Seminář Lidská práva a násilí z nenávisti v ČR: Nesnášenlivost je v české společnosti hluboce zakořeněna

Až 96. na světě a druhá nejhorší v EU je Česká republika v hodnocení
Světového ekonomického fóra pokud jde o zapojení žen do politiky a rozhodování
ve veřejné sféře a ekonomice. Ministerstvo vnitra argumenty o omezených
možnostech přijímání uprchlíků spíše podněcuje xenofobii. Romské děti s
diagnózou „lehká mentální porucha“, které jsou posílány do praktických škol,
jsou nejhůře integrovány do společnosti. Některá média opakovaně podporují
nedůvěru k menšinám publikováním neověřených či dokonce smyšlených informací…

Taková byla mimo jiné témata včerejšího semináře „Lidská práva a násilí z
nenávisti v ČR – občanská společnost a politika“, který v poslanecké sněmovně
uspořádaly Platforma pro lidská práva a ROMEA, o.p.s. Záštitu nad akcí převzali
ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier a poslankyně Markéta Adamová. V úvodu
vystoupila také herečka a politička Táňa Fischerová.

V otázce genderové rovnosti je na tom ze zemí EU hůře jen Malta

Jana Smiggels Kavková z organizace Fórum 50% upozornila na genderovou
nevyváženost v České republice zejména v oblasti ekonomické participace a v
oblasti politické moci. Ve výzkumu Světového ekonomického fóra týkající se
genderové spravedlnosti stojíme až na 96. příčce ze 142 zemí, ze zemí EU je na
tom hůře pouze Malta. Mezi zásadní problematické oblasti zařadila Smiggels
Kavková trh práce, chudobu seniorek a samoživitelek, podíl žen v politice,
reprodukční práva, násilí na ženách a prostituci. Podle ní došlo s nástupem nové
vlády k pozitivní změně zejména díky obnovení postu ministra pro lidská práva a
rovné příležitosti a schválení Vládní strategie pro rovnost žen a mužů 2015 –
2020.

Inkluzivní vzdělávání nestačí

Blok zaměřený na diskriminaci a nenávist české společnosti vůči Romům otevřela
Jindra Marešová z Open Society Fund Praha. Svoje vystoupení věnovala násilí z
nenávisti vůči Romům a představila projekty, které organizace na podporu této
problematiky podpořila. Zmínila například průzkum na školách, v němž se ukázalo,
že v inkluzivních školách jsou děti o Romech a jejich kultuře lépe informováni a
neobjevují se u nich nenávistné postoje vůči romské menšině.

Tématem diskriminace romských žáků v českém vzdělávacím systému navázala Jana
Vargovčíková z organizace Amnesty International. Vypočítala hlavní problémy
českého školství ve vztahu k romským žákům: Kromě vysokého počtu romských dětí v
praktických školách mezi ně patří také fakticky oddělené školy pro romské a
neromské děti a projevy předsudků ve školách. Podle výzkumů jsou děti s lehkou
mentální retardací, což je diagnóza často přisuzovaná Romům, v porovnání s
jinými hendikepy nejhůře integrované do společnosti.

Vargovčíková zmínila jako zásadní problém neschopnost českých pedagogů pracovat
s různorodou skupinou dětí. V následné diskusi účastníci otevřeli témata
povinného předškolního vzdělání a informování romských rodičů o nutnosti snažit
se své děti zařadit do klasické školy. Ale také otázku vzdělávání majoritní
společnosti, ve které je nenávist vůči Romům zakořeněna a která své postoje
přenáší na své potomky.

Média šíří nepravdivé informace, Okamura nabádá k nesnášenlivosti

Zdeněk Ryšavý z
ROMEA, o.p.s. se věnoval problematice vyvolávání nenávisti
prostřednictvím médií. Média si podle něj mnohdy zprávy vymýšlejí či domýšlejí a
bez jakéhokoliv ověření informací je přejímají z nedůvěryhodných zdrojů. Velký
problém spatřuje v nedostatku spolehlivých dat, který způsobuje šířící se
mediální fámy. František Kostlán poté představil činnost antidiskriminační
linky, kterou ROMEA rovněž provozuje.

Velký prostor byl věnován xenofobním a nepravdivým vyjádřením Tomia Okamury a
otázce, jak je možné, že za své výstupy dosud nebyl žádným způsobem stíhán.
Podle jednoho z účastníků diskuse Miroslava Rusenka vyvolává Okamura čistý
podnět k nesnášenlivosti vůči etnické menšině, která se v České republice
narodila, a mělo by se to soudně řešit. Podle Čeňka Růžičky tkví původ
nenávistných postojů v nedostatku kontaktu mezi majoritní společností a romskou
menšinou a jako řešení současné situace zmínil schůzky obou skupin, které by
předešly současnému stavu „jednání o Romech bez Romů“.

„Absorpční kapacity“ pro přistěhovalce situaci zhoršují

V závěru semináře vystoupil Pavel Čižinský z Multikulturního centra, který
hovořil o migrantech a uprchlících. Mimo jiné vznesl kritiku vůči Ministerstvu
vnitra, které jako argument pro omezené přijímání přistěhovalců používá tzv.
absorpční kapacitu – tedy, že existuje určitá míra, do které je možné je
přijímat a její překročení může vyvolat vlnu xenofobie a rasismu. Podle
Čižinského je otázkou, zda tento přístup, který omezuje množství imigrantů v
České republice a na přistěhovalce klade vysoké nároky, xenofobii spíše
nepodněcuje.

Ačkoliv byl seminář cílen především na poslance, kterým měl přinést hlubší vhled
do problematiky lidských práv s důrazem na násilí z nenávisti a diskriminaci,
kromě Markéty Adamové se žádný z poslanců nezúčastnil. Seminář však ukázal
velkou potřebu diskutovat o problematice nesnášenlivosti české společnosti, a
tak František Kostlán akci zakončil vírou v to, že se v blízké době uskuteční
kulatý stůl, kde se téma znovu otevře a kam tentokrát dorazí i poslanci.