Občanští členové vládní romské rady: Pane Okamuro, popírání nebo zpochybnění holocaustu je v ČR trestné

Výroky Tomia Okamury o táboře v Letech u Písku

"Pokud jde o Lety, bude dobře si ujasnit, co tu chceme budovat. Mýtus o
romském koncentráku je podle dostupných informací lež. Byl tu pracovní tábor pro
osoby, které se vyhýbaly řádné práci, včetně Čechů a Němců z protektorátu.
Internováni nebyli na základě etnika, ale cikánského způsobu života, to znamená,
že pracující Romové tu nebyli. Dozorci téměř do konce fungování tábora nebyli
ozbrojeni a velitel tábora bral svou služku a zřejmě milenku do kina. V táboře
nebyl nikdo nikdy zabit – lidé umírali v důsledku staroby a chorob, které do
tábora přivlekli kvůli svému předchozímu kočovnému stylu života. Zásadní problém
byl však velitel, který jednak skutečně bil vězně a tajil špatný stav tábora,
ale byl odvolán a do tábora byla poslána lékařská pomoc. Oběti v táboře rozhodně
nebyli oběti jakéhokoli holokaustu. Naopak srovnávání je neúctou ke skutečným
obětem holokaustu, ať už Romů nebo Židů, ve skutečných koncentračních táborech.
Samozřejmě platí, že jakékoli násilí na lidech odmítám a odsuzuji," uvedl
pro bulvární server Tomio Okamura.

Z historie koncentračního tábora v Letech u Písku

Původní prostor v Letech u Písku sloužil v roce 1940 jako ubytovací
zázemí pro stavební dělníky. Poté zde vnikl pracovní a kárný tábor, a to
na rozkaz ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15.
července 1940, který byl vydán na základě vládního nařízení č. 72 o
kárných pracovních táborech ze dne 2. března 1939. Toto nařízení tedy
bylo vydáno ještě před obsazením země nacisty. V kárném a pracovním
táboře byli podle vyhlášky koncentrováni „práce schopní potulní cikáni a
jiní tuláci stejným způsobem žijící, řemeslní žebráci a osoby žijící ze
žebroty jiných (dětí a pod. ), řemeslní hazardní hráči, notoričtí
zahaleči, povaleči a osoby, žijící z nečestných výdělků (prostituce a
pod.) vlastních nebo jiných osob“. Prvních dvanáct vězňů sem dorazilo
dorazilo již 17. července 1940.

Dne 1. srpna 1942 byl tábor přeměněn na Cikánský tábor a vzápětí sem
byly transportovány celé romské rodiny. Koncentrák zahájil činnost 1. 8.
1942 a byl zrušen 4.5.1943. Jeho kapacita byla sice zvětšena tak, že
tábor byl schopen pojmout až 600 vězňů, ale i tento počet byl brzy
překročen, neboť v průběhu srpna 1942 bylo v táboře internováno přes
1100 mužů, žen a dětí. Tábor nebyl vybaven potřebným hygienickým a
dalším zařízením pro tak velký počet osob. Vězni se museli často mýt v
nedalekém rybníku. Navíc tu byli až do srpna 1942 vězněni pouze muži. Od
srpna 1942 zde ve zcela neuspokojujících podmínkách živořily i ženy a
děti. Po velkém náporu v srpnu 1942 přicházeli do tábora většinou pouze
jednotlivci nebo rodiny.

Přímo v táboře Lety zahynulo 326 osob, z toho 241 dětí. 120 obětí
bylo pohřbeno na provizorním pohřebišti u tábora. Dalších 540 zdejších
vězňů zahynulo po transportu do Osvětimi. Hromadné transporty se
uskutečnily celkem dva. Jako první byl vypraven 3. prosince 1942
transport tzv. asociálů v počtu 16 mužů a 78 žen do koncentračního
tábora Osvětim I. Druhý z transportů znamenal prakticky likvidaci tábora
v Letech, protože v něm bylo odvezeno 417 vězňů do koncentračního tábora
Osvětim II- Birkenau. Zatímco první transport se uskutečnil na základě
výnosu o preventivním potírání zločinnosti, druhý již byl realizován na
základě Himmlerova výnosu z 16.12. 1942, který nařizoval transport všech
Romů do koncentračního tábora v Osvětimi. Zbývajících 198 vězňů bylo
přemístěno do cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu (tzv. Žalov) nebo
do sběrných táborů v Praze a v Pardubicích.

13. května 1995 byl v místech masového hrobu vedle tábora odhalen
pomník s nápisem „Obětem cikánského tábora v Letech 1942-1943.
Nezapomeňte. Ma bisteren.“ 13. května 2010 bylo oficiálně oznámeno
otevření Kulturní památky Lety v těchto místech, která z rozhodnutí
vlády spadá pod Památník Lidice.