Viktor Elšík: Tváří v tvář humanitární katastrofě na Ukrajině se u nás pod rouškou solidarity reprodukuje rasová diskriminace

Nedělejme si iluze. Tahle země je v rozkladu. V prvorozkladu do kmenového vnímání, a to i na úrovni elit vládnoucích městům i celé zemi.

Ústavní občanské principy byly a jsou převážně jen deklarací, už od devadesátých let, odkdy stát efektivně neřeší diskriminaci vlastních občanů na etnickém základě. Tváří tvář humanitární katastrofě na Ukrajině mluví u nás ministr vnitra z liberální vládní strany o dvojích uprchlících.

Jedni (“nepřizpůsobiví”) mají menší právo hledat u nás azyl před bombardováním, vražděním a znásilňováním, protože občas mají větší rodiny a pro některé se trochu hůř hledá ubytování.

Průvodčí je s pocitem zabezpečovatelů řádu za potlesku spolucestujících vyhazují z vlaků, i když jako každý Ukrajinec mají zákonem dané dočasné právo na cestu zdarma, a okresní města vedená nedávnou demokratickou opozicí proti ANO jim po reportáži dlouhodobě rasistické Primy populisticky ruší ubytování (“protože kolem chodí děti na kroužky”).

Nemluvím o smutek vyvolávajících lidech, kteří relativizují ruskou invazi a potřebu pomoci válečným uprchlíkům vůbec. Mluvím o těch, kteří u nás pod hesly mezinárodní solidarity a obrany demokratické orientace reprodukují tribalismus a podněcují rasovou diskriminaci, tedy rysy i těch režimů, proti kterým se deklarativně vymezují.