Platforma pro sociální bydlení: Řešením byznysu s chudobou je masivní podpora sociálního bydlení
Je třeba bojovat proti chudobě a ne proti chudým lidem. Řešením tzv. byznysu s
chudobou na ubytovnách je masivní podpora nabídky sociálního nájemního bydlení
pro lidi, kteří jsou nuceni na ubytovnách dlouhodobě přebývat.
1. Ministryni práci a sociálních věcí byl usnesením vlády ČR č. 624 ze dne
29. července 2015 zadán úkol „zpracovat a vládě do 30. září 2015 předložit návrh
novely zákona o pomoci v hmotné nouzi obsahující zrušení podmínky souhlasu obce
podle § 33 odst. 6 uvedeného zákona“.
2. Ministryně namísto toho předkládá návrh, který výrazně omezuje doplatky
na bydlení pro obyvatele ubytoven.
3. Návrh se zakládá na dvou předpokladech, kterými odůvodňuje nižší sazby
pro nestandardní bydlení. První logikou je deklarovaná snaha o spravedlivé
přerozdělování (tzn. vyrovnaná podpora všech skupin…). Druhou je snaha
“nevytvářet prostřednictvím dávkové podpory předpoklady k takovým situacím a k
jednání, které v konečném důsledku vedou k prohlubování sociálního vyloučení
(sociální pasti) příjemců dávek pomoci v hmotné nouzi, tedy k dlouhodobému
užívání substandardní formy bydlení v místě, kde je mizivý předpoklad uplatnění
na trhu práce, což je ale zároveň jedna z hlavních podmínek jejich sociálního
začlenění.” Nižší sazby doplatku na bydlení selektivně uplatňované na příjemce
doplatku na ubytovnách, povedou k prohlubování vyloučení a k tomu, že lidé,
kteří jsou již dnes takto nuceni bydlet v nestandardním bydlení, budou muset
hradit náklady na ubytování z jiných zdrojů, tj. zejména z dávek na živobytí.
4. Důvodem, proč lidé nebydlí v běžných bytech, je nedostatek resp.
nedostupnost vhodných bytů. Proto nemůže platit tvrzení důvodové zprávy, že “je
nesporné, že základním východiskem pro řešení situace příjemců dávek, kteří jsou
ohroženi sociálním vyloučením nebo již jsou sociálně vyloučeni a z tohoto důvodu
dlouhodobě závislí na sociálních dávkách, je kvalitní sociální práce”. Z
dlouholetých zkušeností sociálních pracovníků i ze záznamů databází
poskytovatelů sociální práce jednoznačně vyplývá, že zakázky týkající se bydlení
jsou nejméně úspěšnými zakázkami sociálních pracovníků. Sociální práce jako
taková není s to najít či zprostředkovat lidem v bytové nouzi bydlení. Současně
je nutné zdůraznit, že administrace dávkových systémů nemá se sociální prací nic
společného. Řešení problémů bydlení nemůže být ani v úpravě dávkových systémů.
5. Motivační plán nemůže být efektivním nástrojem hledání běžného bydlení,
když lidé nebydlí proto, že není dostatek vhodných bytů. Mluvit o motivačním
plánu jako o nástroji řešení situace v oblasti bydlení, je naivní a odtržené od
reality. Navíc používat termín „motivační“ je plivnutím do obličeje lidí, kteří
jsou už tak ve slepé uličce. Termín chybně předpokládá, a dál potvrzuje to, že
problém je v motivaci žadatelů o dávku. Přitom je nesporné, že o motivaci k
bydlení v běžném bytě není mezi příjemci doplatku na bydlení na ubytovnách
nouze, ale že samotná motivace k získání běžného bydlení nestačí. Pokud je
opravdu třeba vykazovat aktivitu v hledání bydlení, navrhujeme, aby se
pojmenování „motivační plán“ změnilo na „záznam/dohoda o hledání bydlení“. Je
jasné, že změna pojmenování nijak nepřispěje k efektivitě tohoto nástroje, ale
aspoň zamezí chybnému a urážlivému posilování představy, že úspěšnost při
hledání běžného bydlení záleží hlavně na motivaci.
6. Agenda spojená s administrací „záznamů/dohod o hledání bydlení“ (v
návrhu novely tzv. „motivační plány“) by se podle návrhu měla financovat z
prostředků, které resort ušetří na doplatcích na bydlení. Považujeme za
nepřijatelné, aby rostl byrokratický aparát státu na úkor těch nejchudších.
7. Stále chybí analýza dopadů (z příloh již víme, o kolik různé domácnosti
zchudnou, ale nevíme, jaký dopad bude mít snížení dávek na byznys s chudobou;
navíc dále nevíme, jaký dopad měla regulace z ledna 2015). Veškeré tyto dopady
je třeba vyčíslit. Rozhodně není dostatečné znát pouze to, o kolik jednotlivé
typy domácností zchudnou.
8. Pozastavujeme se nad tím, že důvodová zpráva svou dikcí stigmatizuje
příjemce dávek v hmotné nouzi na ubytovnách. Očekávali bychom, že resort, který
zodpovídá za agendu sociálního začleňování, se vyhne populistické rétorice,
která označuje osoby ohrožené sociálním vyloučením za viníky vlastní situace a
záměrně přehlíží strukturální souvislosti (viz např. zmínky o "velké poptávce po
pohodlném životě na ubytovnách"). Důvodová zpráva navíc konstatuje, že „sociální
dávky musí balancovat podporu ve vztahu ke všem skupinám, které tuto podporu
potřebují, a kdy nelze v rámci zachování principu sociální spravedlnosti a
udržení sociálního smíru neúměrně upřednostňovat jednu skupinu před skupinou
druhou.“ Není vůbec zřejmé, jaké „upřednostňované skupiny“ má zpráva na mysli,
chybí jakákoliv analýza a podklad pro tvrzení, že nějaká skupina je
upřednostňována. Takový typ argumentace rozrušuje sociální soudržnost a může ve
svém důsledku vést k fašizaci společnosti.
9. Novela chybně zaměňuje důsledky za příčiny. Je třeba bojovat proti
chudobě a ne proti chudým lidem. Řešením tzv. byznysu s chudobou na ubytovnách
je masivní podpora nabídky sociálního nájemního bydlení pro lidi, kteří jsou
nuceni na ubytovnách dlouhodobě přebývat. Vzhledem k naléhavosti situace a
rostoucím veřejným výdajům je třeba intenzivně pracovat na přípravě zákona o
sociálním bydlení, namísto zbytné novelizace zákona o pomoci v hmotné nouzi.
10. Z výše uvedených důvodů jsme nuceni novelu zákona o pomoci v hmotné
nouzi jako takovou odmítnout. Vyjadřujeme zásadní rozpor a považujeme úkol
uložený usnesením vlády ČR č. 624 ze dne 29. července 2015 „zpracovat a vládě do
30. září 2015 předložit návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi obsahující
zrušení podmínky souhlasu obce podle § 33 odst. 6 uvedeného zákona“ ze strany
ministryně za nesplněný.
Článek vyšel na blogu autora na Aktuálně.cz
