Nepsané zákony či pravidla chování ve společnosti, legitimizující specifickou formu rasismu vůči romské minoritě

Jak všichni dobře víme, zákony upravují obecně závazné pravidla chování ve společnosti a ta jsou také vynutitelná. Nepsané právo, jinak řečeno právní obyčej upravují ve společnosti také pravidla chování, kterými se společnost řídí. Taková pravidla vznikaly vždy spontánně, na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace veřejností i státem. Takové chování se pak předávalo z generace na generaci.

Domnívám se, že sem můžeme řadit i Anti-ciganismus, specifickou formu rasismu vůči Romům. Jde v podstatě o vnímání Romů v negativním slova smyslu. Ani nezáleží na tom, zda pracujete ve výkopu, studujete na univerzitě nebo působíte ve vrcholné veřejné funkci. Stejně budete v denní konfrontaci s tím, vysvětlovat předsudky a klišé o Romech, jež jsou ve společnosti silně zažité!

Postupně přijde pocit přenesení zodpovědnosti za vše špatné co se v romské komunitě děje. Prostě jsi Rom, tak jsi automaticky zodpovědný za každého Roma v této zemi, tzv. princip kolektivní viny.

Nevšiml jsem si, že by tento požadavek fungoval i obráceně! Být zodpovědný sám za sebe a svou rodinu je totiž přesně to, co je společensky a občansky žádané.

Jde o tak silně zažitý zvyk či nepsanou normu, která majoritě brání tento negativní přístup k Romům změnit. A pokud se už někdo takový najde, kdo Romy nevnímá až tak černě jako jeho okolí, tak má co vysvětlovat!

V tom horším případě, kdy se někdo v této problematice snaží konstruktivně pomoci, to může danou osobu ovlivnit ve společenském vnímání ale i v profesním životě. Pár případů, které nemíním rozepisovat, se určitě najde. Pro některé politiky, kteří se jednou za čas (a je jich sakra málo) rozhodnou veřejně vystoupit na podporu romské komunity, to s ohledem na výše uvedené symbolizuje odvahu a riskování své vlastní kariéry. Romové nebyli, nejsou a při zásadní změně nebudou aktuálním tématem pro politiku jakékoliv úrovně!

Soužití romského etnika s majoritou představuje dlouhodobý neměnící se nesoulad, který se postupem času bohužel jen zhoršuje. Není třeba zde popisovat specifika a zvláštnosti této problematiky, včetně uvádění některých modelových situací. Od toho tu máme online zdroje a dále také příspěvky expertů a hostů na konferencích, setkáních a seminářích – zaměřených na romskou menšinu, které se neustále opakují a bohužel nic nového nepřinášejí! Dlouholeté zkušenosti nás také naučily schopnosti předvídat obsah těchto akcí a to již před jejich samotným začátkem.

Tato forma nenávisti, brání Romům ve společnosti k základním lidským právům. K přirozeným právům, která náleží každému nezávisle na vůli zákonodárce a plynou buďto z přirozenosti člověka a společnosti nebo jsou nám dány od Boha.

Bez těchto práv, pak ani nemůžete mít rovný přístup ve výchovně-vzdělávacím procesu, v zaměstnání, bydlení, apod.

Primární překážka, legislativní změny

Rostoucí nenávist vůči Romům, trvající od druhé světové války, je hlavní příčinou, proč se soužití Romů nezlepšuje.

Dodnes nemá Romský Holocaust své patřičné společenské uznání v podobě křivd a utrpení Romů.

Jediný možný nástroj ke zlepšení situace je právo samotné! Musí přijít politická vůle, která se zasadí o legislativní změnu tak, že tento společensky-akceptovaný anti-ciganismus právně odsoudí!

Problém není ve financích, ale způsobu řešení:

Přijde mi bohužel, že Česká republika trošku zaspala dobu a moc se ubírá do sociálních projektů, které však z logiky výše popsané reality žádnou změnu nepřinesou. Ostatně neefektivní více jak desetileté působení některých sociálních projektů, jsou tomu jasným důkazem. V jednotlivých městech se situace Romů spíše zhoršuje.

Pět sociálních asistentů na hlavu, situaci nijak nezlepšilo. Ba naopak, v očích majority se Romové stávají naprosto neschopnými sociálními invalidy. Novotvarů a pokusů, bylo více než dost!

Romové chtějí rovný přístup ve společnosti a pocit patřičnosti.

Podporuji proto mnohem více občanský a politický aktivismus, který vyvolá debatu a společenský zájem. Věřím, že mladé generace mohou společně tento zájem vzbudit. Důležitý je dialog!

Evropský Parlament v roce 2015 přijal usnesení u příležitosti Mezinárodního dne Romů, jeho obsahem je Anti-ciganismus v Evropě a vyhlášení dne památky obětí genocidy Romů za II. světové války v Evropské unii.

Romská europoslankyně ze Švédska Soraya Post, pokračuje na dalších krocích. Věřím, že se jí vše podaří. Její práce si moc vážím! Je třeba si uvědomit, že právní akty pocházející z dílny Evropského parlamentu, mají pro členské státy doporučující charakter a konečný postoj k věci, bude tedy záležet na České vládě.

Věřím však, že pokud se budeme inspirovat těmito významnými kroky ze strany EU – pro lepší budoucnost, můžeme také přispět k této zásadní změně.

Hovořme více o tom, co téměř denně zažíváme, mnohdy se nad tímto chováním už ani nepozastavujeme, ale přesto nás tato nespravedlnost vnitřně trápí. To, že i když vysvětlíme rozdíl mezi Romem a Cikánem, tak si ten dotyčný stejně upřednostní to druhé, pejorativnější, protože, tak je na to zvyklý a tak to prostě bude!

Odvolávání se na běžně užívané chování a postoje ve společnosti – silně zažité! Je to co tuto výše uvedenou a podrobně popsanou specifickou formu rasismu legitimuje.