František Kostlán: Evropské demonstrace za společenskou jednotu dávají naději. Demagogie ji bere

V neděli proběhla v Paříži milionová demonstrace za jednotu
společnosti, v níž se za společnou věc brali francouzští občané napříč
společností. „Nesmíme se dopouštět amalgamu,“ říkají Francouzi. A mají
na mysli to, že všechno nelze míchat dohromady, že není správné všechno
naházet do jednoho pytle, islamistické teroristy s umírněnými muslimy v
prvé řadě. I proto bylo mezi demonstranty hodně francouzských muslimů,
i proto prezident Holland pozval na demonstraci politické představitele
muslimských zemí.

Muslimové proti terorismu

Muslimové
demonstrovali proti islamistickému terorismu po celé Evropě, včetně
České republiky, přičemž akce byly většinou spojené s jednoznačným odsudkem.

„,Tento děsivý krvavý útok je odporným
teroristickým činem a nelze jej za žádných okolností ospravedlnit,
natož jej omlouvat náboženskými či kulturními důvody. Stejně tak jej
nelze připisovat muslimské víře jako projev její údajné přirozené
tendence,´ prohlásil Uday Zabadi za Všeobecný svaz muslimských studentů
a mládeže v České republice. Mladý student dále zdůraznil důležitost
soužití založeného na rovnosti, vzájemném respektu a solidaritě,“ píše
se v tiskové zprávě muslimských studentů a mládeže, k níž s připojily
další muslimské organizace působící v ČR.

Muslimové (asi 50
lidí) demonstrovali v sobotu na pražském Václavském náměstí svou
„solidaritu s francouzským lidem a ostře odsoudili nedávný útok v
Paříži.“

Česká mainstreamová média opět selhala, když o této akci téměř neinformovala.

Příliš romantické

Na
první pohled se jeví, že teroristům se povedlo nechtěné: spojit
svobodomyslnou společnost proti násilným řešením a za svobodu
vyjadřování.

Jenže… zní to příliš romanticky, příliš kýčovitě,
aby to mohla být pravda beze zbytku. Opravdu je společnost (v
evropských zemích, u nás) natolik jednotná, abychom mohli hovořit o
jednoznačné obhajobě evropských hodnot a o solidaritě s oběťmi?

Pojďme se podívat na pár příkladů, běžný článek více neumožňuje.

ALEáci opět útočí

V
internetových diskusích se objevují názory, nad nimiž zůstává rozum
stát. Nejde jen o staré známé ALEáky, i když ti převažují, ale i o
další demagogy či dokonce zastánce násilných řešení.

ALEáci se
vyznačují zhruba touto argumentací: terorismus není dobrý, ale měli
bychom si uvědomit, že na něm máme svůj podíl (že jsme ho sami
vyprovokovali…). Nejčastější ALEácký argument zní, že karikatury muslimy
dlouhodobě urážely, takže se není co divit jejich reakci.

Na to
se dá odpovědět, že v Evropě převažují muslimové, podle nichž je terorismus neslučitelný s
islámem (a tudíž neskonale větším zlem než urážlivé karikatury). Řekl
to i ředitel Muslimské unie v ČR Mohamed Abbas v televizním
Hyde parku,
o němž ještě bude řeč.

Můžeme i argumentovat, že Týdeník Karlík
(Charlie Hedbo) se soustavně snažil zesměšňovat i křesťany a židy,
politiky či herce. Doslova nikdo si před autory karikatur nebyl jistý.
Jediný, koho to napadlo řešit vražděním však byli islamističtí fanatici.

Tečka

Každé
takové „ale“ více či méně zpochybňuje první část věty, tedy odsudek
terorismu. Terorismus je prostě špatný. Tečka. Za to žádné „ale“
nepatří.

K evropským hodnotám patří základní právo – právo na život,
které převažuje nad čímkoli ostatním. Fanatici (napříč náboženstvími a
ideologiemi) vyznávají jako nejvyšší hodnotu nenávist, lidský život
mají na žebříčku níže, pokud vůbec. Jestliže někdo, byť vzdáleně, dává za pravdu
vyznavačům nenávisti, pak pochopitelně i nepřímo zpochybňuje právo na
život jako základní hodnotu.

Hon na lidi

To samozřejmě
neznamená, že bychom neměli diskutovat o odpovědnosti a přijatelné míře
vkusu umělců včetně karikaturistů. Diskutujme, ale nezapomínejme na to,
že ani absence hranice možného nikoho neopravňuje k vraždění lidí.

Internet
nabídl i demagogii jiného typu. Dočetl jsem se například že hledání
vrahů redaktorů Charlie Hedbo a policisty (muslima) bylo „honem na
lidi“. To je asi tak na úrovni Tomio Okamury, který sice útočí na zdravý
rozum z druhé strany, ale stejně hloupě. Nevím, jestli stojí za to
něco k tomu dodávat, snad jen pro úplnost: ti dva teroristé mohli
každou chvíli zabít další lidi, takže velmi záleželo na tom, chytit je
co nejdříve.

„Extremisté na obou stranách“

O podobný přístup
ke skutečnosti se postaralo Ústředí muslimských obcí v ČR ve svém
prohlášení k útoku v Paříži. Zde se mimo dobrých věcí píše i toto: „Žádné
činy extremistů ani z jedné, ani z druhé strany nás ovšem nezastaví v
našem úsilí hlásat pravdu, spravedlnost, toleranci a občanskou
slušnost.“

Extremisty jsou jednoznačně myšleni teroristé,
protože prohlášení se týká pařížské tragédie. A hlásaná „pravda“, že
teroristé jsou na obou stranách vede k otázce, kdo je teroristou na
té „druhé straně“. Karikaturisté, židé… kdo?

Šarija v Evropě? V žádném případě

Ředitel
Muslimské unie v ČR Mohamed Abbas v Hyde Parku ČT24 zpochybnil tvrzení, že teroristický útok v USA
11. září 2001 i nynější útok v Paříži spáchali muslimové. Pan ředitel je
osobností se zdravým sebevědomím a charismatem. V pořadu měl samozřejmě i dobré
postřehy a smysluplná vyjádření. Vedle spikleneckých teorií však
bohužel razí i myšlenku, že by bylo spravedlivé, kdyby muslimové žijící
v Evropě mohli (v rodinném právu) žít podle práva šarija (zhruba ve 30. minutě Hyde Parku). 

A to
je problém. Vstoupilo by tak totiž v platnost již dnes nesmyslně
užívané slovní spojení „většinová společnost“. Jiné právo pro muslimy
by rozdělilo společnost na „my“ a „oni“, na většinovou a menšinovou
společnost. Nešlo by o integraci, ale o vyčlenění části obyvatel ze
společnosti.

Lidských práv se nemůžeme vzdát

Islamofobie
a další protimuslimská hysterie je stejně odpudivá jako například
anticiganismus. Na druhou stranu: euroamerická civilizace se nemůže
vzdát lidských práv a zákonů, které z nich vycházejí. K uznávání
lidských práv coby univerzální hodnoty jsme se dvacátým stoletím těžce
proboleli, nemůžeme riskovat, že se část společnosti jimi řídit nemusí.
Třeba i proto, že příklady táhnou, ale hlavně by to byl krok zpět,
minimálně ke stavu před druhou světovou válkou.

Jedna z předních
evropských hodnot je i rovnost občanů před zákonem, jakkoli je občas
praxí zpochybňována. Vychází z tradice římského práva, které se také
nemůžeme vzdát, z obdobných důvodů.

Požadavek na zavedení práva šarija vnáší do vzájemného soužití nedorozumění či pnutí, které dorozumění brání.

A pokud jde o demagogii internetových diskutérů, té se sotva zbavíme. Mohli bychom jí však čelit s humorem. Třeba karikaturami.