Vzrostl počet mladých lidí, kteří předčasně odcházejí ze škol. Mezi důvody uvádí výzkum i rasismus na školách

V Česku v posledních letech vzrostl podíl mladých lidí, kteří předčasně odešli ze školy a skončili bez vzdělání. Zatímco v roce 2013 jich bylo kolem pěti procent, loni už téměř sedm procent. Nejhorší je situace v Ústeckém kraji. Loni tam vzdělání nedokončilo a bez kvalifikace zůstalo zhruba 16 procent mladých, v roce 2013 devět procent. Za zhoršením výsledků jsou i státní maturity či rasismus na školách. Na semináři o nízkokvalifikovaných lidech na trhu práce to dnes řekl Roman Matoušek z vládní Agentury pro sociální začleňování.

“V Česku máme nízkou míru předčasných odchodů ze vzdělání. V Praze Eurostat vykazuje nejnižší míru odchodů v EU s poznámkou, že je to až nedůvěryhodně nízké číslo, kdežto Ústecký kraj je mezi pěti nejhoršími regiony,” uvedl Matoušek. Druhý nejslabší region v Česku pak představují kraje Jihočeský a Plzeňský. Předčasné odchody tam dosahuje sedmi procent.

Agentura provedla v Ústeckém kraji výzkum, v němž se na předčasné odchody ze škol zaměřila. Autoři vedli hloubkové rozhovory s pracovníky úřadů práce i s mladými, kteří vzdělání nedokončili. “Nechtěli jsme úplně kvantifikovat přispění státních maturit k předčasným odchodům, nabyl to náš cíl. Může to souviset se státními maturitami, demografickými změnami či s rozšiřováním fenoménu exekucí,” uvedl Matoušek.

Podle zástupců Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) dvě třetiny mladých studují v maturitních oborech. “Z našich propočtů vyplývá, že předčasný odchod je způsoben tím, jak naběhla státní maturita. Je otázka, jestli je přiměřená tomu, co očekáváme od vzdělávání v odborném školství,” uvedl na semináři Jiří Vojtěch z NÚV.

Podle výzkumu agentury z Ústeckého kraje roli při předčasném odchodu ze škol hraje podpora a důležitost vzdělání v rodině, nedostatek vzorů, nezájem o studium i nelegální práce. Podstatný je také přístup vzdělávacích institucí. Pokud školáci zažívají dlouhodobě neúspěch a cítí se vyloučeni, nestojí o pokračování ve studiu. Dotázaní si stěžovali i na nepřátelské prostředí ve škole, na rasismus, nedůvěru ostatních a na způsob řešení konfliktů.

“Školy očekávají, že žák bude připraven na školu. Otázka je, jestli by školy neměly být připraveny na žáka,” řekl Matoušek.

Často se nezohledňují ani předpoklady mladých při volbě učilišť či škol. Vybírá se podle toho, zda tam jdou také kamarádi a zda je to blízko. Když děti na základní škole propadnou, okruh oborů se jim zužuje. Mladým vadilo pak i to, že při praxi dostávali jen podřadné úkoly. Pokud si na ní něco vydělali, jejich rodina přišla o část dávek, protože se výdělek započetl do rodinného rozpočtu.

Podle Matouška není jasné, jakou cestou by se situace měla řešit – zda je lepší mladé vracet do škol, nebo je raději posílat do zaměstnání. Činnost škol, úřadů práce, poraden, terénních pracovníků a neziskových organizací navíc není koordinovaná a tříští se. Problematiku mají na starosti resorty školství a práce, podotkl Matoušek.

Lidé s nízkou kvalifikací obtížně hledají práci. Česko má v EU šestou nejnižší zaměstnanost těchto osob. Dosahuje 43 procent.