František Kostlán: Papež František má pravdu, Romové jsou často novodobými otroky

V poslední době se několik známých osobností či lidí požívajících jistou
autoritu zastalo Romů či obecně lidských práv. Například Madeleine Albrightová
se znepokojením sleduje nejen v České republice nedostatek úcty k Romům. Navi
Pillayová, Vysoká komisařka OSN pro lidská práva, před svým odchodem z funkce
vyjádřila znepokojení nad sílící xenofobií a rasismem v Evropě. Především se
však Romů zastal velmi znale a otevřeně papež František.

Volby do EP probudily humanisty

Volby do Evropského parlamentu, v nichž měly velký úspěch populistické a
extremistické politické strany, jakoby probudily některé demokratické politiky a
humanistické osobnosti.

Jejich poukazování na nebezpečí extremismu a zastávání se lidských práv asi
nebude mít bezprostřední dopad na život evropských Romů a migrantů, nicméně
jejich vyjádření slouží jako následováníhodný příklad dalším politikům,
novinářům či intelektuálům.

Nejfundovaněji, s jinde neobvyklou dávkou znalosti problematiky, se k tomuto
tématu před pár dny vyslovila i hlava římskokatolické církve.

Papež odsoudil nepřátelství a opovržení

Papež František na mezinárodním setkání pracovníků, kteří se věnují pastoraci
Romů, odsoudil nepřátelství a opovržení, jimž musí čelit Romové v každodenním
životě, a vyzval k větší snaze o jejich integraci. Připomněl při tom i několik
konkrétních případů diskriminace.

„Romové se často ocitají na okraji společnosti a mnohokrát se na ně pohlíží s
nepřátelstvím a podezíravostí. Vzpomínám si například, jak tady v Římě mnohdy
Romové nastoupili do autobusu a řidič ihned hlásil: Pozor na peněženky! To je
výraz opovržení. Možná na tom i někdy i něco pravdy je, ale přesto je to výraz
pohrdání,“ řekl František.

S Romy se nepočítá

Potom papež hovořil o tom, co je ve věci integrace této menšiny
nejpodstatnější: s romským etnikem se nepočítá v politice, ekonomice, ani v
místním společenském dění. Zdůraznil, že i Romové jsou povoláni k tomu, aby
přispívali k obecnému dobru, nesli za ně spoluzodpovědnost, plnili své
povinnosti a podporovali práva každého jednotlivce.

Nové formy otroctví

František poté hovořil o důvodech chudoby a poukázal na chybějící vzdělávací
struktury, omezený přístup ke zdravotní péči, diskriminaci na pracovním trhu a
nedůstojné bydlení. Připomněl, že tyto systémové chyby se vždy nejvíce dotknou
těch nejslabších.

„Tyto vady sociálního pletiva postihují všechny bez rozdílu, avšak sociálně
nejslabší skupiny se snáze stávají oběťmi nových forem otroctví. Do osidel
vykořisťování, nucené žebroty a různých forem zneužívání totiž spíše upadají
lidé, kteří nejsou nijak chráněni. Romové patří k těm nejzranitelnějším, zejména
tehdy, když chybí pomoc k jejich integraci a podpoře jednotlivce v různých
sférách občanského života.“

„Obtíže a strádání bratří musí každého vyprovokovat k tomu, aby svou
pozornost zaměřil na důstojnost každé lidské bytosti,“ uzavřel papež František.

V ghettech vládnou mafie

Velmi často jezdím do českých sociálně vyloučených lokalit a píšu o životě
tamních obyvatel. A měřenou mou zkušeností z této činnosti má papež František
nejen pravdu, ale dokáže ji i trefně popsat.

Chudí lidé žijící v českých ghettech nejsou svobodní, alespoň ne v tom duchu,
jak to dnes chápeme. Žijí v područí mafiánů, podnikatelů s chudobou, kteří jsou
leckdy spřáhnuti s některými místními politiky, úředníky a policisty. Někteří z
mafiánů jsou Romové, což svědčí o tom, že vedle pohrdání Romy jde i o problém
sociální.

Dá se bez nadsázky říci, že ti, kteří ovládají život v ghettech, bohatnou z
těch nejchudších (vykořisťují je, jak říká papež František). A to je hlavní
příčina toho, proč se přes veškeré úsilí a vynaložené prostředky integrace
chudých Romů z ghett nedaří (ostatní Romové žijí víceméně integrovaně).

Mafie se nechce vzdát svých zdrojů a potřebuje proto, aby lidé, které ovládá,
zůstali nesvobodní, aby neměli svůj život ve vlastních rukou.

Není autorita jako autorita

Vše začalo v 90. letech 20. století, kdy se namísto přirozených rodových
autorit začínaly do popředí dostávat lidé, jejichž autorita byla založena na
moci. Zavírání továren a dalších firem a nízká poptávka prací, které vedle
dalších dělali i ti nejchudší Romové (například kopáči, asfaltéři), vedlo během
90. let k prudkému nárůstu nezaměstnanosti.

Romské rodiny se postupně začaly zadlužovat a následkem toho přicházely i o
bydlení, protože neměly peníze na nájem a energie. První vlna vnitřní migrace
postihla například moravskoslezský kraj (nejvíce Ostravsko), a na druhém konci
severu Šluknovský výběžek, kde později, v roce 2011 a 2012, proběhly protiromské
bouře.

Vnitřní migrace

Romské rodiny se v rámci Ostravska (či v rámci Šluknovského výběžku)
stěhovaly z místa na místo a nejsou usazené dodnes. Důvodem k tomu je potřeba
mafie zůstat v pozadí – kdyby se chudí lidé proti nim začali bouřit, protože
žijí v čím dál větších těžkostech, museli by proti nim chtě nechtě zakročit
politici, úředníci i policisti. Stěhování rodin, s nimiž jsou problémy, z místa
na místo, patří k mafiánské taktice, jak tomu zabránit.

Například během let 2012 a 2013 zaniklo v městském obvodu Moravská Ostrava a
Přívoz několik ghett či jejich částí, včetně známého Přednádraží, a ve
Vítkovicích bylo zároveň otevřeno několik nových ubytoven.

Podle několika svědectví dochází v Litvínově k sestěhovávání Romů do jednoho
místa – soukromá firma vlastnící bytové domy prý přiděluje litvínovským Romům
byty pouze v Janově – toto sídliště je již delší dobu pokládáno za sociálně
vyloučenou lokalitu, v roce 2008 zde proběhl neonacistický pokus o pogrom,
kterého se vedle neonacistů a dalších extremistů zúčastnili i někteří místní
lidé.

Mechanismus ovládání lidí

Tehdy se naplno rozjela lichva, která mnohé Romy zadlužila natolik, že není v
jejich silách se z toho vymanit. Právem se hovoří o pasti zadluženosti. A opět:
tento stav má svůj účel: v područí se lépe drží ti „poddaní,“ kteří mafii dluží.

Mafie často provozuje celou škálu trestné činnosti, která se váže ke kultuře
chudoby. Lichváři (často) zároveň vlastní herny, jsou pasáky a výrobci či
dealery tvrdých drog. Někdy i vlastní domy či ubytovny, v nichž obyvatelé
lokalit bydlí, a obchody, kde nakupují. Pokud domy, ubytovny a obchody
nevlastní, jsou domluveni s jejich provozovateli. (Obyvatelé ghett mohou
samozřejmě nakupovat i jinde, ale dělají to neradi, protože je na ně automaticky
nahlíženo jako na kriminálníky a zloděje.)

Mafiáni tedy určují výši zadlužení, ceny drog a prostituce, počet hracích
automatů v místě, výši nájmů a podnájmů i ceny potravin a dalšího zboží.
Rozhodují o vyhazovu z bytu či ubytovny, pokud dotyčný není ochoten plnit jejich
zadání a přání podle jejich představ. Několik takových vyhození na ulici z
hodiny na hodinu se odehrálo i loni. Narazili jsme při své práci nejednou na
malé byty, v nichž kvůli tomuto chování mafie bydlí (minimálně přechodně) celá
široká rodina, třeba i deset patnáct lidí.

Romové vše platí z peněz, které si vydělají – práci v ghettech má ovšem
naprosté minimum lidí, občas seženou nárazovou brigádu či práci na černo, ale
většina z nich patří mezi dlouhodobě nezaměstnané. A když už práci seženou,
přijde jim exekuce, která jim většinu výplaty vezme. Exekuce patří do oné
dluhové pasti neodmyslitelně.

Nebo lidé z ghett hradí své potřeby z dávek v hmotné nouzi, které ovšem
nejsou nijak vysoké, jak si kvůli hoaxům a dalším výmyslům myslí část
veřejnosti. Dávky často nestačí ani na uhrazení základních potřeb.

Lichvářské nájemné

Hlavním důvodem k tomu je nasazení velmi vysokých nájmů a podnájmů v domech
pro chudé a v ubytovnách. To z velké části hradí stát prostřednictvím doplatků
na bydlení. Ale ani tento doplatek na lichvářské nájemné většinou nestačí, proto
lidé často musejí na nájem doplácet z dávek v hmotné nouzi.

Na jídlo, ošacení, dopravu po městě, potřeby dětí do školy atd. jim pak
nezbývá dost prostředků. V tom případě muži chodí sbírat železo a další kovy,
někteří občas kradou. Ženy žebrají, mladé ženy či dívky jsou často nuceny k
prostituci, přičemž většinu výdělku si ponechávají pasáci.

Chudí obyvatelé ghett ztrácejí jakoukoli životní perspektivu, jsou zadlužení,
pod kuratelou mafie, jejíž pokyny a přání jsou nuceni plnit. Šanci na práci
nemají, mnozí z nich se po letech marného hledání práce dalšího úsilí vzdali.
Znaveni ztrátou šance na alespoň trochu slušný život, rezignovali.

Spolurozhodování

Šanci jim může dát pouze dobrý způsob integrace, na jehož promýšlení i
realizování ovšem musejí Romové participovat. Jinými slovy, Romové musejí být
zapojeni do společenského dění a spolurozhodování, jak o tom hovořil papež
František. Ale o tom až příště.