Odkup vepřína v Letech je pro Romy zadostiučinění, říká ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová
Jako úlevu a zadostiučinění vnímají romské komunity odkup a plánovaného zbourání vepřína v Letech na Písecku, který stojí na místě protektorátního pracovního tábora pro Romy. Včera to uvedla ředitelka Muzea romské kultury v Brně Jana Horváthová v reakci na to, že vláda schválila odkup vepřína. Podle Horváthové na to Romové dlouho čekali. Stát podepíše s firmou AGPI smlouvu asi příští měsíc, pak se zveřejní cena. Odhady hovoří o stovkách milionů korun. Chov prasat v Letech by měl skončit do půl roku.
“Řeší se to od roku 1995 a ne-li dříve. Už od té doby jsme říkali, že je nepřijatelné, aby byl na takovém místě vepřín. Kazí to důstojnost toho místa a odkup vnímáme jako napravení starých hříchů,” řekla Horváthová. Právě Muzeum romské kultury zřizované ministerstvem kultury by mohlo dostat místo na starost. “Pokud nám bude svěřeno, chceme zahájit celospolečenskou debatu o jeho využití. Cílem ale je, aby tam byla důstojná připomínka,” doplnila Horváthová.
Podle čestného předsedy Společenství Romů na Moravě Karla Holomka by místo měla spravovat organizace, která má blízko k historii Romů. Holomek zažil období tábora v Letech i romského tábora v Hodoníně u Kunštátu na Blanensku. Právě tam byla většina členů Holomkovy rodiny, část z nich zemřela v Osvětimi. “Babička, dědeček, strýcové a tetičky skončili v koncentráku. Strýcové z Osvětimi utekli a potom tam byli zavražděni na apelplacu. Tehdy jsem měl šest let a sestra čtyři. Byl na nás vydaný příkaz k transportu, ale naše maminka tam s námi nešla. Zachránila nás, ale bylo to období, kdy jsme se hodně po nocích přesouvali. Proto vše vnímám velmi citlivě,” řekl Karel Holomek.
Podle něj by v Letech nemělo vzniknout nic jiného, než co odpovídá pietě. Na druhé straně připomněl, že v Hodoníně, který je s Lety spjatý stejným osudem, vznikl památník a v něm bude expozice o romském holokaustu v ČR.
Tábory v Letech i Hodoníně u Kunštátu prošly stovky lidí včetně dětí. Mnozí nepřežili, další byli transportování například do koncentračního tábora v Osvětimi.
