Zásadní zvrat ve vyšetřování smrti Stanislava Tomáše. Zástupkyně ombudsmana tvrdí, že policisté chybovali
Policisté při červnovém zákroku v Teplicích podle zástupkyně veřejného ochránce práv Moniky Šimůnkové třikrát chybovali, záchranáře například volali pozdě. Následně podle ní pochybilo i Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje. Vyplývá to ze zprávy o šetření policejního zákroku, kterou Kancelář veřejného ochránce práv zveřejnila na webu. Po zásahu policistů v Teplicích zemřel Rom. Šimůnková uvedla, že šetření dosud neuzavřela.
“V šetření, které jsem zahájila z vlastní iniciativy, jsem se zaměřila na zákonnost postupu policie a přiměřenost použití donucovacích prostředků. Mé šetření v žádném ohledu nenahrazuje postupy orgánů činných v trestním řízení,“ uvedla zástupkyně ombudsmana.
Záchranářka: Já když jsem přistoupila k pacientovi, tak jsem zjistila, že pacient leží na břiše, nevydává zvuky, zkontrolovala jsem mu karotídu, ale neměl hmatný tep. Již v tuto chvíli měl pacient zástavu oběhu, tzn., že nedýchal.
Podle ní policisté zasahující na místě pochybili tím, že záchrannou službu volali až s tříminutovým zpožděním, ačkoli nutnost lékařského ošetření byla podle ní od počátku zjevná.
Nikdo z policistů také nemonitoroval zdravotní stav člověka, vůči kterému zákrok směřoval. Včas se tak nezjistilo, že přestal vykazovat známky života. Šimůnková to považuje za porušení zásady přiměřenosti a porušení povinnosti dbát na to, aby donucovací prostředek nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání.
Třetí pochybení vidí Šimůnková v tom, že po kolapsu dotyčného mu policisté nesejmuli pouta z rukou a nezahájili okamžitou resuscitaci vlastními silami.
Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje pak podle Šimůnkové pochybilo tím, že při interním šetření události nedostatečně zjistilo skutkový stav, když opominulo absenci výpovědí osádky prvního vozidla záchranářů, které mají pro hodnocení postupu policistů podle ní zásadní význam.
Zásadní rozpor nalezla Monika Šimůnková ve výpovědích policistů a záchranářů, kdy záchranářka tvrdí, že muž zkolaboval přímo na chodníku, ale policie od začátku tvrdí, že až v sanitce.
“Na uvedenou adresu jsme s kolegou dorazili v čase 15:11. (…) Byl spoutaný za zády. Policisté ho pouze rukou přidržovali u země, aby jim neutekl. Já když jsem přistoupila k pacientovi, tak jsem zjistila, že pacient leží na břiše, nevydává zvuky, zkontrolovala jsem mu karotídu, ale neměl hmatný tep. Již v tuto chvíli měl pacient zástavu oběhu, tzn., že nedýchal. Následně jsem požádala o okamžité naložení na nosítka a naložení pacienta do sanitky,” cituje zástupkyně ombudsmana z výpovědi záchranářky.
Druhý záchranář popisuje situaci po naložení muže na nosítka: “Po položení na lehátko jsem teprve v tuto chvíli muži viděl do obličeje. Přitom jsme zjistili, že má rozšířené zornice, což byla známka toho, že nejeví známky života. Následně kolegyně zjistila, že pacient má srdeční zástavu,” cituje druhého záchranáře v esvé zprávě Monika Šimůnková.
Naproti tomu cituje Monika Šimůnková z výpovědi jednoho z policistů, který situaci po příjezdu záchranné služby popsala takto:
“Následně osádka ZZS ze zadní části vozidla ZZS vyndala záchranářské lehátko, které přistavila u ležícího muže, u kterého čekal policista 2 a policista 3. Následně policista 2 společně s jedním členem ZZS uvedeného muže přesunuli z polohy lehu do polohy sedu, kdy dále policista 2 s členem ZZS uvedeného muže podpírali v podpaždí, a pomohli mu vstát na vlastní nohy. Tento muž ze země vstal vlastními silami, byť byl malátný, proto byl dále podpírán v podpaždí policistou 2 a členem posádky ZZS. Následně se muž posadil na záchranářské lehátko, kdy policista 3 pomohl tomuto muži zvednout nohy ze země z důvodu umístění muže na lehátko správným způsobem. Poté si posádka ZZS muže převzala k provedení dalších úkonů, kdy byl transportován do vozidla ZZS.”
Tedy policie tvrdí, že muž byl schopný po příjezdu záchranářů s dopomocí vstát a sám se posadit na lehátko. Záchranářka tvrdí, že muž ležel na chodníku a již nedýchal.
“Tvrzení policisty o tom, že pan A. sám vlastními silami vstal ze země, považuji za zcela nevěrohodné, a to i v kontextu výpovědí ostatních svědků. Nejsem pochopitelně s to jednoznačně určit, kdy přesně ke kolapsu pana A. došlo, ale pokládám za prokázané, že k němu došlo dříve, než na místo přijela první osádka ZZS,” uvedla k tomu ve zprávě Monika Šimůnková.
Policisté zasahující na místě pochybili tím, že:
- záchrannou službu volali až s tříminutovým zpožděním, ačkoli nutnost lékařského ošetření byla od počátku zjevná s ohledem na zdravotní stav pana A. (ovlivnění návykovou látkou, vytékání krve z úst),
- nikdo z policistů nemonitoroval zdravotní stav osoby, vůči níž zákrok směřoval, a včas nezjistil, že tento člověk přestal vykazovat známky života, což považuji za porušení zásady přiměřenosti zakotvené v § 11 zákona o Policii ČR a porušení povinnosti dle § 53 odst. 5 zákona o Policii ČR dbát na to, aby donucovací prostředek nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího protiprávního jednání a
- po kolapsu pana A. mu nesejmuli pouta z rukou a nezahájili okamžitou resuscitaci vlastními silami.
Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje pochybilo tím, že:
- při interním šetření události nedostatečně zjistilo skutkový stav, když zcela opominulo absenci výpovědí osádky prvního vozidla zdravotnické záchranné služby (dále jen “ZZS”), které mají pro hodnocení postupu policistů zásadní význam, neboť obsahují informace o zdravotním stavu pana A. svědčící o jeho kolapsu ještě před příjezdem prvního vozidla ZZS. Tento nedostatek by v konečném důsledku mohl vést k nenaplnění požadavků na účinné vyšetřování.
Mluvčí krajské policie Daniel Vítek ČTK řekl, že se policie vyjádří až poté, co se se stanoviskem vydaným zástupkyní veřejného ochránce práv seznámí.
Zpráva byla přitom vyhotovena 29. října 2021 a podle vyjádření Moniky Šimůnkové byla zaslána krajskému ředitelství policie.
“Zprávu zasílám řediteli Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje a podle § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv žádám, aby se ve lhůtě 30 dnů od jejího doručení vyjádřil ke zjištěným pochybením (vyjádření k části C.3 je fakultativní) a informoval mě o přijatých opatřeních k nápravě,” píše v závěru zprávy s datem 29. října 2021 Monika Šimůnková.
Policisté v Teplicích zasahovali v polovině června kvůli potyčce dvou mužů, kteří poškozovali cizí auta. Šestačtyřicetiletý Stanislav Tomáš zemřel krátce po policejním zákroku. Z amatérského videozáběru je patrné, že policisté při zatýkání několik minut klečeli muži na krku. Bezpečnostní složky vinu na jeho úmrtí opakovaně odmítly; uvádějí, že Rom byl vůči policistům agresivní, napadl je, a proto policisté použili donucovací prostředky. Pitva podle policie neodhalila známky poranění orgánů ani dušení; podle jejích závěrů měl muž v těle pervitin a zemřel na selhání srdce.
Kvůli mužově smrti se už konalo několik demonstrací, jejich účastníci dávali najevo názor, že policie pochybila. Případ vzbudil pozornost nejen v České republice.
Zasahujících policistů se kromě policejního prezidenta Jana Švejdara zastal premiér Andrej Babiš (ANO) a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD), což rodina zemřelého považuje za skandální, protože podle ní předjímají výsledky vyšetřování.
Generální inspekce bezpečnostních sborů již dříve oznámila, že v jednání policistů momentálně nespatřuje trestný čin, a nebude proto ve věci zahajovat úkony trestního řízení. K důslednému vyšetření incidentu vyzvala Rada Evropy i česká pobočka organizace na ochranu lidských práv Amnesty International, která zákrok policie označila za hrubý a nezákonný.
