Internetové sociální sítě: válečnou fotku skryjí, šíření nenávisti ignorují
Nedávno mi facebook překryl šedým obdélníkem pár fotografií na profilu s tím, že nejsou vhodné pro děti. Na fotce z válečného Aleppa byla mrtvola dítěte s nohou v holeni do pravého úhlu a další mrtvoly, různě zohavené výbuchem bomby – po útoku Asadovy armády a Rusů.
Tyto fotografie nám ukazují reálnou situaci z Aleppa, kterou nám mainstreamová média zprostředkovávají zřídka. Média mnohem raději informují o bojích i lidech v číslech a v prázdných řečech různých „bezpečnostních analytiků“, kterým je život lidí ve válce více či méně lhostejný. Přímé důsledky války – tedy zvěrstva páchaná establishmentem – se asi ukazovat příliš nehodí.
Ze Sýrie přicházejí postupně svědectví, že Asad a Rusové neútočí ani tak na povstalce či na teroristy z Daeš, ale především na civilní obyvatelstvo, běžnými i chemickými zbraněmi. Všichni se dohadují, kde Asad chemické zbraně vzal. Mezi některými Syřany a Kurdy se dokonce objevila spekulace, že Saddám své chemické zbraně ukryl před Američany k Asadovi, a proto spojenci po válce v Iráku žádné jejich zásoby nenašli.
Válka a hrůzy s ní spojené s sebou obvykle nesou vedle tvrdé reality i podobné a další spekulace a dohadování, to však neznamená, že na nich nemůže být i kus pravdy. Máme-li to alespoň na moment odlehčit, můžeme připomenout známý bonmot Woodyho Allena: „Že máš paranoiu, ještě neznamená, že po tobě nejdou.“
K realitě Syřanů dnes patří i poznání, že Západ jim nepomůže, tedy ne natolik, aby po letech konečně přestali umírat a aby si v brzké době mohli vládnout sami, tak, jak si to představují a přejí. Zvykají si na to, že politické vedení Evropské unie i Spojených států krásně hovoří o právu na život, o solidaritě s trpícími a o dalších hodnotách, ale tím to také většinou končí.
Většina uprchlíků postupně ztrácí naději, že se po válce vrátí do Sýrie – před Asadem a jeho bezohledností a krutostí utekli, dokud bude vládnout, nevrátí se. Uprchlíci hovoří o Asadovi a jeho otci, který Sýrii vládl před ním, jako o masových vrazích. Asi vědí, co říkají, protože režim Asadova klanu poznali na vlastní kůži.
Dokud Asad bude vládnout dál, vracet se nemají kam, jak říkají i Syřané žijící v České republice – ať jsou muslimové (sunité a šíité), křesťané či drúzové. Sýrie byla před válkou sekulární vícenáboženský stát – jak to bude po válce, nikdo netuší, právě tak nikdo neví, zda se (ne)bude dělit dosavadní syrské území. Především však: konec války je v nedohlednu. A svět její důsledky nechce vidět.
Alibismus narůstá
Špatné je, že k alibismu západních politiků a mainstreamových médií se přidávají i internetové sociální sítě. Bezmoc (nejen) Syřanů tím narůstá do obřích rozměrů.
„Tato fotka je skrytá, protože zachycuje obsah pouze pro dospělé, například realisticky vyobrazené násilí,“ napsal mi facebook ke zmíněným momentkám vyfoceným po výbuchu bomby v Aleppu. Když však mají internetové sociální sítě smazat rasistické výhrůžky smrtí, schvalování holocaustu a výzvy k novému, když se mají vypořádat se šířením nenávistí spojeným s výzvami k násilí, odolávají zatraceně dlouho, než s tím něco udělají. Fotografie z reálného světa přitom překryjí během několika hodin, samy od sebe. Dá se říci, že provozovatelé internetových sociálních sítí přiživují dnešní chaotický a zmatený svět, v němž fakta a pravda nemají žádnou cenu, na rozdíl od dojmů, které dnes onu „pravdu“ utvářejí. Světem nevládne touha poznat skutečnost, ale úsilí uzpůsobit si svět svým vlastním negativním emocím. A chování internetových sítí to rapidně zvyšuje.
Evropská komise nyní přichází s dobrou a nutnou proti-iniciativou, která by mohla na internetové provozovatele zapůsobit. Česká eurokomisařka Věra Jourová (pro spravedlnost, ochranu a práva spotřebitelů a rovnost žen a mužů) upozornila internetové společnosti, aby vynaložily více úsilí v boji proti projevům nenávisti na internetu, protože jejich „boj“ v tomto směru je nedostatečný. V opačném případě je Komise připravena přijmout příslušné normy, které změnu přístupu právně vynutí.
Firmy by se měly zaměřit zejména na rychlejší odstraňování nenávistného obsahu.. Odpovědnost padá především na internetové giganty typu Facebook, Twitter, Google, Youtube a Microsoft.
Zpráva Komise mimo jiné upozorňuje, že zmíněné firmy nevynakládají dostatečné úsilí, aby se s projevy nenávisti jejich uživatelů vypořádaly dostatečně rychle. Příliš pomalé je například odstraňování rasistických příspěvků. „Pokud mě a jednotlivé ministry chtějí Facebook, Google, Youtube, Twitter a Microsoft přesvědčit, že nelegislativní přístup může fungovat, budou muset jednat rychle a v příštích měsících projevit více úsilí,“ dodala k tomu Věra Jourová.
Jak se zdá, tak pomoc přichází tentokrát od Evropské komise, tedy instituce, na niž jsme si zvykli nadávat. Jak vidno, dokáže Komise vymýšlet i věci, které mají svoji platnost. Pokud se její úsilí promítne do chování provozovatelů internetu, pomůže to nám všem, včetně trpících Syřanů.
