Zástupkyně ombudsmana Šimůnková by se chtěla zabývat lidskoprávní oblastí. Křeček však lidskoprávní rozměr úřadu bagatelizuje
Loni v listopadu zvolili poslanci zástupkyní veřejného ochránce práv Moniku Šimůnkovou, která dříve působila jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva. Nominoval ji Senát i prezident republiky. Šimůnková
Zástupce veřejného ochránce práv je volen úplně stejným způsobem jako ombudsman, což mu podle Moniky Šimůnkové dává trochu výjimečné postavení ve srovnání s ostatními zástupci vedoucích funkcionářů. Je samozřejmě závislý na veřejném ochránci práv, který může, ale nemusí svěřit část agendy do jeho pravomoci a k jeho rozhodování. “Pevně věřím, že pan ombudsman mi část agendy svěří, jak velí tradice. Mám pro něj dokonce návrh, aby mi svěřil lidskoprávní oblast. Celý svůj profesní život, tedy přes dvacet let, se zabývám právě ochranou menšin a zranitelných skupin obyvatel. Z mého pohledu je tato tematika, jíž se úřad ombudsmana musí se zákona věnovat, velmi důležitá.”
Neobáváte se, že právě v tomto bodě mezi vámi dojde ke střetu, neboť právě tato agenda je tou částí náplně ombudsmanovy práce, kterou Stanislav Křeček bagatelizuje? Známý je například jeho výrok, že Romové se mají o svá práva starat sami a že ombudsman má hlavně pečovat o zájmy většiny. Pokud se lidskoprávní tematiky ujmete s plným nasazením, možná u něj narazíte.
Byla jsem poslanci zvolena se svojí lidskoprávní minulostí a zkušeností. Předpokládám tudíž, že sněmovna chtěla mít v úřadě ombudsmana na místě zástupce člověka s konzistentními názory na tuto oblast. Chci proto navázat na to, co tato instituce dělala a dělá v otázkách rovného zacházení a diskriminace, monitoringu Úmluvy o právech zdravotně postižených, a v oblasti práv osob omezených na svobodě, kde hodlám využívat veškeré kompetence a zákonné povinnosti, které úřad ombudsmana má.
Měl by se ombudsman stát národní lidskoprávní institucí, jak o to usilovala Anna Šabatová?
Myslím, že ano. Pravomoci, které ombudsman v posledních letec získal, k tomu logicky vedou. Pokud takovou instituci máme mít, pak by bylo správné, aby se jí stal úřad, který již takové kompetence i zkušenosti má. Bylo by nesmyslné zřizovat novou instituci s daleko většími finančními náklady.
KDO JE MONIKA ŠIMŮNKOVÁ: Narodila se roku 1972 v Praze. Vystudovala Právnickou fakultu UK, v roce 2002 složila advokátní zkoušky. V letech 2004 – 2010 byla zástupkyní ředitelky Nadace Naše dítě, v roce 2015 se stala její ředitelkou, poté byla poradkyní ministrů školství pro oblast společného vzdělávání. V letech 2011 – 2013 byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva. V roce 2014 obdržela Cenu Právník roku v kategorii Občanská a lidská práva. V roce 2018 půsibila jako právnička Českého helsinského výboru. Byla dlouholetou členkou Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva, Pracovní skupiny pro porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů.
