Třicet procent české veřejnosti nechce romské děti v běžných třídách a chtělo by jejich segregaci
Se segregací na základě etnického původu by v případě romských dětí souhlasily tři desetiny (30 %) české veřejnosti. Vyplývá to ze zářijového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Pravidelný výzkum CVVM zjišťoval názory české veřejnosti na to, zda by se děti se zdravotním nebo mentálním postižením, děti z chudých či naopak z bohatých rodin, děti cizích státních příslušníků, romské děti a mimořádně nadané děti měly vzdělávat v běžných třídách. Dále zjišťoval názory na zřizování praktických a speciálních základních škol, základních škol s rozšířenou výukou a víceletých gymnázií.
Otázka zjišťovala, zda by se děti z některých specifických skupin měly vzdělávat v běžných třídách, nebo nikoli. S tím, že romské děti by se neměly vzdělávat v běžných třídách, tedy by měly být segregovány, si myslí 30 procent dotazovaných. Zhruba dvě třetiny (65 %) naopak odpověděly, že se romské děti mají vzdělávat v běžných třídách.
Výsledky zobrazené v grafu ukazují, že většina občanů si nemyslí, že by se v běžných třídách měly vzdělávat zejména děti s mentálním postižením, s jejich vzděláváním v běžných třídách souhlasila méně než pětina (17 %) občanů a takřka čtyři pětiny (79 %) nesouhlasily. Nadpoloviční většina (55 %) veřejnosti si myslí, že děti se zrakovým nebo sluchovým postižením by se neměly vzdělávat v běžných třídách a dvě pětiny (40 %) si naopak myslí, že se v běžných třídách vzdělávat mají.
Poměrně vysoký je nesouhlas se vzděláváním v běžných třídách také u dětí s tělesným zdravotním postižením (29 %), mimořádně nadaných dětí (26 %) a dětí s cizí státní příslušností (26 %). V případě dětí z bohatých rodin nesouhlas uvedlo jen minimum (7 %) a naprostá většina (90 %) souhlasila. Nejvíce pak občané souhlasili s tím, že se v běžných třídách mají vzdělávat děti z chudých rodin (93 % pro, 5 % proti).
“Pokud se podíváme na bližší sociodemografické charakteristiky, zjistíme, že v případě souhlasu či nesouhlasu vzdělávání dětí s mentálním postižením nejsou statisticky významné rozdíly podle pohlaví, věku a vzdělání. Vysokoškolsky vzdělání častěji uváděli, že v běžných třídách by se měly vzdělávat romské děti a děti cizí státní příslušnosti. S těmito otázkami také souvisí subjektivní spokojenost s vlastním životem a deklarovaná životní úroveň, kdy ti, co uvedli, že jsou spokojení s vlastním životem a mají dobrou životní úroveň domácnosti, častěji souhlasí s tím, že by se měly v běžných třídách vzdělávat děti cizí státní příslušnosti, děti s tělesným zdravotním postižením, romské děti a děti se zrakovým nebo sluchovým postižením,” uvádí v tiskové zprávě výzkumníci z CVVM.
Z výsledků odpovědí na otázku ohledně zřizování různých typů škol v rámci povinné školní docházky vyplývá, že u všech typů škol výrazně převažuje souhlas nad nesouhlasem.
