VIDEO: Paramisara, autorské čtení romských spisovatelů - Mária Husova, Sliepkou k dospelosti

K autorské tvorbě ji inspiroval její otec, skrze psaní vyjadřuje své pocity, dojmy i názory na vše co je kolem ní. Mária Hušová je romskou spisovatelkou a členkou klubu Paramisara, jehož hlavním cílem je vybudovat společenství romských autorů, jakýsi “český romský PEN klub”, ve kterém se mohou romští autoři podporovat a spolupracovat jak v oblasti tvorby, tak v prezentaci romské literatury. ROMEA TV Vám přináší několik ukázek autorského čtení členů klubu Paramisara a postupně je zveřejňuje na Romea.cz.

Klub romských spisovatelů vznikl v rámci jednoho z projektů organizace Slova 21 “Gavoro” (romsky “vesnička”) a je realizován za podpory nadace Bader Philanthropies.

Mária Hušová

Mária Hušová pochází z východního Slovenska z obce Ondavské Martiašovce. Její dětství a dospívání jí je inspirací a oporou nejen v literární tvorbě. „Vyrůstala jsem v romské komunitě v nádherné přírodě. Zažila jsem dobu, kdy komunita byla rodinou. Dvory neměly ploty, děti si hrály v potoku a plašily slepice. Večer jsme zpívali u ohně s kytarou a nad hlavami nám padali hvězdy,“ vzpomíná Mária Hušová.

Mária studovala herectví na SUŠ v Košicích, kde pokračovala i absolventským studiem. Pracovala jako žurnalistka pro tehdejší Romskou tiskovou agenturu na Slovensku a spolupracovala s Romano nevo lil. V rámci stáže si vyzkoušela psaní pro mezinárodní časopis Transition Online. Do Mladé Boleslavi se přestěhovala před 12lety a nyní je na mateřské dovolené.
K psaní ji přivedl její otec, který ji vyprávěl o knihách, ve kterých se píše o starém Římu, Egyptu, nebo vesmíru. Svou první báseň napsala v 11 letech, když přítel její sestry musel na vojnu.  „První báseň jsem napsala asi tak v 11letech. Byla to báseň o nesmyslnosti vojen. Přítel mé sestry narukoval na vojnu a já jsem cítila, potřebu vyjádřit obrovský nesouhlas,“ řekla Mária Hušová.

Mária se snaží ve svých dílech oslovit čtenáře, nejen příběhem, ale i samotnou postavou. Ve svých knihách čtenáře oslovuje, dává tím najevo, že je se čtenářem po celou dobu příběhu. „Postavy, o kterých píšu, jsou osobité až psychologické. Nikdy ani jiné nebudou, protože mysl a touhy hrdinů, určují děj a jen tak mohou najít svého čtenáře, který se s nimi může ztotožnit a možná ho i k něčemu motivovat a dodat odvahu,“ říká spisovatelka Mária Hušová.

Mária by ráda psala v romštině, ale bohužel jí jazyk nikdo nepředal. „Romština je krásný a vzácný jazyk, miluju ji. Komunismus mi ji násilnou asimilací vzal, v mé komunitě se romsky mluvit nesmělo, byla to ostuda. Pokud Romové chtěli vycházet s neromy, museli romštinu zapomenout. Takže mi ji neměl kdo předat. Ten kdo to nezažil, nepochopí. Mezi Romy jsem zažila výsměch a odsuzování, za to, že romsky neumím. Musím říct, že se mě to dotklo. Chtěla jsem se ji naučit, ale nějak to nešlo. Asi to bude nějaký blok, který nedokážu prolomit,“ říká o romštině Mária Hušová.