V Liberci přibude 12 kamenů zmizelých, jeden bude věnován Romovi
Položení dalších 12 kamenů zmizelých bude součástí
pietní vzpomínky v Liberci na hrůzy Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu
1938, kdy příznivci nacismu zapalovali a ničili stavby spojené s židy. Jeden
z kamenů zmizelých se bude pokládat i za zavražděného romského občana, řekl
novinářům předseda liberecké židovské obce Michal Hron. Zdůraznil, že Romové byli
určeni nacistickým režimem k likvidaci.
“Nejodpornější na tom je, že to bylo státem organizované,” uvedl Hron.
Kameny zmizelých, které připomínají tragické osudy zejména židů z druhé
světové války, se pokládají v Liberci už třetím rokem. Zatím jich je po
městě 25. Dopoledne 9. listopadu přibude dalších 12 na pěti místech, na
náměstí u radnice bude kámen za zavražděného Alfreda Krause. Zemřel před 76
lety v koncentračním táboře v Osvětimi.
Podle hejtmana Libereckého kraje Martina Půty (Starostové pro Liberecký
kraj) je třeba si šílenství holocaustu stále připomínat. “To, co se stalo ve
Spojených státech, tak jenom ukazuje, že antisemitické názory doprovázené
činy jsou bohužel součástí i dnešního světa,” uvedl. Robert Bowers v sobotu
v synagoze v Pittsburghu zastřelil 11 židů, Podle svědků před zahájením
střelby vykřikoval, že všichni židé musejí zemřít.
Před 80 lety při protižidovském pogromu bylo za jedinou noc na území
Německa, Rakouska a pohraničních oblastí Československa zavražděno 91 židů,
zničeno a vyrabováno na 7500 obchodů a vypáleno 1200 synagog. Vypálená
synagoga v Liberci nestála ani 40 let, stavba z roku 1899 s 39 metrů vysokou
věží byla jednou z tehdejších dominant města. Bývalá ředitelka liberecké
knihovny Věra Vyhlídalová dnes připomněla, že šlo o společnou stavbu.
“Zaplatily ji židovská obec, město a všechny církve ve městě,” řekla. I nová
synagoga, otevřená v Liberci před 18 lety, 9. listopadu 2000, je společnou
stavbou. Židovská modlitebna je součástí knihovny označované za Stavbu
smíření. Spolufinancoval ji mimo jiné i Česko-německý fond budoucnosti či
německá vláda. Podle současné ředitelky knihovny Blanky Konvalinkové je malá
synagoga symbolicky chráněná velkou stavbou knihovny. “Znamená to pro mě
takovou symbolickou ochranu všech menšin, ať už se liší barvou kůže,
handicapem a podobně,” dodala. Pietní akt ke Křišťálové noci se v synagoze
uskuteční 9. listopadu od 15:00, účast přislíbili zástupci šesti
velvyslanectví i premiér Andrej Babiš (ANO).
Před válkou žilo v Liberci asi 1400 židů, vrátilo se jich 37. “Nedokážu
dodneška pochopit, proč tak kulturní národ (Němci) dokázal tak zblbnout,”
řekl dnes novinářům Pavel Jelínek, poslední žijící člen předválečné židovské
komunity v Liberci. Z vypravování rodičů si pamatuje, že vztahy židů s
ostatními obyvateli byly do roku 1935 slušné. “Bydleli jsme v domě blízko
dolních kasáren, hrál jsem si i na pískovišti s německými dětmi. Pak se to
značně zhoršilo, s jedinou výjimkou. Pan Tišler nás potají podporoval celou
válku, mohlo ho to stát život. Ostatní se na nás vykašlali, všichni naši
bývalí sousedi,” dodal.
V Liberci bylo během druhé světové války několik romských táborů. Na území
dnešního Liberce existovaly pravděpodobně čtyři. Nacházeli se na
katastrálním území Liberce, Rochlice a Starého Harcova. Podařilo dohledat
ještě čtvrté zařízení v Horním Růžodole. Nejstarší tábor z podzimu 1939 se
nacházel v areálu lomu a tvořily jej dva dodnes zachovalé baráky.
Pronásledování Romů a jejich likvidace za nacistického režimu, která je často
označovaná jako tzv. „zapomenutý holocaust“, se odvíjely od několika podstatných
událostí. Romové byli pronásledováni už dlouho před rokem 1933, kdy v Německu
vyšlo nařízení říšského prezidenta o ochraně lidu a státu před tzv. “gaunerskou
populací”. Přísné zákony vztahující se přímo na romskou populaci byly zavedeny
už na konci 19. století v Bavorsku a s doplňky se staly vzorem pro podobná
nařízení jak v Německu, tak i v jiných státech.
V roce 1935 vyšly tzv. Norimberské zákony, které označily Židy a Cikány za
nebezpečnou cizí rasu. V září 1939 bylo rozhodnuto o přesunu Romů z území
Německa do okupovaného Polska. Hned následující měsíc začal vznikat přesný
soupis Romů a osob žijících tzv. „cikánským způsobem“. Tím vlastně začaly
vznikat romské tábory ve větším měřítku; to samé se odehrávalo i v českém
pohraničí připojeném po Mnichovské dohodě k nacistickému Německu.
