František Kostlán: Za co by měl Miloš Zeman odstoupit
Je zajímavé sledovat politiky, novináře i různé internetové
psavce, kterak reagují na různorodé delikty Miloše Zemana. Jakoby nebylo nic
průzračnějšího než jejich reakce. Prezident by však měl odstoupit za něco zcela
jiného než je pár sprostých výrazů.
Prezidentovi
příznivci
U politiků a novinářů, kteří na prezidenta vsadili svou
kariéru, je vše jasné. Vždy se najde dost skalních příznivců, kteří jsou
předem připraveni hájit jakýkoli prohřešek svého oblíbence.
Internetoví odpůrci příznivců se shodují na tom, že i kdyby
Miloš Zeman pobíhal po Kremlu nahý, projde mu to. Projde mu prostě cokoli
kdykoli. (Jde ovšem o to, jestli to spíše nesvědčí o jeho politické zručnosti.)
Nejde o nový jev, Václav Havel i Václav Klaus měli také své horlivé
zastánce, kteří velmi špatně snášeli i oprávněnou kritiku svých idolů a kteří
byli vždy připraveni nastavit svou hruď ranám osudu.
Návod na obhajobu
Zemanovi příznivci to mají ovšem snazší, protože současný prezident
jim rád napoví, jak jej mají obhajovat. Kupříkladu po jeho rozhlasovém exposé,
kde použil několik pozoruhodných slov, na něž není rozmazlené rozhlasové
publikum navyklé, se mluvčí hradu vyslovil, že prezident úmyslně klesl na
úroveň svých kritiků, aby jim ukázal, že upadli již příliš hluboko. Takové
vstřícné prezidentovo gesto pomoci druhým je bezesporu chvályhodné.
skutečně pár dní pod velkým tlakem a za svou čínskou cestu to schytával ze
všech stran. Ba dokonce ani vláda jej přímo nepochválila. Snažila se sice
Zemanův pomačkaný čínský ubrus vyžehlit, ale zapomněla, že je umělohmotný.
Zahraniční politiku u nás nyní prostě a jednoduše dělá Miloš Zeman. Bohuslav
Sobotka s Lubomírem Zaorálkem mají těžkou hlavu: nechtějí jít
s prezidentem do konfrontace a zároveň se snaží udržet zdání, že Česká
republika má po Klausově pubertálním období již jen jednu zahraniční politiku.
A, ano, Karel Schwarzenberg používá občas sprosté výrazy
v rozhovorech pro média a nikdo z politiků a novinářů se nad tím
nepozastavuje. A to prezident Zeman oprávněně považuje za pokrytecké.
Oprávněná kritika
Jenže z druhé strany je třeba říci, že Zeman to
schytával za svou misi v Číně oprávněně. A nejde jen o Zemanovo podlézání
mocným a zatlačení lidských práv do pozadí, i když o to pochopitelně také.
Jak jsem naznačil již v minulém článku, před volbami
Zeman voličům tvrdil, že chce být prezidentem dolních deseti milionů. Nyní se
ovšem ukazuje, že je prezidentem českých oligarchů, miliardářů či mnoha-milionářů,
tedy několika horních stovek.
Těm v Číně prošlapával cestičku zasněženou lidskými
právy. Cestičku prošlapal, lidská práva podupal. A zpět do vlasti se vracel letadlem, které objednala a platila společnost PPF, jejíž
představitele za ruku dovedl až ke kolektivnímu císaři samému. Bylo by moc zajímavé
se dozvědět, zda, jak a nakolik má Zemanovo uctivé poklonkování čínským
komunistům a ruským autoritářským vládcům společné se sponzorováním jeho prezidentské
kampaně.
Armáda umravňovatelů
Průhledná byla i reakce Zemanových věčných oponentů. Hned
poté, co prezident v rádiu vyslovil tři sprostá slova, strhl se válečný
pokřik a pod hradčanskými hradbami se začala řadit armáda umravňovatelů.
Mnozí z nich jistě přišli ze zoufalství, protože předchozí
kritika se od Zemana odrážela jako tenisový míček od cvičné zdi. Někteří ovšem
pouze naplnili svou potřebu jízlivosti či započali autoléčbu komplexu
méněcennosti, který bobtná s poznáním, že Zeman je skutečně inteligentní
muž a ty, které pokládá za méně inteligentní, prostě přehlíží jakoby
neexistovali. S něčím takovým se praví muži vyrovnávají jen s velkou
nechutí, pokud to tedy vůbec svedou.
Zemana pucovali opoziční politici, novináři i lidé na
internetových sociálních sítích. Co si to prezident dovoluje hovořit sprostě?
ptali se naštvaně. Dokonce i petice žádající jeho rezignaci kvůli tomu vznikla a protestní shromáždění se chystají.
Jenže tzv. slušná mluva, prostá sprostot a vulgarit, ještě
dobrou politickou kulturu nedělá, jak se domnívá například Petr Gazík z TOP 09 – či ze Starostů (čert se v té politice pod obojí vyznej). A kdyby takto
kritizoval svého předsedu Schwarzenberga, když ten hovořil sprostě do médií,
byl by jeho atak vůči Zemanovi mnohem věrohodnější.
Zemanova sprostota
Četl jsem názor, že Zeman si jako opilec nedává pozor na
ústa a je mu jedno, jakou ostudu přitom udělá. Může na tom být kus pravdy, co
dělá alkohol z normálních lidí je známá věc. Možné je však i to, že se Zemanovi povedl taktický
tah. Je nesporné, že tři sprostá slova odvrátila pozornost od mnohem
podstatnějších věcí.
Správně měla vzniknout petice za Zemanovo odstoupení
z jiných důvodů. Prezident při svém ohýbání hřbetu v Pekingu totiž
řekl, že se chceme (my… celá země) učit od čínských komunistů, kterak máme
stabilizovat společnost.
Tohle je sprostota!
Nikoli nějaké to sprosté slůvko, řečené možná
jen kvůli (úspěšné) provokaci.
Čínská stabilita
Čínský režim stabilizoval společnost mimo jiné tanky na
náměstí Nebeského klidu. Vražděním vlastních občanů! A pokračuje v ní
represemi vůči těm, kteří dávají najevo nelibost nad stávajícími poměry:
koncentrační tábory, velmi dlouhé tresty odpůrcům režimu, cenzura… To jsou
základní nástroje, kterými čínští komunisté udržují společenskou stabilitu.
Tohle Zeman hodně přehnal – podlézat mocným chválou toho
nejhoršího, čeho se dopustili, je nepřijatelné.
Ti, kteří vzhlížejí k ekonomice jako ke zlatému teleti,
jako třeba i prezident Zeman, pokládají Čínu za následováníhodnou zemi, protože
hospodářský úspěch má. Avšak ti, kteří trpí v čínských kriminálech či
museli z politických důvodů odejít ze své rodné země, se na to dívají
jinak než z ekonomického hlediska.
Vláda by měla začít razit vlastní zahraniční politiku a
nebát se ji prosazovat i za cenu konfrontace s Milošem Zemanem. I kvůli
stabilitě naší společnosti, té demokratické, je důležité vrátit se
k ideji, v níž jsou ekonomické zájmy ČR a požadavek na dodržování
lidských práv vzájemné vyvážené.
