Studenti středních škol o menšinách nediskutují. Podle nového průzkumu nevěří médiím ani politikům

Studenti na pražských středních školách o menšinách ve školách ani mezi sebou příliš nediskutují. V případě, že na téma dojde, diskutují o migraci. Žáci obecně nevěří médiím, ale zároveň z nich nejčastěji čerpají informace. Nejdůvěryhodnějšími autoritami jsou pro ně rodiče a nejméně věří politikům. Vyplývá to z průzkumu, který si nechalo od společnosti Anthropictures udělat Multikulturní centrum Praha. Z průzkumu vznikne v červnu dokument, který pomůže učitelům při výuce.

Výzkumem prošlo 300 dětí z pěti gymnázií, dvou středních odborných škol a jednoho učiliště. Při výzkumu sehráli situaci, kdy do třídy přijde nový žák, buď Rom, nebo Syřan. Zúčastnili se ankety, rozhovorů nebo tzv. fokusních skupin, kdy byly diskuse pozorovány odborníky. “Výzkum, ta sonda byla realizována primárně v rámci projektů a programů pro učitele. Měla vlastně zjistit, co si myslí studenti. To by mělo být návodné pro učitele, jak o tom učit. Bez toho se nikam neposunou a můžou jen číst definice z učebnice,” řekla Tereza Cajthamlová, metodička vzdělávacích aktivit centra. Podle autorů neměl výzkum přinést fakta o tom, jak všeobecně středoškoláci smýšlí, ale ukázat způsoby, jakými myslí a jaké používají tzv. narativy, tedy jak vidí svět v jakýchsi příbězích.

Z průzkumu podle Lindy Kovářové z Anthropictures vyšlo, že o tématu menšin se žáci mezi sebou příliš nebaví a není to pro ně důležité téma rozhovorů. Pokud se o menšinách baví, pak v souvislosti s migranty. “Říkají, že tato témata se jich nějak bezprostředně nedotýkají,” řekla Kovářová. Většinou se žáci prý snažili zaujímat tolerantní postoje, nicméně ze souhrnu výroků a postojů by se jich prý dala označit asi čtvrtina za stigmatizující či diskriminační. S učiteli ve školách se na téma migrace buď neumí bavit, nechtějí nebo to není součástí vyučování. “Občas zmiňovali, že vnímají ostych vůči učitelům se o takových tématech bavit, předpokládají, že pro učitele jsou citlivá,” řekla Kovářová.

Při scénách, kdy žáci hráli, že přijímají do třídy novou studentku, a diskutovali o tom, nedělali velké rozdíly mezi Romkou a Syřankou. “Novou spolužačku spíše přijímali se zájmem, možná se u některých objevovala rezervovanost. Často přicházeli s tím, že by (nově příchozí) měli sdílet stejné hodnoty, jaké mají oni,” řekla Kovářová. Mezi odpověďmi se objevovaly výroky, kdy spolužáka Roma označovali za slušného a výjimku, ale o romské menšině jako celku kladně nemluvili.

Anketní část ukázala, že nejdůvěryhodnější jsou pro studenty rodiče a nejméně důvěryhodní politici. Studenti rovněž nevěří médiím a popsali je jako klamavé a zveličující a je třeba je ověřit. Přesto z nich čerpají nejvíce informací, které ale je prý náročné ověřovat, tak to příliš nedělají. O menšinách mají nejvíc informací právě z médií.

Migraci vnímali žáci jako přirozenou věc, ale pouze, když se o ní mluvilo jako historickém jevu v dávné minulosti. Jakmile došlo podle Kovářové na dnešní migrační vlny, objevovala se řada kritických výroků. Výzkum podle autorů rovněž ukázal, že osobní zkušenost s kamarádem, který patří k menšině nebo je migrantem, snižuje míru diskriminačních a stigmatizujících výroků. Silně se mezi dětmi objevovalo také přebírání názorů a informací od rodičů.

Do průzkumu se zapojili i žáci, kteří některé rozhovory a situace vedli jako výzkumníci. “Nebylo to jednoduché, musela jsem se oprostit od svého názoru, poslouchat a nesměla reagovat tak, jak bych normálně reagovala,” řekla Viktorie Tomášková, studentka střední pedagogické školy. Při rozhovorech ji prý překvapila občasná míra nenávisti. Sama se obávala při rozhovoru s Romkou, aby se dívky její dotazy nedotkly.