Monika Šimůnková: Potřebujeme znát počty romských žáků vzdělávaných podle programu pro žáky s lehkým mentálním postižením

Česká školní inspekce vyzvala na začátku týdne ředitele všech škol, které v loňském školním roce vzdělávaly 5 a více žáků s lehkým mentálním postižením (tj. byli vzděláváni podle Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání pro žáky s lehkým mozkovým postižením), aby vyplnili dotazník s aktuálními informacemi o jejich škole. Jednou z položek dotazníku je kvalifikovaný odhad ředitelů počtu romských žáků ve třídách. Tento krok je silně kritizován Asociací speciálních pedagogů, která se dopisem proti tomu ohradila i ministrovi školství. Zástupci asociace píší, že takový postup je v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Téma se v posledních dnech objevilo i v řadě celostátních médií.

Sbírání kvalifikovaného odhadu od ředitelů škol o počtu romských žáků v těchto školách je podle mého názoru potřebné a není v rozporu s žádným právním předpisem České republiky. Požadované údaje jsou v dotaznících uváděny pouze ve formě čísel za jednotlivé školy, čili jsou striktně anonymizované. Šetření reaguje na fakt, že v českých základních školách je stále vzděláván neúměrný počet romských žáků podle programu pro žáky s lehkým mentálním postižením. Podle výzkumu, který provedla kancelář veřejného ochránce práv v loňském roce, tvořili romští žáci až třetinu žáků praktických škol.

Věřím, že pro podrobnou znalost i možnost kvalitního řešení tohoto problému je velmi důležité znát aktuální počty romských žáků vzdělávaných podle uvedeného programu – i za použití kritizované metodiky. Domnívám se totiž, že v současnosti neexistuje lepší způsob, jak uvedená data získat.

Za vyjádřeními zástupců Asociace speciálních pedagogů vidím spíše snahu zamezit tomu, aby existovala další aktuální data, která by potvrzovala, že na českých základních školách je stále vzděláván neúměrně vysoký počet romských žáků podle vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením. Pro školy, které tyto žáky vzdělávají (převážně jde o praktické školy), je současný stav výhodný i z toho důvodu, že na každé dítě získávají zvýšené normativní prostředky ze státního rozpočtu.

Data, která mají ředitelé dodat, mají sloužit zástupcům ministerstva školství pro prosincové jednání se zástupci Rady Evropy. Ta navazují na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, který ve známém případu D.H. a ostatní proti České republice v roce 2007 rozhodl, že nadměrné umisťování romských dětí do praktických škol v ČR je segregační a dochází tak k nepřímé diskriminaci romských dětí v přístupu ke vzdělávání.

Ráda bych proto ocenila i další současné aktivity ministerstva školství, které se například projevily i v aktuálně připravovaných novelách vyhlášek (vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních a vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných), které by měly mimo jiné přispět ke zlepšení výše uvedené situace ohledně vzdělávání romských dětí.