Emilie Žigová: Pietní místo v Letech by nemělo být kulturní památkou ale památníkem, vepřín by měl být vykoupen
Největší problém, který je okolo Let u Písku, vnímám v tom, že pietní místo
bylo usnesením vlády zapsáno do památkové péče pod Ministerstvo kultury ČR jako
kulturní památka. Rok co rok čekám, kdy se tím už někdo bude zabývat, a zda se
změní statut z kulturní památky na mnohem důstojnější formu odpovídající
vážnosti celého místa.
Jako Romku, jež je vnučkou Romů, kteří prošli koncentračním táborem, mě sled
současných událostí týkajících se Let u Písku velmi uráží. V případě mojí, velmi
početné rodiny, přežil běsnění fašismu ve zdech koncentráku, jako dvanáctiletý
kluk, jen děda.
Současné pietní místo, označované také za kulturní památku, by si zasloužilo
přerod do památníku, podobně jako je tomu v případě Lidic. Nejedná se „jen“ o
slova, nějaké názvy, ale také o celkový přístup, ve kterém se odráží úcta k
obětem fašistické zlovůle, jež na smrt poslala ženy, děti, starce, muže… V
názvosloví se odráží také celková úcta majority k Romům. O to víc je současný
stav smutný a drásající. Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že pokud by
nepřežilo dítě z koncentračního tábora a nedostalo by díky náhodě dar přežití,
nebyla by na světě moje matka, ani já s mojí dcerou.
Citují význam kulturní památky z Wikipedie: "Za kulturní památku vyhlašuje
Ministerstvo kultury České republiky podle zákona České národní rady o památkové
péči č. 20/1987 Sb., nemovitou nebo movitou věcí, popřípadě jejich soubor, který
je významným dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí
společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projev tvůrčích schopností a
práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti, pro její hodnoty revoluční,
historické, umělecké, vědecké a technické, nebo má přímý vztah k významným
osobnostem a historickým událostem."
Ze stránek pietního místa Let u Písku (KP Lety u Písku) se z návštěvního řádu
dozvídám, že správcem objektu jsou Lidice s vlastní právní subjektivitou, a že
zřizovatelem památníku není nikdo jiný než Ministerstvo kultury ČR. Jinými
slovy, správcem KP Lety u Písku je skrze Památník Lidice stát.
Dokážu si bez obtíží představit, že by z Let u Písku mohla vniknout také
příspěvková organizace, kterou by zřídilo Ministerstvo kultury ČR a Lety by
mohly být klidně památníkem, protože my Romové v ČR to tak vnímáme. Je to pro
nás symbol pietního místa za všechny oběti z řad Romů po celé Evropě, které
zemřely jako vězni, partyzáni, vojáci a hrdinové.
Myslím si, že už je čas na změnu chybného pojetí místa pracovního
internačního tábora Let u Písku. Protože označení koncentračního tábora bylo
nejdříve používáno ve smyslu internačních táborů pro civilní obyvatelstvo v 19.
století (např. v USA pro indiány, v jižní Africe v průběhu druhé búrské války).
Později byly jako „koncentrační“ označeny tábory, v nichž německý nacistický
režim zadržoval, vykořisťoval, mučil a zabíjel své skutečné či údajné nepřátele.
Poté co byly nacistické koncentrační tábory v roce 1945 osvobozeny a byla
odhalena jejich role v nacistické genocidě, stalo se označení koncentrační tábor
synonymem nejhrubšího porušování lidských práv a postupně se přestalo používat
jako oficiální označení existujících internačních táborů. Různá vězeňská a
internační zařízení však jsou právě proto často popisována jako koncentrační
tábory lidmi, kteří kritizují jejich existenci a způsob činnosti.
Vidím největší problém v tom, že pokud by byly Lety uznány Památníkem, tak by
romské oběti, které prošly perzekucí na českém území a potažmo jejich potomci,
mohly žádat o odškodnění českou vládu a zároveň o odkup vepřína poblíž pietního
místa a to je dle mého důvod, proč naše romské oběti nejsou důstojně
připomínané.
Také by nebylo od věci zjišťovat historické kontexty, že například otec
knížete Schwarzenberga si vězně z tábora půjčoval na těžkou práci v lesích a oni
pak převážně umírali na vyčerpání sil a byli náchylnější k nemocem. Měly by se
hledat důkazy v archivech, a pak požadovat také podíl finančních prostředků pro
oběti nebo pro odkup vepřína z blízkosti pietního místa. Měl by to být úkol
romistů, antropologů a studentů romistiky, jež by se měli spojit například s
Paulem Polanským, který už několikrát prezentoval, že prochází archivy a přišel
na jiné důkazy než jaké nám jsou po celou dobu oficiálně předkládány.
