Jan Černý: Požárně-sociální hlásiče

Ministerstvo sociálních věcí potichu plánuje restrikce proti sociálním
pracovníkům a hraje hru na diskuzi.

V roce 2008 Otakar Motejl požádal Ústavní soud o zrušení protipožární
vyhlášky, která stanovovala povinnost vybavit nové domy hasicími přístroji a u
vybraných objektů i kouřovými čidly. Vyhláška nevznikla ve veřejném zájmu, jak
uváděli její tvůrci, ale proto, aby přinesla zisk některým firmám, zejména z
oblasti požární ochrany. Ministerstvo vnitra jako předkladatel tehdy tvrdilo, že
"vyhláška je reakcí na celkový statisticky doložený negativní trend nárůstu
požárů bytů a domů a s tím spojenými úmrtími". Jak se ukázalo, byla to lehce
doložitelná lež. Ombudsman tenkrát upozornil, že oficiální statistiky hasičů o
údajném nárůstu nevypovídají: počet požárů v letech 2003 až 2007 je na stejné
úrovni, stejně jako počet zraněných. V roce 2007 se dokonce ve srovnání s
uplynulými lety snížil počet mrtvých. Nařízení kupovat do nových domů hasicí
přístroje je finančně prospěšné těm, kteří s těmito zařízeními obchodují,
instalují je a dělají jejich revize. Předkladatel vyhlášky, tedy Vnitro, tvrdilo
překvapivě otevřeně, že norma "bude mít pozitivní dopad na činnost malých a
středních podnikatelů".

Baroni sociálních pracovníků

Jistě jsou i horší pokusy přikloněním legislativy luxovat peněženky občanů
než skrz požární revize, třeba solární parky. Dá se ale něco vyrejžovat na
sociálních pracovnících? Zdá se, že ano. V porovnání se solárními barony je
příběh profesního zákona o sociálních pracovnících řečeno s Šimkem a Grosmanem
„plytkou historkou okresního formátu“, ale způsob prosazení si svého zájmu do
legislativy je identický.

Vyhlášku o požárních hlásičích v příběhu ministerstva práce a sociálních věcí
nahrazuje takzvaný profesní zákon, který se má vztahovat na všechny sociální
pracovníky v České republice. Zájmovou skupinou, která bude mít ze zákona profit
jsou v tomto případě vzdělavatelé v sociální práci, což jsou všechny vysoké
školy ( je potřeba říct, že v tomto jedou jen některé), firmy zabývající se
vzděláváním sociálních pracovníků a pak samozřejmě úředníci a bafuňáři sociální
práce, kteří zákon tlačí profi, fikaně a tiše a kteří se vidí zřejmě prezidenty
všech sociálních pracovníků. Díky zákonu vznikne sociálním pracovníkům povinnost
se sdružovat v Komoře a platit její provoz. Podobnou povinnou komoru mají
advokáti, exekutoři a lékaři.

Vzhledem k tomu, že v sociálních službách v ČR pracuje přibližně 70 000 lidí,
tak i když ne všichni jsou sociální pracovníci, tak je to docela dost lidí, že.
K tomu je třeba připočítat sociální pracovníky institucí, mimo působnost zákona
108. To jsou úřady práce, města a obce, sociálně právní ochrana dětí,
pedagogická a výchovná zařízení, zařízení ministerstva vnitra, nemocnice. To
jsou jistě malé desítky tisíc lidí. O výši příspěvku na financování Komory ještě
řeč není, ale jistě na to dojde. Mimochodem, zákon 108 o sociálních službách
definuje profesní požadavky dostatečně, určuje povinnost se vzdělávat každý rok
určité penzum hodin, na kteroužto povinnost je vzdělávací bussines pro sociální
pracovníky přisátý již dnes.

Otevřenost Vnitra v tom, že jde o prachy, lidé z MPSV nemají.

Způsoby jak ze Stopařova průvodce po galaxii

Je pravda, že parta, která chce zákon prosadit, uspořádala několik diskuzních
setkání. Záznamy z některých jsou nahrané a dostupné na webu. Jde o přátelské
přednášky o tom, jak je zákon prospěšný, za souhlasného přitakávání
vzdělavatelů. Pokud někdo říká, že je to celé nesmysl, není to „konstruktivní
debata, jak zákon vylepšit“ a takové názory nejsou zaznamenány a není s nimi
dále (jako s nekonstruktivními) pracováno.

Předkladatelé tvrdí, že návrh zákona prošel „širokou diskuzí“. Na webovém
portálu ministerstva práce a sociálních věcí jsou k tomuto dva materiály, oba
vloženy 4. února 2014. Doporučuji je k přečtení, mohl by se na nich vyučovat
důkaz kruhem. Jsou
zde a
zde.

Dalším materiálem na stránkách MPSV je ze 13.2. 2014 je Stanovisko vědecké
rady ministryně (je složena většinově ze vzdělavatelů), které v první větě zákon
doporučuje k dopracování, v dalším textu vyjmenovává neřešitelná rizika.

V dopise z Ministerstva je instrukce: Připomínky lze uplatnit prostřednictvím
standardizovaného formuláře, který bude v týdnu od 27.1.-31.1. uveřejněn na
portálu www.sluzbyprevence.cz a na stránkách Časopisu sociální práce/sociálna
práca bude uveden pro-link.

Připomíná mi to debatu ze Stopařova průvodce po Galaxii, kdy Arthur brání
svůj dům před zbořením:

“Měl jste právo vznést námitky nebo předložit protinávrhy v patřičné lhůtě.”

“V patřičné lhůtě?” opičil se Arthur. “V patřičné lhůtě? Dozvěděl jsem se o tom
včera, když ke mě domů přišel nějaký řemeslník. Ptal jsem se ho, jestli přišel
umýt okna, a on na to že ne, že přišel zbourat dům. To mi ovšem neřekl rovnou.
Nejdřív otřel pár oken a vyinkasoval pět liber. Pak se s tím teprve vytasil.”

“Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě
roku.”

“To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat,
včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako
třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob.”

“Ale ty plány byly vyvěšeny…”

“Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.”

“Tam je oddělení, kde je vyvěšují.”

“S baterkou.”

“Asi byl zrovna výpadek proudu.”

“A schody zřejmě taky vypadly.”

“Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?”

“Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na
dveře dali ceduli Pozor, leopard!.”

Že si předkladatelé s nesouhlasnými názory hlavu nelámou, ilustruje i fakt,
že již dva dny po skončení „širokých konzultací s odbornou veřejností“ bude znám
výsledek konzultací, který bude prezentován na konferenci v Hradci Králové,
pochopitelně, na půdě vzdělavatele, tedy vysoké školy.

Texty návrhu jsou ostudou profese

Jak již bylo zmíněno, záměr zákona a jeho případné přijetí má vyplnit zřejmě
osobní ambice některých kolegů, nasypat finance vzdělavatelům za povinná
vzdělávání a certifikace sociálních pracovníků a zavede další povinnosti
sociálním pracovníkům. A tady věřte, milí čtenáři, že jich má již teď více než
unese a máloco z toho má souvislost s užitkem pro klienta.

Dále debata o záměru je vedena účelově, má být vytvořen dojem nějakého konsenzu
v profesi, že zákon jde jakoby „odspoda“. Je osloven zlomek sociálních
pracovníků vzhledem k jejich celkovému počtu, hlavní partneři úředníků jsou
vzdělavatelé a střešní organizace. Uvnitř asociací neprobíhala žádná debata.
Názory, že se jedná o nesmysl, nejsou brány jako relevantní.

V textu k návrhu se píše o dopadech, kterých má být prostřednictvím této právní
úpravy dosaženo, cituji

„Samostatný zákon o sociálních pracovnících a profesní komoře jasně stanoví:

• uznání sociální práce jako samostatného oboru profesní činnosti
• postavení sociálních pracovníků, vč. jejich pracovněprávního zařazení,
• práva a povinnosti sociálních pracovníků, vč. jejich ochrany,
• vzdělávání sociálních pracovníků,
• profesní sdružování sociálních pracovníků“ Konec citace.

Rád bych se do ticha zeptal:

Skutečně si někdo se znalostí sociální psychologie, znalostí o společnosti,
znalostí toho, jak lidé poměřují hodnoty, jak probíhá sociální učení, se
znalostí práva a praxe, s tréningem, zkrátka skutečně si sociální pracovník může
myslet, že obecně zákon může zařídit, „jasně stanovit“, komukoli prestiž či
uznání?

Že si někdo se znalostí struktury a pestrosti zaměstnavatelů může myslet, že
zákon může „jasně stanovit“ postavení sociálních pracovníků v pracovně-právních
vztazích? Nějak nad rámec zákoníku práce? Nebo jak?

Jsou povinnosti stanoveny ve stávajícím zákoně (vlastně zákonech, sociálních
pracovníků se jich týká více než deset) nedostatečně? Je potřeba je ještě
jasněji stanovit nebo je spíš jasné, že půjde o nějaké nové? Je někomu ze
sociálních pracovníků nejasné, že sociální pracovník pro podporu a pomoc druhým
nepotřebuje nějaká zvláštní práva? A že ti, kteří z titulu druhu své agendy
zacházejí s mocí, mají tuto moc propůjčenou na základě svého pracovního zařazení
jinými komplexními zákony, třeba o sociálně právní ochraně dětí? Nebo existují
nějaká společná práva všech sociálních pracovníků, které lze „jasně stanovit“?
Něco šoupnout třeba rovnou do Listiny práv, taková speciální kolektivní práva.
Nebo jak?

Jak se říká, obal prodává, v tomto případě obal lživýhod, který má záměr
sociálním pracovníkům prodat, je opravdu odfláknutý marketing a podcenění
zákazníka.

Takže nám zbývá, že se povinně musíte vzdělávat, aby se katedrám sociální
práce a vzdělavatelům lépe rekrutovalo a že se dobrovolně povinně musíte sdružit
do komory a platit nám příspěvky.

Naposledy cituji z dopisu MPSV: Návrh textu… …byl zpracován z podkladů dvouleté
práce odborných pracovních skupin, které od května roku 2012 zpracovávaly teze
pro tvorbu věcného záměru zákona o sociálních pracovnících a profesní komoře
(profesní zákon sociálních pracovníků).

Tolik energie v takové věci.

Kdo bude další mít to štěstí? Učitelé? Družinářky? Svačinářky? Nepotřebují
ukotvit prestiž zákonem a cosi taky „jasně stanovit“, třeba povinnou komoru?

Vláda má projednat zákon podle plánu v září.