František Kostlán: Islamistický fanatismus je odporný. A co ten evropský?
Jsme zhrozeni ze zaslepeného násilí Al-kajdy, Talibanu a nově i tzv.
Islámského státu. Jsme z toho zhrozeni právem, nelítostná bezohlednost spojená s
fanatismem a přesvědčením o vlastnictví té jedině správné pravdy, je odporná.
Píšeme o tom, diskutujeme, polemizujeme, vypořádáváme se s tím.
Vlna fanatismu
O trendu násilí, primitivity a nesnášenlivosti, který putuje Evropou
prostřednictvím neislamistických "majitelů té správné pravdy,“ se sice také
občas kdosi tu a tam zmíní, ale vcelku jej nepokládáme za natolik nebezpečný.
Evropský fanatismus zatím není tak bezohledný, zatím se až na výjimky nedopouští
teroristických činů, zatím nemučí a nevraždí druhé kvůli odlišnému pohledu na
svět ve větším měřítku, zatím neukazuje veřejné popravy nepřátel na internetu…
… Zatím.
Breivik však nepostupoval odtrženě od okolního dění. Jeho teroristický
atentát nebyl ojedinělým činem, ale přímou součástí vlny fanatismu, která se
zvedá nad zeměkoulí.
V muslimském světě roste nenávist vůči jinověrcům (včetně druhých muslimů), v
Evropě stoupá nenávist vůči migrantům, Romům, Židům atd. Začínají se zde
objevovat návrhy na násilné řešení problémů a čím dál více lidí je přijímá za
své.
Tolerantní muslimský svět
Islamistický fanatismus spojený s násilím si ke své bezohlednosti a
nelidskosti došel postupně, drobnými krůčky. I muslimové měli někde na počátku
svého Breivika, kterého za jeho počínání odsuzovali až na výjimky všichni
ostatní (i dnes terorismus odsuzuje velké množství muslimů, ale vzedmutí
fanatismu jejich počet přeci jen oproti počátku umenšilo).
Ještě před několika desítkami let (a dlouho před tím) byl muslimský svět
nefanatický a k menšinám tolerantní, leckdy tolerantnější než předrenesanční
svět křesťanský. Mezi muslimy žily miliony Židů, kupříkladu.
V Iráku ještě v první polovině 20. století žilo podle některých odhadů okolo
200 000 Židů. A někteří muslimové proti nim začali brojit až ve 30. letech 20.
století, ve shodě s nástupem nacismu v Evropě.
Tento poznatek je pro posuzování dnešního trendu násilí důležitý, protože
ukazuje, že fanatismus umí kráčet napříč náboženstvími, kontinenty a
civilizacemi, je mu jedno, jakým fundamentalismem se živí. Je natolik silný, že
dokáže zasáhnout celý svět naráz, čehož je svědkem Evropa 20. století, která
rozdmýchala dvě celosvětové válečné hrůzy.
Křesťané naopak Židy, ve vlnách, leckdy vyvražďovali a vyháněli (např.
Španělsko v 15. století, či pogromy v Haliči, Rusku i jinde ve střední a
východní Evropě). Se vznikem národních států namísto křesťanského antisemitismu
nastoupil na trůn antisemitismus nacionalistický.
Kde začíná fanatismus
Fanatismus začíná tam, kde rozum jako prostředek k získávání poznání
nahrazuje fundamentalisticky pojatá víra či ideologie. Společenská atmosféra a
konání lidí se postupně proměňuje, napřed pochopitelně v malém – na místní
úrovni, později může expandovat dál. A, řečeno s Henri Bergsonem, nástroje naší
mysli se stávají přítěží, když prostředí, pro které byly nezbytné, již
neexistuje. S touto proměnou přichází jiný způsob uvažování, dřívější žebříček
hodnot se mění, v tomto případě radikálně.
Čím se tedy živí dnešní fundamentalismus evropský, aby zdatně vyzrál do
fanatismu, který používá násilí k sebeprosazování? Ta strava bude nejspíš velmi
pestrá, avšak tři hlavní chody máme přímo na očích:
- nacionalismus, respektive jeho resentimenty vedoucí k nesnášenlivosti
vůči druhým, odlišným, - mravní relativismus, který smazává hranice mezi dobrem a zlem,
- ideologií poznamenané uvažování, respektive nadvláda ideologií nad
rozumem, která se našemu civilizačnímu okruhu zadřela pod kůži. (A mám na
mysli jakékoli ideologie, včetně těch demokratických, protože i ty mrzačí
myšlení svým primitivním, zjednodušeným pohledem na složitého dění.)
Breivik a jeho následovníci
Breivik ve svém rozsáhlém manifestu všechny tři body potvrzuje, krom jiného i
těmito slovy:
„Protože chceme proniknout do marxistických médií propagujících
multikulturalismus, jsme nuceni přistoupit k brutálnější a dech beroucí operaci,
která povede k obětem. Pokud se už rozhodnete udeřit, je lepší zabít co nejvíce
lidí, jinak riskujete, že ideologický dopad činu nebude dostatečný… Většina lidí
nás nyní odsuzuje jako teroristy. Ale za sto let budeme oslavováni jako předvoj,
jako hrdinové, kteří položili životy v boji proti tyranům.“
Ovšem Breivikovo odhodlání položit vlastní život opadlo ihned po příchodu
policistů na místo, kde cíleně vyvražďoval mladé lidi, které si sám zvolil za
nepřátele. Byl tedy ochoten za „svou pravdu“ položit životy druhých, nikoli ten
svůj…
… Zatím.
Další Breivikové budou odhodlanější i v tomto ohledu a jejich počínání bude
proto ještě krutější.
Život a nenávist jako hodnoty
Izraelský spisovatel Amos Oz v eseji Jak vyléčit fanatika (nakladatelství
Ladislav Horáček – Paseka, 2006) popisuje prastarý konflikt mezi fanatismem na
jedné straně, a tolerancí, pluralismem a pragmatismem na straně druhé ve vztahu
k současnému dění ve světě, následovně:
„To, čeho jsme svědky, je ovšem boj mezi fanatiky, to znamená lidmi, kteří
jsou přesvědčeni, že účel – jakýkoli účel – světí prostředky, a zbytkem světa,
jenž věří, že život je hodnotou sám o sobě, a nikoli pouhým prostředkem. Je to
boj mezi těmi, kdo se domnívají, že spravedlnost, ať už tím slovem myslí cokoli,
má přednost před životem, a námi, kteří si myslíme, že život stojí výš než jiné
hodnoty, přesvědčení či vyznání.“
Vidíme ovšem, že onen zbytek světa vyznávající život jako nejvyšší hodnotu se
rapidně zmenšuje. Zatímco v první polovině 20. století ovlivnil nástup nacismu a
fašismu muslimský svět, dnes naopak Evropané čerpají nenávist u islamistů. A je
jich čím dál víc. Nenávist plynoucí z fanatismu se stává pro stoupající počet
lidí vyšší hodnotou než lidský život.
Klaďme si otázky. Hned
Asi bychom si měli začít klást i ty otázky, o nichž víme předem, že odpovědi
nabídnou až v momentě, kdy s jejich obsah začne naplňovat. A to proto, abychom
měli možnost přemýšlet o něčem podstatném: o způsobu uvažování, z něhož vyvěrá
násilí, což se týká nejspíše již nás samých, určitě pak života našich potomků.
- Jak dlouho bude evropský fanatismus méně nebezpečný než ten současný
islamistický? - A až nastoupí naplno, dokážeme ho rozpoznat, bránit se mu a vystoupit
proti němu? - Nebo mu velká část Evropanů podlehne, stejně jako po většinu 20. století
vzhlížela k Hitlerismu, Stalinismu a různým formám fašismu?
Přemýšlejme o tom hned, teď. Zatím na to máme čas, onen trend hlouposti,
nesnášenlivosti a krutosti přijali jen někteří Evropané…
… Zatím.
