Zemřela Taťana Fischerová. České herečce, spisovatelce a političce bylo 72
let. Na
Facebooku to s odvoláním na rodinu oznámila Monika Šatavová, její bývalá
asistentka. Fischerová byla předsedkyní Českého helsinského výboru a podílela se
na celé řadě lidskoprávních aktivitách,
podpořila například kampaň organizace ROMEA Oni je do plynu, my je do škol.
Na filmovém plátně se poprvé objevila pod režijním vedením Vladimíra Čecha v
československém dramatu Kohout plaší smrt v roce 1961. Hrála také například ve
filmech Hotel pro cizince (1966), Lev s bílou hřívou (1986) nebo Svědek
umírajícího času (1989). Po roce 1989 se objevila například v seriálu Konec
velkých prázdnin (1994).
Fischerová se narodila v Praze, jejím otcem byl divadelní režisér Jan
Fischer, který byl za války vězněn v Terezíně a Osvětimi. Studovala herectví na
Janáčkově akademii múzických umění, školu ale nedokončila. Během své herecké
kariéry působila v Činoherním klubu, ze kterého ale musela v roce 1973 odejít.
Čtyři roky odehrála v Divadle Jiřího Wolkera, odkud odešla po narození syna
Kryštofa. Musela se vyrovnat s jeho postižením a profesi přizpůsobit rodině.
Stálé angažmá už nevzala. Hostovala v různých divadlech, dělala s Evaldem
Schormem třeba v Černém mnichovi nebo ve Vivisekci, pracovala s Janem Kačerem.
V roce 2002 byla jako nezávislá na kandidátce Unie svobody-DEU zvolena do
Poslanecké sněmovny a do roku 2006 působila ve výboru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu či stálé komisi pro kontrolu činnosti BIS. V roce
2006 kandidovala na Praze 2 do Senátu, postoupila do druhého kola. I další pokus
o návrat do Sněmovny byl neúspěšný.
V posledních letech se věnovala také charitativní činnosti, byla i
vyhledávanou recitátorkou a moderátorkou nejen charitativních akcí. Koncem
března 2013 se stala předsedkyní Českého helsinského výboru, byla ve vedení
Národní rady osob se zdravotním postižením, členkou organizace Amnesty
International nebo správní rady Nadace Vize 97. S Martou Kubišovou a Janem
Kačerem moderovala televizní Adventní koncerty.
Velkou láskou Táni Fischerové byla poezie. Léta se o ní dělila s návštěvníky
Violy a Lyry Pragensis. Její melodický hlas jakoby stvořený pro lyrické verše
zněl často i z rozhlasu. Je autorkou několika knih.
