Putování krajinou Josefa Serinka. Součástí bude vysazení památečních dubů a lip na významných místech Serinkova příběhu
Vysočina má významnou partyzánskou tradici. Ve válečných letech se díky vstřícnosti místních obyvatel, a jejich ochotě riskovat pro druhé život svůj i své rodiny, zachránilo na Českomoravské Vysočině mnoho válečných uprchlíků i lidí v ilegalitě. Z nich se postupně formovaly partyzánské oddíly, které do válečných událostí zasáhly koncem války.
Jedním z uprchlíků, který se významně podílel na odboji, byl i „černý partyzán“ Josef Serinek – Rom, který uprchl z koncentračního tábora v Letech u Písku a po dobrodružném a vyčerpávajícím putování našel útočiště v okolí Nového Města na Moravě. Zde vybudoval rozsáhlou síť spojek, získal řadu pomocníků, zorganizoval a vybudoval úkryty v lesích i u českých evangelických vlastenců.
Podílel se na řadě válečných akcí, jako byla odveta za smrt generála Luži a osvobození Bystřice nad Perštejnem. Po válce se Serinek oženil se svou partyzánskou láskou Marií Zemanovou v evangelickém kostele v Poličce a žil již soukromým životem ve Svitavách, kde také v evangelickém sboru nechal pokřtít své děti. Serinkovy vzpomínky zaznamenal v šedesátých letech historik Jan Tesař a vyšly v obsáhlé trojdílné podobě nazvané Česká cikánská rapsodie (Triáda 2016).
Partyzánská tradice prošla od války několikerou proměnou – nejprve zneužíváním, kdy se kvůli výhodám z příslušnosti k partyzánskému stavu hlásili různí „takypartyzáni“, poté nadměrným a nekritickým oslavováním, při němž byl zdůrazňován sovětský podíl na vzniku partyzánského hnutí (z té doby existují na některých místech pomníky s rudými hvězdami). Logicky na to pak navazovalo znechucení z ideologického zneužívání. Po Sametové revoluci byl připomenut evangelický rozměr vysočinského odboje (na skrývání partyzánů se podíleli evangeličtí faráři i mnoho věřících). Nyní je již většina přímých svědků válečných událostí mrtvá a na partyzánskou minulost se pomalu zapomíná.
Jenže vlastnosti, které projevovali partyzáni – odvaha a neústupnost, i ty, které projevovali evangelíci, ukrývající partyzány – ochota pro záchranu ohrožených bližních riskovat život, stojí na morální škále tak vysoko, že stojí za to si je znovu připomenout. Nejedná o žádnou uměle vytvořenou legendu, ale o příběhy, které prožívali vysočinští evangelíci. Proto stojí za to si je nově připomínat i nadále.
Nad odkazem Josefa Serinka se sešli Ondřej Liška, který má chalupu na Krátké a Mikuláš Vymětal, evangelický farář pro menšiny. Rozhodli se spolu uspořádat pouť Josefa Serinka, jejíž součástí bude vysazení památečních dubů a lip na významných místech Serinkova příběhu. Celý Serinkův příběh má i svůj evangelický rozměr, a tak není divu, že těmito místy byly často evangelické fary a kostely.
Zveme Vás připojit se k této pouti na den Československé republiky, 28. října 2021. Projdeme si trasu přibližně Sněžné – Spělkov – Telecí a cestou se budeme podílet na vysazení památečných stromů i dalších kulturních akcích.
Bližší informace k Serinkově pouti naleznete na adrese: www.cernypartyzan.cz.
