Romano Suno, nahlédněte do života nejmladší romské generace: Anežka píše o svých starostech v rodině
Romano suno je literární soutěž v romštině, kterou pořádá Nová škola o. p. s. už dvacet let. Za tu dobu se v soutěži sešlo tisíce textů od dětí z různých koutů České republiky. Skrze texty můžeme nahlédnout do života nejmladší romské generace. V jakém světě žijí a jaký svět si přejí dnešní romské děti? Server Romea.cz zveřejňuje postupně texty z různých ročníků soutěže.
Romano suno 2013, Anežka Cinová, 12 let, Česká Lípa
Starosti
Vičinav man e Anežka a dživav la daha the le dadeha. La da hin zoralo astma a man tiš. Uľomas bi rado, hoj te avas saste. Igen man darav, sar la da hin zachvatos. Aľe hin ade mek jekh veca, sostar me darav mekbuter. La dajorake phende, hoj pes šaj sikhavel nadoris. Savore užarahas, sar doperna o visledki. Sikhaďa pes, hoj mištes, aľe mek nane la vikheldo. Somas rado, hoj e daj šaj geľa pale andre buťi, bo kerel andre špitaľa a te bi lake uľahas namištes, ta lake odoj pomožindehas. Tiš man darav te phirel maškar o kamaratki, bo o čhaja na džanenas, so manca hin a asanas mandar, hoj kidav o nasvaľipen andal e godži. Andre škola mange arakhľom kamaratka la Andrea. Hiňi Čechiňa a hin igen lačhi. A na asal mandar, hoj som romaňi. Varesave čhavorendar darav. Koškeren man, hoj som romaňi čhaj. Ale mange jekh. Savi uľiľom, ajsi som. A the som rado, hoj som romaňi čhaj. Sar džav avri, ta man ladžav, hoj o Čechi pre ma dikhena, phenena peske, hoj khandav. Aľe me na khandav a ňikaske ňič na kerav. Akana ke amende khere vareso namištes. E daj le dadeha pes vesekedinen a kamen pes te rozdžal. A kolestar igen darav. Paťav, hoj doperla mištes, bo sako rat man mangav le Devleske. Andre khangeri man darav te phirel, ta man modľinav korkori, hoj man ňiko te na dikhel.
Jmenuju se Anežka a žiju s tátou a mámou. Maminka má silné astma a já taky. Byla bych ráda, kdybychom byly zdravé. Hodně se bojím, když má mamka astmatický záchvat. Ale je tu ještě jedna věc, které se bojím úplně nejvíc. Mamce na vyšetření zjistili, že by se u ní mohl objevit nádor. Všichni jsme čekali na výsledky vyšetření. Ukázalo se, že je to zatím dobré, ale vyhráno ještě není. Byla jsem ráda, že mamka mohla zase jít do práce, protože pracuje v nemocnici, a kdyby se jí udělalo špatně, tak jí určitě někdo hned pomůže. Taky jsem se bála chodit mezi kamarádky, protože si holky neumějí představit, jak je astma nepříjemné, a často se mi smály, že si tu nemoc vymýšlím. Ve škole jsem si našla kamarádku Andreu. Je to Češka a je opravdu bezva a vůbec se mi neposmívá, že jsem cikánka. Některých dětí se bojím, nadávají mi, že jsem cikánka, ale mně už to nevadí. Jaká jsem se narodila, taková jsem a jsem vlastně ráda, že jsem Romka. Spíš se stydím, když někdy jdu po městě a lidi na mě koukají a někteří řeknou, že určitě smrdím, i když nesmrdím a nikomu nic nedělám. Teď je to u nás doma divné. Mamka se pohádala s taťkou a chtějí se dát rozvést. Toho se moc bojím. Snad to dopadne dobře. Každý večer se modlím k Bohu. Do kostela se bojím chodit, tak se modlím doma, aby mě nikdo neviděl.
