Radek Banga ve své knize popisuje domácí násilí a údajné vykořisťování dětí. Patrik Banga, jeho bratr, se od něj distancuje

Nová kniha hudebníka Radky Bangy s názvem (Ne)pošli to dál vyvolává veřejný ohlas. Banga v ní popisuje své dětství a podmínky, v nichž on a jeho sourozenci podle jeho vzpomínek museli žít. Otevírá zde i témata jako je údajné zneužívání sociálních dávek, střílí při tom do vlastních řad. Zpěvák Radek Banga, však narazil u svého bratra, novináře Patrika Bangy.

"Táta mě chtěl zabít"

„Jsou to často rodiče v romských rodinách, kdo vykořisťuje své děti a používá je pouze jako zdroj příjmů. Vím, že se za tento výrok mnoho Romů bude zlobit, a vím, že takhle to není v každé rodině. Viděl jsem to ale mnohokrát a říkám vám, že u mnoha z nich jsou děti již odmala pouhým rukojmím. Jsou to rodiče, kdo místo nastavení fungujícího řádu nastavují pravidla tak, aby se to hodilo pro jejich vlastní přežití. Jsou to často rodiče v romských rodinách, které zajímají především příspěvky od států nebo přímo peníze jejich dětí,“ napsal v knize (Ne)pošli to dál  Banga.

Radek Banga pak pro DVTV své vyjádření ještě rozšířil a tvrdí, že své děti jako zdroj příjmů využívá 30 procent romských rodin. “Troufám si říct, že 30 % romských rodin využívá svoje děti jako nástroj k přežití a odmalička je vedou k tomu, aby byly rukojmí. My nebojujeme s dětmi, my bojujeme s rodiči. Vzdělání romských dětí musí být pro rodiče priorita,” dodal pro DVTV zpěvák Radek Banga.

VIDEO

Něco podobného prý prožíval jako malý kluk: „Mí rodiče na cigarety a alkohol měli vždy. Když jsme ale měli mít pomůcky do školy, najednou jsme byli ,ti chudí´. Na drahou flašku alkoholu se peníze vždy nějakým zázrakem našly, na knihy do školy, když jsem byl na střední, ne.“ 

V knize popisuje i domácí násilí. "Táta mě chtěl opilý zabít, když mi byly dva roky. Tvrdil mámě, že jsem démon. Když mi to popisovala, stalo se to úplně stejně jako v mých snech. Máma mě vytrhla z jeho náručí a zachránila mě," píše zde Banga například.

Někteří rodiče si podle něj možná vůbec neuvědomují, čeho se na dětech dopouštějí, proto chce, aby si uvědomili, co mohou na dětech nechat. "Jediné, co můžeme dělat, je pochopit ty chyby a sami je pak nedělat," řekl v rozhovoru pro DVTV.  "Děti by v takovýhle podmínkách vyrůstat neměli.. Když někdo vyrůstá v takových podmínkách, v jakých jsme vyrůstali my čtyři děti, tak to rozhodně v pořádku není," dodává.

Až ho začne citovat Tomio…

Zpěvák Radek Banga však narazil u svého dvojčete, známého novináře Patrika Bangy. Ten se proti jeho knize veřejně ohradil na své facebookové stránce. 

"Romale (ale nejen romale teda), píše vás hodně a chápu že se rozčilujete, ale fakt u špatného Bangy. I kdybyste mi stokrát vynadali, nemůžu za to, co píše můj brácha. Je dospělej, svéprávnej a prostě si vybral tuhle cestu sebepropagace. Já za sebe můžu jenom říct, že jsem asi vyrostl někde úplně jinde a s jinýma lidma a všechno se stalo dvakrát, protože po přečtení knížky jsem přesně tenhle dojem dostal," píše Patrik Banga.

"Hele.. většina z mých přátel znala i naší mámu a každej prostě ví, že to, jak jí Radek vykreslil, je nesmysl, a on sám si v knize tak často protiřečí, že to musí být jasné i čtenáři. A potom… když někdo o sobě sedmkrát v knize napíše, že je excelentní nebo výjimečný, to je na to tu knihu zavřít a nikdy se k ní už nevracet. Tak to udělejte. A máte klid. On ho Tomio začne citovat ve sněmovně a potom teprve uvidíte věci . Ale to je fakt jeho pivo, ne moje," dodává Patrik Banga.

Otce je mi líto

"Je obrovský rozdíl v tom, jak jsem svůj život vnímal v patnácti, kdy jsem zažíval domácí násilí a svého tátu jsem za to, jaký byl a jak se k nám choval, nenáviděl, a jak to vnímám teď, v devětatřiceti letech," řekl Radek Banga Novinkám.cz.

"Snažil jsem se pochopit, proč můj otec, který nás doma trýznil a ubližoval nám, byl takový. Jak jsem se seznamoval s jeho životním příběhem, přestával jsem ho postupem času nenávidět a dospěl jsem až do stadia, kdy je mi ho líto. Měl velice těžký život a jeho zkušenosti jej výrazně negativně poznamenaly," dodal.

Účelem knihy je podle něj i to, aby lidé, kteří mají podobné prožitky, věděli, že v tom nejsou sami. "Také aby se naučili o svých problémech mluvit, protože já o nich začal hovořit až ve dvaceti čtyřech letech. Do té doby ani moji nejlepší kamarádi nevěděli, co se u nás doma děje."