Štěpán Ripka: Sociální bydlení se nesmí odehrávat v ubytovnách, ale v sociálních bytech rozptýlených v normální zástavbě

Sociální bydlení je bydlením v bytech, zatímco na ubytovnách se pouze ubytovává, shodli se zástupci neziskových organizací, ministerstev i akademické sféry na kulatém stolu 7. 4. v Senátu PČR. Setkání uspořádala místopředsedkyně Senátu Miluše Horská spolu s Platformou pro sociální bydlení, kde jsou sdruženi experti, zástupci neziskového sektoru, samospráv i samotní lidé z ohrožených skupin.

Tato shoda je po bojích minulého roku kolem ubytoven velmi dobrou zprávou. Není pochyb o tom, že lidé, kteří jsou dnes nuceni žít na ubytovnách, v nejistém bydlení či v jiných nevyhovujících podmínkách, jsou bez domova.

Pomalu se tak přibližujeme uchopení základní poučky výzkumů bezdomovectví: jediným dlouhodobým a opravdu fungujícím řešením bezdomovectví je poskytnutí standardního bydlení a podpory podle potřeb a preferencí domácností.

Kulatého stolu se zúčastnily všechny tři klíčové resorty, které mají sociální bydlení na starost. Za hlavního gestora, Ministerstvo práce a sociálních věcí, vystoupila náměstkyně Zuzana Jentschke-Stocklová.

Důležitou zprávou je, že na MPSV vznikne v nejbližší době pracovní skupina pro sociální bydlení, kde budou zastoupeny nejen odpovědné resorty, ale i neziskové organizace, obce a expertní sektor. Skupina by měla do srpna tohoto roku přepracovat Koncepci sociálního bydlení – čas tedy velmi kvapí.

Příprava zákona o sociálním bydlení byla naopak posunuta do roku 2016, zákon by měl být platný od roku 2017.
Náměstkyně ministra pro lidská práva a legislativu, Kateřina Valachová, doplnila, že vedle práce na koncepci a zákoně je třeba rychlými kroky již nyní narovnávat nejhrubější pochybení, především situaci na ubytovnách, kde je nuceno žít čím dál více seniorů a rodin s dětmi. U všech ubytovacích zařízení je třeba nastavit minimální standard.

Zneužívání seniorů a dalších skupin lidí v komerčních domech a ubytovnách je nejen nemravné, ale také nelegální, protože se de facto jedná o neregistrované sociální služby. Seniorům by se také měl zlepšit přístup k doplatku na bydlení.

Klíčová je otázka financování sociálního bydlení, předchozí projednávání ztroskotala právě na neochotě vložit do systému dostatek zdrojů.
Na semináři zazněly také podněty od zástupců obcí, které se sociálnímu bydlení aktivně věnují.

Drahomíra Miklošová, starostka Obrnic, zdůraznila, že sociální bydlení by mělo být realizováno v závazku veřejné služby. Zástupce obce Kadaň zase upozornil na to, že provozovatelé ubytoven vysávají od klientů státní dávky a stávající systém tak parazituje na lidské chudobě.

Podle ombudsmanky Anny Šabatové by měl zákon vymezit přiměření bydlení, které bude zaplatitelné. Jediným kritériem pro přidělení bydlení by měla být potřebnost k bydlení, zákon by neměl obsahovat žádná negativní vymezení.

Linda Sokačová z Platformy pro sociální bydlení upozornila na evropskou typologii bezdomovectví ETHOS, která má být hlavním východiskem definice bytové nouze tak aby specifické skupiny jako bezdomovci či obyvatelé sociálně vyloučených lokalit nevypadávaly ze systémů podpory.

Sociální bydlení se nesmí odehrávat v ubytovnách, ale v sociálních bytech rozptýlených v normální zástavbě. Je třeba zajistit finanční zdroje na tři okruhy výdajů: (1) výstavbu či rekonstrukce bytů, (2) provoz sociálního bydlení, (3) motivaci soukromých vlastníků k využití jejich bytů pro sociální účely.

Debata v Senátu znovu poukázala na palčivý problém ubytoven a nutnost řešit problematiku sociálního bydlení jako systémový problém. Je dobře, že si zejména ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo pro lidská práva uvědomují nutnost řešit toto téma na podkladě zkušeností ze zahraničí se zapojením všech klíčových aktérů. Sociální bydlení je nástrojem prevence a prostředky do něj vložené se společnosti vrátí v podobě nižšího sociálního napětí a vyšší kvality života sociálně ohrožených skupin.