Připomínka 75. výročí transportu Romů z Hodonína u Kunštátu do Osvětimi se poprvé konala v areálu Památníku Hodonín
V neděli 19. 8. 2018 se v Hodoníně u Kunštátu konalo za hojné účasti pietní
shromáždění v Památníku holokaustu Romů a Sintů na Moravě, které uctilo památku
romských obětí holokaustu. Přibližně sto účastníků si tak připomnělo téměř
na den přesně smutné 75. výročí od vypravení jednoho z největších transportů
romských mužů, žen a dětí vězněných v tzv. cikánském táboře v Hodoníně u
Kunštátu do vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau. Většina deportovaných se
už nikdy nevrátila.
ROMEA TV
vysílala pietní shromáždění přímým přenosem.
Muzeum romské kultury, které od letošního jara nově vybudovaný Památník
Hodonín spravuje, pietu poprvé uspořádalo přímo v areálu Památníku.
Ten zatím není dokončen a není přístupný veřejnosti. Účastníci piety
uctili památku obětí tábora krátkou modlitbou, položili věnce na nedalekém
pietním místě Žalov a proslovy si pak poprvé od roku 1995, odkdy se datuje
tradice tohoto srpnového pietního aktu, vyslechli v atriu důstojného Památníku.
Piety se účastnila celá řada přeživších a pozůstalých, jak i kvitovala
ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová: “Z čeho máme radost, je navázaná
velmi dobrá a prospěšná komunikace s přeživšími a jejich potomky. Počet těch, o
kterých víme a o kterých se dozvídáme, se neustále zvyšuje. Dokladem je i dnešní
účast pamětníků a jejich potomků.”
Vůbec poprvé se piety účastnila pamětnice, Helena Ondrášová, která byla v
Hodoníně internována jako malá holčička. Pro přítomné krátce zavzpomínala: “To,
co jsme tam prožili jako děti, to byla hrůza. Já jsem se věčně toulala po
apellplatzu a sestra, která byla na ošetřovně, tak mě vždycky stáhla, aby mě
nikdo nezabil.”
“Musím jí poděkovat, zachránila hodně lidí, když je chtěli odvézt do Osvětimi.
Můj tatínek už tam byl a byl dokonce už popravený. Pomáhala na marodce, byla
velmi slabá, byla mlaďounká, ale snažila se každému pomoct,” popsala situaci v
táboře Ondrášová.
“Když přijeli a nakládali ty lidi, aby je odvezli do Osvětimi včetně mých
sourozenců, tak ona je házela dolu a říkala jim, aby utekli na marodku. Tam byl
doktor, který se jmenoval Výroba, nebyl špatný, nechtěl ubližovat. Na marodce
pak bylo plno lidí. Za chvilku přišli Němci, ale doktor řekl mé sestře, ať
napíše na ceduli TYFUS, a Němci se tam pak báli. Pozamykal tam a bylo to,”
dodala Ondrášová smutně s tím, že ale vlastní sourozence se sestře nepodařilo
zachránit, protože byli na autě až vzadu.
“Když tam umřely děti nebo nějaký člověk, tak moje sestra je musela
nosit v podpaždí a házet do děr. Kdyby to neudělala, tak jí na fleku odstřelili,”
řekla Helena Ondrášová.
Za pozůstalé promluvil také Čeněk Růžička, který varoval před narůstajícím
rasismem v Evropě a před zpochybňovači holokaustu. Zcela konkrétně upozornil na
rizika spojená s extremisty, kteří se dostali i do parlamentu České republiky a
jasně jim vzkázal: “My pozůstalí vás v klidu nenecháme a vždy se ozveme, když
vám budou růst křídla! Památka a odkaz všech zavražděných Romů a Sintů, jak z
druhé světové války, tak z nedávné doby nás k tomu zavazuje.”
Vyjádřil dále nespokojenost, že Památník Hodonín vznikl zcela bez účasti
Romů. Připomněl tak fakt, že Památník vybudovalo Národní pedagogické muzeum a
knihovna J. A. Komenského bez jakékoli romské účasti. Zároveň Růžička vyslovil
naději, že v případě Památníku v Letech u Písku bude participace samotných
přeživších a pozůstalých prioritou.
Z vážených hostů se piety účastnila i velvyslankyně Norského království v
Praze Siri Ellen Sletner. Jednalo se o její poslední veřejné vystoupení v České
republice coby mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně, což se jeví až symbolicky
ve vztahu k jejímu angažmá na podporu vzniku důstojného Památníku v Letech u
Písku.
Projevy pronesli např. i německý velvyslanec Christoph Israng a poprvé se
piety účastnil i zástupce maďarského velvyslanectví, chargé d’affaires Dávid
Szesztai:
“Maďarsko sdílelo mnoho z tragédií 20. století s vaší zemí včetně genocidy
Romů, porrajmos. Naše znalosti o této události stále nejsou dostatečné, ale náš
zármutek je upřímný a hluboký. 75 let se může zdát jako dlouhá doba, ale tato
rána nesmí a nebude nikdy vyléčena. Neznalost a předsudky ji mohou jenom
zhoršovat, a tak my, budoucí generace, se musíme vzdělávat a chápat historická
fakta, ale také emoce, které se za nimi skrývají. Musíme se snažit připomínat a
udržovat živou paměť. A co je nejdůležitější: Je třeba zajistit, aby se toto zlo
již nikdy na světě neobjevilo.”
Muzeum romské kultury připomnělo letos v rámci piety i další dvě nedávná
smutná úmrtí. Historik Dušan Slačka zavzpomínal na profesora
Ctibora Nečase , historika, díky jehož celoživotnímu dílu dnes mnohé o
táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu a především o osudu zde
internovaných Romů víme. Druhým, na koho Slačka krátce zavzpomínal, byl sochař
Eduard Oláh, autor pomníku na Žalově.
Po ukončení pietního shromáždění měli účastníci možnost nechat se správcem
Muzea romské kultury pro oba památníky, Luďkem Strašákem, provést po areálu.
ROMEA TV prohlídku vysílala live a zde se můžete podívat na záznam a
nahlédnout, jak areál k dnešnímu dni vypadá. Jana Horváthová během svého projevu
uvedla, že se konečně podařilo s Ministerstvem kultury v uplynulých dnech
dohodnout financování správy a dokončení Památníku Hodonín. Luděk Strašák během
prohlídky vyslovil naději, že příští rok by se pietní shromáždění mohlo konat v
již plně zprovozněném a veřejnosti otevřeném Památníku.
Program v Hodoníně u Kunštátu uzavřel seminář o vzdělávání na místech paměti,
který byl součástí třídenní Letní školy pro učitele, kterou připravilo Muzeum
romské kultury a Institut Terezínské Iniciativy ve spolupráci s ROMEA o.
p. s.
