František Kostlán: Slovenští vrazi Romů jsou nepříčetní nebo mají sníženou svéprávnost aneb "bílá" justice soudí "bílé" pachatele

Na Slovensku je zřejmě cena lidského života mizivá. Tedy alespoň v tom
případě, když jde o Roma, kterého zavraždí "bílý". Ne, že by Česká republika na
tom byla o mnoho lépe, ale nepamatuji si, že by u nás soud v obdobném případě propustil prokazatelného vraha rovnou na svobodu, jako se tomu nyní stalo na
Slovensku.

Zneužívání pravomocí soudci, nedostatek rovnováhy v soudnictví, pokračující diskriminace Romů a násilné útoky proti nim. I takto byla vykreslena Slovenská republika v hodnotící zprávě o lidských právech za rok 2012 ministerstva zahraničí USA. Myslím, že americký pohled na Slovensko skládá dohromady obrázek vskutku výstižný.

Cynický výsměch

Není to poprvé – a nejspíš ani naposledy – kdy se slovenský soud ve vztahu k
"bílému" vrahovi Romů zachoval více než vstřícně. Vzpomeňme na Hurbanovo, kde v
červnu 2013 zastřelil Milan Juhász, 51letý městský policista, tři Romy a  další dva lidi postřelil. Dostal za to devět let, což pokládám za cynický výsměch obětem tohoto hrůzného činu. Jsem přesvědčen, že kdyby tento strážník
zavraždil tři „bílé“, dostal by po právu doživotí. Juházsovi pomohl k nízkému
trestu psychiatrický posudek, který hovořil o snížené svéprávnosti, přestože Juhász si vše napřed pečlivě promyslel a naplánoval. Podrobnosti
naleznete v článku

Devítiletý trest za vraždu tří Romů je cynický výsměch.

Sníženou svéprávností či nepříčetností podle všeho od té chvíle trpí všichni
slovenští vrazi Romů. Tak se to alespoň jeví na základě košického případu. 

22 bodných ran – ublížení na zdraví

Ke zběsilé vraždě došlo na košickém autobusovém nádraží v roce 2010, soud
vynesl rozsudek tento týden, 16. prosince 2013.
Dvacetiletý student Andrej K. čekal na autobus. Vtom k němu přistoupil Rom a žebral o peníze. Mladík ihned poté vytáhl z kapsy nůž a čtyřicetiletému Zoltánu Z. zasadil 22 bodných ran. Útok byl tak nečekaný, že oběť, která byla
pod vlivem alkoholu, nestihla zareagovat. Podrobně o případu informujeme v článku

Ubodal Roma, ale osvobodili ho. Podle některých znalců útočil v nepříčetnosti,
druzí znalci to popírají.

Trestní řízení v této věci bylo velmi podivné od samého počátku. Slovenský
student byl napřed obviněn z ublížení na zdraví – 22 bodných ran s následkem
smrti nepochybně oběti na zdraví ublížilo, především ho však zbavilo života.
Vyšetřovatelé se k této logice sice postupně, ale přeci jen propracovali, a
zpřísnili právní kvalifikaci na "obzvlášť závažný zločin vraždy". Prokurátor
přesto nechal pachatele na svobodě, zřejmě shledal, že "slušnému bílému studentíkovi" by
vazba neslušela.

Rozdílná dobrozdání psychiatrů

Vrchol případu ovšem nastal až před soudem, kde vypovídaly dva dvoučlenné
týmy znalců – psychiatrů. První tvrdil, že student se v okamžiku útoku nacházel
v patologickém afektu, v mrákotném stavu, se zánikem rozpoznávacích a ovládacích
schopností. Druhý tým sice připustil, že mladík v reakci na stres konal v
afektu, ale jeho ovládací a rozpoznávací schopnost byla podle něho pouze
snížena. Soud tedy požádal o verdikt třetí dvojici znalců. Ti zjistili, že Andrej K.
netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou, "v určitém zlomku sekundy se však nacházel pod vlivem
přechodné bludové psychotické poruchy".

"Když se Rom před mladíka postavil, ten byl až chorobně přesvědčen, že nyní
zemře, že právě teď bude zavražděn. Spouštěčem brutální agrese byla jeho akutní
reakce na stres. Jiné vysvětlení pro jeho jednání jsme nenašli," řekl znalec a
dodal, že s takovým případem se ještě v praxi nesetkal. Podle tohoto psychiatra
Andrej K. v době útoku neuměl rozpoznat nebezpečí svého jednání a nedovedl ho
ani ovládat – byl tedy nepříčetný. Ochranné léčení však znalci
mladíkovi nenavrhli, protože podle nich není duševně nemocný.

A v tom je nejen slabina odborného dobrozdání, ale i společenský problém.
Soud propustil pachatele na svobodu na základě tvrzení jedněch psychiatrů, ovšem
druzí psychiatři sdělili, že vrah si uvědomoval, co dělá, z čehož plyne, že je společensky nebezpečný. Takový
odborný posudek je velmi křehký a dobrat se skutečného stavu věcí je v takových
případech obtížné i pro zkušené odborníky. Soud proto neměl brát na psychiatrický posudek tak velký
zřetel a měl dát větší váhu další důkazům. Pokud si pachatel uvědomoval co dělá, zasloužil si adekvátní trest. Ale
i kdyby byl skutečně na zlomek sekundy (během něhož měl zasadit 22 bodných ran – sic!), nepříčetný, kde je záruka, že jej bludové psychotické poruchy opět nepotkají? Třeba se to dozvíme, až tento student potká dalšího Roma, který mu bude svým svým žebráním
životu nebezpečný.

Ať již je to jakkoli, pachatel měl být převezen do psychiatrického ústavu na pozorování, nikoli propuštěn na svobodu, protože může být svému okolí hodně nebezpečný – buď občasnými záchvaty nepříčetnosti, nebo nenávistí k Romům – záleží na tom, jaký byl skutečný motiv jeho jednání, který soud nerozkryl.

Andreje je mi tak líto 

Po třetím psychiatrickém dobrozdání následovalo v procesu obrovské "překvapení".
Ten samý prokurátor, který pro vraha nežádal vazbu, nyní sám soudu navrhl jeho
osvobození pro nepříčetnost.

Andrej K. projevil lítost – sdělil, že mu je líto, co se stalo, a že prožité události bude mít
před očima celý život. Chudáček malý, srdce se mi nad jeho příštím osudem
ustrnulo. Neměla by mu rodina zavražděného zaplatit nějaké odškodnění za jeho
velké utrpení?