František Kostlán: Díky odporu k protiromským násilnickým akcím zvedá hlavu stát i občanská společnost

Zdá se, že občanská společnost i politická operetní scéna opatrně a
pozvolna, leč přeci, začíná reagovat na protiromské výpady všeho druhu.
Konečně, dalo by se říci. Začal to nový ministr vnitra Martin Pecina.
Ten sice sdělil novinářům, že si Romové mohou za problémy v poslední
době sami, ale takováto populistická vyjádření v poslední době patří ke
koloritu místní politické (ne)kultury. Pecina není prvním ani posledním
politikem, který hovoří o věcech, o nichž nic neví a kterým nerozumí.

Lidská práva extremistů

Podstatné
je, že Pecina chce pokračovat v tažení proti extremistům. Ve Fischerově
úřednickém kabinetu se mu tato činnost dařila více než dobře, a to
hlavně proto, že tím pověřil Jiřího Komorouse, který věděl, jak na to,
a uměl dohlédnout na ministerské úředníky. Ledva byl Komorous odejit,
tito úředníci se okamžitě vrátili k názoru, že lidská práva extremistů
jsou mnohem důležitější než lidská práva normálních lidí. V praxi se to
projevilo tak, že ministerstvo vnitra začalo metodicky směřovat policii
k napomáhání extremistům, na úkor Romů a lidí z občanské společnosti.

Zmocněnkyně a Agentura

Ze
státních institucí či organizací zmiňuji i vládní zmocněnkyni pro
lidská práva Moniku Šimůnkovou a Martina Šimáčka, ředitele Agentury pro
sociální začleňování, konkrétně jejich neúnavné a trpělivé vyvracení
různých fám a vysvětlování , jak se věci skutečně mají. Bez jejich
častých veřejných vyjádření by lidská práva byla vytlačována na
periferii mnohem více než dosud – i proto, že demokratičtí politici z
parlamentních stran (až na výjimky) k dění ve společnosti urputně mlčí
(pokud rovnou nevystupují protiromsky) a namísto toho se zabývají sami
sebou.

Konexe

Zatímco mnozí rádi hovoří o tom, že by se konečně mělo něco udělat,
lidé ze sdružení Konexe (a iniciativy Nenávist není řešení) již několik
let na nic nečekají a konají. Nepokoji na severu Čech počínaje a
Českými Budějovicemi, prozatím, konče. Závistivci a odpůrci o nich rádi
hovoří pohrdlivě s tím, že se chtějí jen zviditelnit. Míra Brož, Jozef
Miker či třeba Ivanka Mariposa Čonková však naštěstí na tyto prázdné
řeči nedají a dělají pro druhé vše, co je v jejich silách. Pořádají
především během násilnických podchodů městy kulturní akce s dětským
programem na podporu Romů. Romové, především děti, díky tomu tolik
neprožívají svůj strach, který je jindy zasahuje naplno. A také mají
možnost zvednout hlavu a získat alespoň trochu sebevědomí, jelikož se
zde i hovoří a diskutuje – druzí je berou vážně a jejich názorům
naslouchají, což se jim bohužel běžně nestává.

V této souvislosti nemohu nezmínit evangelického faráře Mikuláše
Vymětala, který dlouhodobě pomáhá Romům nejen po
duchovní stránce. Je to muž, který se společně se sdružením
Konexe dlouhodobě
pohybuje v první linii. Díky
Konexi se uskutečnila i jedna z debat mezi romskými a neromskými
sousedy, přímo na sídlišti Máj.
„Shromáždění zahájíme společnou modlitbou za mír a usmíření. Naše
shromáždění je určeno všem, kteří odmítají násilí a nenávist.
Následovat bude diskuse o situaci ve městě,“ zahájil Mikuláš Vymětal
jednu z těchto akcí.

Občané sobě

Pokojné
shromáždění proti násilí svolala na Piaristické náměstí skupina
aktivních lidí z Českých Budějovic a okolí. Mezi nimi byli například
pořadatelé kulturních akcí, zástupci občanských sdružení, lidé z
akademické sféry či členové Strany zelených, která se dlouhodobě
profiluje jako hlasitá zastánkyně lidských práv. Ke shromážděným
promluvila například Věra Michalicová z Diecézní charity České
Budějovice, rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer, Antonín
Hořčica z iniciativy ProAlt a mnoho dalších. Shromáždění podpořila i
Pirátská strana.

Ve svém prohlášení
tito občané jasně vyjádřili, že nezanedbatelná část českobudějovických
občanů s veškerými projevy extremismu a anticikanismu ostře nesouhlasí.
Problémy není možné za žádných okolností řešit násilím. "Nechceme
zastírat těžkosti soužití na Máji, vážnost situace si uvědomujeme.
Všichni občané, kterým se děje bezpráví by se měli ozvat a diskutovat
kultivovaně. Není možné podléhat davové psychóze a považovat sebemenší
projevy násilí za možné řešení… Odmítněme násilí a projevy nenávisti.
Svoje problémy, přes veškeré těžkosti, řešme konstruktivně.," píše se v
jejich prohlášení (celý text je ZDE).

Sokol Brno je proti rasismu

K protiromským útokům se vyjádřil Sokol Brno I, jakožto největší jednota sdružená v České obci sokolské.

Sokol
Brno I veřejně odmítl „jakékoliv projevy xenofobie, rasové, národností
a náboženské nesnášenlivosti v naší zemi. Naše prohlášení vychází v
souvislosti s protiromskými útoky, které již třetí týden doprovázejí
demonstrace v Českých Budějovicích. Po historických zkušenostech nelze
přehlížet či banalizovat projevy zla a nenávisti, zaměřené na minoritní
skupinu obyvatel, kterým většinová společnost dává svojí pasivitou nebo
dokonce přímou účastí volný průběh.“

V duchu sokolských ideálů
bratrství a humanismu se Sokol Brno I jednoznačně vymezil vůči
nacionalismu a šovinismu. A odmítl „bezpráví a diskreditaci páchané na
určité skupině obyvatel. Plně se tak hlásíme k heslu Tomáše Garrigua
Masaryka: ,Silný si vždy pomůže sám, ochrana slabého, toť úkol nové
doby.‛ Vyzýváme tímto ostatní sokolské jednoty a Českou obec sokolskou,
aby naše prohlášení podpořily a systematicky pracovaly na nápravě
nastalé situace. Zároveň projevujeme solidaritu se všemi Romy, kteří se
stali a stávají terčem rasově motivovaných útoků.“

Osobnosti proti násilí

A
před posledním společným tažením nácků a frustrátů (lidí frustrovaných
ze zhoršující se sociální situace a ze zhoršení životní perspektivy) na
Romy v Českých Budějovicích vydalo prohlášení několik osobností, které
požívají ve společnosti respekt: Joel Ruml, synodní senior
Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví,
profesor Martin C. Putna, vysokoškolský učitel Jiří Hoblík, Saša
Uhlová, redaktorka Deníku referendum.cz (jsem moc rád, že měla potřebu
vyjádřit se vedle svých vynikajících článků i takto), a evangelický
farář Ondřej Wolf (dnes již ve výslužbě).

Joel Ruml mimo jiné citujoval jednoho chorvatského teologa: „Chceme-li
trvat na tom, že druzí k nám nepatří a my nepatříme k nim, že jejich
pohled by se neměl s naším míchat, budeme mít svou spravedlnost a oni
také svou. Obě spravedlnosti se budou spolu střetávat a k spravedlnosti
mezi námi nedojde." Martin C. Putna na počátku klade akademickou
otáku „Kdo je vlastenec?" A pak na ni odpovídá: " Ne ten, kdo křičí
,vlast‛ a ,národ‛, ale ten, kdo chce v naší vlasti doopravdy pokoj a
smíření. Z této vlasti byli už příliš častokrát vyháněni ,ti druzí‛:
jednou katolíci, podruhé protestanti. Jednou Židé, podruhé Němci. A
vždycky na to doplatili nejenom ti vyhnaní, ale celá vlast. Už dost!
Kvůli vlasti, kde všichni žijeme, zdravím a prosím."

Jiří
Hoblík, vysokoškolský učitel z Ústí nad Labem, je přesvědčen, že dnešní
Česká republika je zemí, která je plná frustrací, silně prožívaných
pocitů neúspěchu, marnosti, vnímání samých špatných vlivů. Sašu Uhlovou
situace v Českých Budějovicích tíží. „A tíží mne i vzrůstající
rasistické nálady v České Republice. Rasismus a xenofobie tu byly vždy,
ale jsou-li posíleny nenávistí, nabývají skutečně nebezpečné podoby.
Nenávist je jako droga. Na chvíli pomůže člověku zapomenout na všechno
ostatní a přinese mu jistý druh uspokojení. Ale po čase přestává
fungovat, i když člověk nenávidí víc a víc.

Ondřej Wolf si
váží ochoty lidí z obou stran pokojně si vyříkat, co komu na kom vadí.
"Vážím si vaší ochoty, ve které přes vše, co rozděluje, přes vše, co
komu na kom vadí, jste se zastavili, řekli si: ,Spory a konflikty sice
odtud, ale taky jen až potud, to opravdové zlo je přece tam, kde si
člověk začne myslet, že je víc člověk než jiný člověk.‛ Tam, kde si
kdokoliv ospravedlní své sobectví, chuť panovat, ovládat, pošlapávat.
Tam, kde přestává vadit zvrácenost nacismu, který se chce stát falešnou
náplastí na zahořklosti, bolesti a pocity marnosti člověku, který už
ani neví, odkud se vzaly."

Širší prohlášení těchto osobností najdete ZDE.

Poděkování

Chci
všem zmíněným osobnostem, institucím a organizacím poděkovat. Někdo
musí násilnickou atmosféru, protiromské výpady a lhostejné mlčení prorážet, přestože za to od
frustrátů a lidí, kteří mají místo mozku knedlík, nic dobrého čekat
nemůže.