Na Tomia Okamuru bude podáno trestní oznámení kvůli výrokům popírající utrpení Romů v Letech u Písku
Tomio Okamura bude čelit za své výroky popírající utrpení obětí romského
holocaustu v Letech u Písku trestnímu oznámení. Vyplývá to z otevřeného dopisu,
který signatáři poskytli serveru Romea.cz. "Na Tomia Okamuru bude podáno trestní
oznámení. I to patří k pojistkám demokratického státu. Jsme si vědomi, že
prokázat vinu podle § 405 trestního zákoníku není snadné a T. Okamura možná
nebude shledán vinným. Přesto se domníváme, že má smysl rozeslat tento otevřený
dopis jako signál veřejnosti, že jsou chvíle, kdy není na místě mlčet a zůstat
lhostejným," uvádí se v dopise, který server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.
Otevřený dopis adresovaný české veřejnosti – reakce na výroky Tomio Okamury
Jako občané České republiky chceme tímto otevřeným dopisem určeným české
veřejnosti vyjádřit nesouhlas s výroky Tomia Okamury, které pronesl 27. ledna,
při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu, pro televizi DVTV.
Není to poprvé, co český politik pronesl slova bagatelizující utrpení lidí
vězněných v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku. Není to ani poprvé, co slova
zpochybňující funkci tábora pronesl Tomio Okamura. Cynické však je obzvlášť to,
že je pronesl v den, kdy si celý svět připomíná hrůzy holocaustu, utrpení těch,
kteří holocaustem prošli, a připomíná si ty, kdo nepřežili.
Jsme občané tohoto státu, žijeme zde, pracujeme a vychováváme své děti.
Nesouhlasíme s tím, aby politik, jenž zastává vysokou státní funkci
místopředsedy poslanecké sněmovny, veřejně pronášel výroky popírající holocaust,
a to nejen proto, že je to trestné, ale především kvůli dopadům takových slov.
Trestní zákoník – ČÁST DRUHÁ – HLAVA XIII – Díl 1
§ 405 – Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit
nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo
jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude
potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Stejně jako pracovníci Muzea romské kultury jsme přesvědčeni, že Tomio Okamura
by měl nést odpovědnost a od svých výroků se distancovat.
V loňském roce se po více než 25 letech podařilo uzavřít dohodu o odkoupení
vepřína, který stojí na místě bývalého koncentračního tábora. Byl to důležitý
krok, po němž léta volali jednotlivci-aktivisté i instituce, které se
holocaustem zabývají. Vykoupení vepřína dalo signál veřejnosti, že se český stát
konečně staví čelem k traumatickým okamžikům naší historie. Jen tehdy, pokud
traumatické okamžiky moderních dějin dostatečně poznáme, odhalíme jejich příčiny
a následky, můžeme budovat sebevědomí, které je důležité pro život v
současnosti. Nikoliv popření, ale poznání a přiznání odpovědnosti je to, co činí
jedince i společnost rezistentními vůči nepravdě, populismu, extremismu a
dezinformacím. Jen když se dokážeme vyrovnat s vlastní minulostí, můžeme hledět
beze strachu do budoucna.
Na Tomia Okamuru bude podáno trestní oznámení. I to patří k pojistkám
demokratického státu. Jsme si vědomi, že prokázat vinu podle § 405 trestního
zákoníku není snadné a T. Okamura možná nebude shledán vinným. Přesto se
domníváme, že má smysl rozeslat tento otevřený dopis jako signál veřejnosti, že
jsou chvíle, kdy není na místě mlčet a zůstat lhostejným.
Žijeme v době, která je někdy nazývána dobou postfaktickou, kdy se rozmělňuje
pravda a názory jsou vydávány za fakta. Stále však platí, že pravda je pravda a
lež je lež. Výroky místopředsedy poslanecké sněmovny jsou lží a i kdyby křičel
ještě hlasitěji, pravdou se nestanou.
Situaci v táboře v Letech popsal český lékař František Patočka takto: „Vzpomínám
si, že jen pohyblivé a zdravé děti přilezly k okrajům společné postele a
zmocnily se části pokrmu… Děti zjevně nemocné a slabé se k jídlu prakticky vůbec
nedostaly. Při tomto ‚stravování‘ cikánských dětí, které bylo spíš podobné
špatně provedenému krmení v zoologické zahradě, jsem si všiml, že většina dětí
je oblečena v rozpadajících se košilích a některé byly úplně nahé. Jedinou
pokrývkou tohoto dětského stáda byla velká celtová plachta, která, samozřejmě,
pro všechny nestačila, takže si ji navzájem přetahovaly…
Většina dětí kálela a močila pod sebe, protože v tomhle improvizovaném baráku
nebyly zařízené záchody. Abych zjistil skutečný stav hygieny pod celtou, odkryl
jsem jí v celém rozsahu. První, co jsem si s hrůzou uvědomil, byla řada dětských
mrtvolek, které ležely mezi dětmi. A druhý, tím hrůznější pohled, byl na děti
zřejmě v agónii, některé ještě v horečkách se strašlivými gangrénami
zachvacujícími celou dolní končetinu… Vzpomínám si dodnes jasně, že se tu přede
mnou otevřel obraz, který co do hrůzy předčil Danteho opisy Pekla…“ (Cit. podle
Červenka, Juraj, Škvrnitý tyfus, Martin, Nakladatelství Osveta, 1955, s. 18)
To byla realita života v tzv. cikánském táboře v Letech u Písku, nikoliv volný
pohyb osob a chybějící plot. Lidé zde byli nedobrovolně internováni z rasových
důvodů a naprostá většina z nich válku nepřežila, buď zahynula přímo zde, jako
většina dětí, nebo ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi-Březince.
My, signatáři dopisu, jsme součástí občanské společnosti, která má
nezastupitelnou funkci – pokud volení zástupci státu ve své práci a poslání
selhávají, je to právě občanská společnost, která má na takováto selhání
upozornit. Právě proto, že tu vychováváme své děti, nemůžeme a nechceme mlčet.
Nechceme, aby z nich vyrostli lhostejní lidé, kteří nebudou věřit nikomu a
ničemu, kteří nebudou věřit v hodnoty, jako jsou lidská práva a lidská
důstojnost, demokratický a právní stát, spravedlnost, čestnost a rovnost. Byla
by to smutná budoucnost.
A každý jeden z nás může pro obhajobu hodnot, jež mají být hájeny vrcholnými
představiteli státu, a přesto často nejsou, něco udělat – apelovat na své
poslance, aby téma otevřeli ve sněmovně, na senátory, aby se tématem zabývali,
na učitele, aby se ve školách zabývali moderními dějinami, kritickým myšlením,
aby pořádali exkurze na místa paměti, aby zvali pamětníky, historiky, odborníky.
Můžeme o tom mluvit doma, média o tom mohou psát. Můžeme organizovat přednášky a
workshopy v místech svého bydliště.
Nikdo jiný to za nás neudělá, jen my sami.
Signatáři dopisu:
Marie Smutná, Magdalena Křížová, Ruth Weiniger, Tereza
Štěpková, Dana Gabaľová, František Lacko, Jana Kosáková, Eva Fantová a Rudolf
Murka
Pokud by chtěl někdo tento otevřený dopis podpořit svým podpisem,
může tak
učinit zde.
Za šíření dopisu budeme rádi.
Na vědomí těmto médiím:
DVTV, Respekt, Česká televize, Seznam zprávy, Aktuálně.cz, Hospodářské noviny,
Romea.cz, Právo, Blesk, A2larm, Deník Referendum, ČTK
a veřejné ochránkyni práv – Mgr. Anně Šabatové
