsou téměř celkové výdaje České republiky za minulý rok. Šéf SPD věděl, že je to nesmysl. Nebo opravdu netuší, jak je to absurdní? Nevím, co je horší.“
Jak ministr vnitra dál napsal, v parlamentu se reprezentanti SPD chovají jako v restauraci čtvrté cenové skupiny. Vrcholem byl poslanec Lubomír Volný zalykající se protievropskou a nacionalistickou rétorikou. „Poslanec Jan Birke to nevydržel a z lavice na něj zavolal, ať už toho nechá. Volný ho vyzval, ať s ním jde ven, jako někde na vesnické zábavě, kde se dva kluci perou o děvče. Jenže Sněmovna není kulturák na vsi. Volný a jeho strana si vůbec neuvědomují, kam nekontrolovatelné strašení lidí může vést.“
Hamáček je přesvědčen, že výsledkem šíření strachu a nenávisti je zatím jediný český terorista, paradoxně sedmdesátiletý pán z okruhu sympatizantů SPD, který uvěřil nesmyslům o uprchlících a pokácel na (vlakovou) trať stromy jako fingovaný muslimský útok. Prý aby veřejnost vyburcoval. „Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale jímá mě hrůza, když si představím, co se mohlo stát, kdyby vlak… vykolejil. Ze záznamu, na němž se pachatel svěřuje regionální manažerce SPD (!), co všechno by s uprchlíky dělal, mi běhal mráz po zádech.“
Politická strategie SPD je podle předsedy ČSSD jednoduchá: strašit, hrát divadlo, jak hájí národní zájmy, a hledat nepřítele, na kterého lze ukázat. Ve finále je na prvním i posledním místě jen jejich vlastní prospěch. „Pro hlas nebo promile preferencí udělá SPD cokoliv. Vystrašený volič je tu jen pro to, aby odevzdal hlas a o nic se nezajímal, stačí ho jen průběžně děsit. Vše je zahalené do hávu přímé demokracie, která ovšem ve straně samotné nefunguje a vše rozhoduje její vedení. Kdo se znelíbí nebo prohlédne, tak musí partaj opustit. A když na lži SPD někdo upozorní, začnou protestovat, že jsou demokraticky zvoleni a mohou si dělat, co chtějí.“
Avšak právě to podle Hamáčka nemohou a ostatní jim to nesmějí dovolit. Bytostně věří, že demokratická volba musí být spojena s odpovědností a pokorou, jinak by se demokracie zvrhla v totalitní systém.
„Nedávno jsme si připomněli osvobození vyhlazovacího tábora v Osvětimi před 74 lety, kde se třídění lidí na horší a lepší dostalo na zatím nejzrůdnější úroveň. Vím, že je někdy laciné argumentovat Hitlerem, ale nemohu si pomoci. NSDAP byla v roce 1932 zvolena v demokratických volbách a demokracii pak zardousila.“
Kastování lidí v podání SPD, zneužívání demokracie, populismus, strašení a hraní na nejtemnější lidské instinkty je podle Hamáčka odporné. Nejde o to, že to říkají někteří politici v SPD, ale že je to nepřijatelné samo o sobě. Demokracie je křehká a snahy o její zničení jsou věčné.
„Musíme jasně říct, kam vede v extrémních případech politika populistických ochránců národních zájmů: nejprve ke rvačkám, pak k teroristům a nakonec do plynových komor.“
