Organizace Slovo 21 vydává sborník "Kvalitní vzdělávání pro každého"
Organizace Slovo 21 z. s. vydala Sborník příspěvků z konference “Kvalitní vzdělávání pro každého” o inkluzivním vzdělávání, konané v rámci Světového romského festivalu Khamoro 2017 v Praze ve dnech 2. – 3. června 2017. Sborník si rozklikněte ZDE.
Konference se zúčastnila řada odborníků z Česka, Norska, USA, Kanady a dalších zemí. Účelem konference bylo vyložit podstatu inkluze v kontextu romské kultury a poskytnout ředitelům škol, učitelům, rodičům žáků i široké veřejnosti příklady dobré praxe a vize do budoucna z celého světa. Stejnojmenný sborník vybraných příspěvků z konference si teď můžete zdarma stáhnout v pdf.
Sborník si klade otázky jako: Proč je tu vlastně škola? Jaký smysl má vzdělávání? Jaké dovednosti jsou důležité pro to, aby si naše děti, žáci a studenti věděli rady, aby našli své místo v životě a byli užiteční sobě i lidem kolem sebe?
Konference se zúčastnila celá řada zajímavých osobností z domova i ze světa, jejichž pedagogické zkušenosti jsou úctyhodné.
„Dynamické, inkluzivní učení, při kterém všechny děti všech schopností a původu tvoří vztahy tím, že společně studují, jsou podporovány k dosažení úspěchu ve společném vzdělávacím prostředí. Když se děti učí společně ve školách, učí se soužití ve společnosti. Naše veřejné školy a třídy musí odrážet to, co chceme jako společnost. Dynamické učení v inkluzivním vzdělávání, když je správně podporováno a realizováno, zajišťuje kvalitu učení a rovnost učení,“ zaznělo například v jednom z příspěvků kanadského odborníka Jody R. Carr.
„Inkluzivní vzdělávání je základním principem norského vzdělávacího systému. Systém je založen na principu rovného a přizpůsobeného vzdělání pro všechny v komplexním inkluzivním školském systému. Cílem je, aby si všechny děti a mladí lidé osvojili určité základní dovednosti, společný vědomostní, kulturní a hodnotový základ a zažili úspěch a výzvy ve škole. Všechny děti a mladí lidé by se ve školách a školkách měli setkat s důvěrou a respektem, bez ohledu na to, zda mají zdravotní postižení, bez ohledu na pohlaví, sociální zázemí, etnickou, náboženskou nebo jazykovou příslušnost, sexuální orientaci či genderovou identitu,“ píše Berit Holmlimo z Norska.
„V posledních měsících se ve společnosti hodně diskutovalo o tzv. inkluzivním vzdělávání. Možná už samo označení – cizí, neznámé – budilo v části populace nedůvěru, obavy, strach. Různí lidé, odborníci i laická veřejnost, tento pojem různě vykládali. Někteří si pod jeho rouškou představovali vzdělávání různě postižených dětí v běžných školách, někteří mu přisuzovali výhradně vzdělávání Romů, jiní v něm spatřovali snahy o postupnou likvidaci speciálních škol. O takové a jiné výklady nebyla nouze. Kdo se však nespokojil pouze s povrchně a často účelově formulovanými tezemi, kdo se v přemíře informací neztratil, kdo hledal odpovědi v širším kontextu a byl ochoten podívat se za horizont, ten záhy shledal, že inkluze neboli společné vzdělávání, není záležitostí pouze určité skupiny žáků a už vůbec ne jejího upřednostňování na úkor ostatních. Společné vzdělávání se týká každého a všech,“ přibližuje příspěvek Marie Gottfriedové.
