Iulius Rostas: Boj proti anticiganismu musí být evropskou prioritou
Definovat koncept boje proti anticiganismu je výzvou, které čelí ti, kteří by chtěli, aby evropské země dělaly více pro boj
proti němu a jeho eliminaci. Evropská komise dosud nemá schválenu koncepci
vlastní politiky týkající se tohoto tématu.
Pracovní koncept, který navrhla občanská společnost není stále uveden do
praxe. Spolu s Centrem pro studium Evropské politiky jsem
vypracoval zprávu o
anticiganismu, jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni pěti členských
států, které tuto koncepci zavádí do praxe. Tyto státy ukazují, jak lze tuto
koncepci použít při vytváření veřejné politiky.
Klíčovým návrhem předloženým touto zprávou je, že oblast Evropského rámce pro národní strategii integrace Romů by se měla rozšířit, aby se stala Evropským rámcem pro národní začleňování Romů a boj proti
anticiganismu. Tento rámec by se měl také vybavit nezbytnou autoritou, která by řešila systematické a institucionální projevy
anticganismu.
Moje poslední kniha „Úkol pro Sisyfa: Proč Evropské Romské Politiky Selhávají“ (CEU Press, 2019) definuje
anticiganismus jako určitou formu rasismu namířenou proti Romům, jejíž jádrem je předpoklad, že Romové jsou podřadnou a deviantní skupinou.
Další klíčové předpoklady anticiganismu zahrnují orientalismus, připisující Romům nomádství, vykořeněnost a také zaostalost. Domnělá méněcennost Romů pochází z
velmi rozšířené víry mezi Neromy, že Romové jsou méně než lidé.
Dokonce i ve 21. století se často Romové popisují s odkazy na divošství, na
jejich zvířecí styl života. Toto zvířecí popisování Romů se objevilo již ve vědeckých pracích z 18 století.
Ponižování a zesměšňování určitých skupin lidí byly často technikami pro připravu vyhlazovací politiky. Romové byli v historii těmito procesy také zasaženi. Nařčení z podřízenosti Romů souvisí také s tím, že jsou Romové vnímáni jako jedinci neschopní respektovat minimální pravidla a hodnoty společnosti, ve které žijí.
Majoritní společnost často vnímá kriminalitu jako genetickou charakteristiku a součást povahy Romů. Orientalistický pohled na Romy zdůrazňuje jejich mimoevropské kořeny a ulehčuje tedy přípravu pro jejich vyloučení.
Nomádismus (kočovnictví) je považován stále za součást romského způsobu života navzdory faktickým důkazům o opaku. Tento pohled vnímá Romy jako lidi bez kořenů, což je v souladu
s dalšími anticiganskými předpoklady. Nazývání Romů lidmi bez kořenů naznačuje že Romové nemají pocit identity, nedokážou se ztotožnit se žádnou zemí a nemají žádnou kolektivní paměť nebo pocit, že někam patří.
Popis Romů jako zaostalých lidí je prezentuje jako necivilizované, nevzdělané a velmi odlišné od majoritní společnosti. Romové jsou často považováni za
“nepřizpůsobivé”, protože se prý nedokážou integrovat a dodržovat většinové normy, hodnoty a postoje. Předpokládá se tedy, že “modernizace“ Romů spočívá v jejich asimilaci.
Pouze překonáním těchto stereotypů mohou tvůrci politiky v Evropě začít řešit mnoho problémů, kterým čelí největší evropská
menšina. Boj proti anticiganismu musí být evropskou prioritou.
