Monika Šimůnková: Dalším nepokojům může předcházet i systémové řešení tzv. sociálního bydlení

Zmocněnkyně vlády ČR pro lidská práva Monika Šimůnková si myslí, že jedním z dlouhodobých opatření, které může zabránit vzniku napětí mezi českou většinou a romskou menšinou je například příprava zákona o sociálním bydlení, který by vytvořil alternativu k sestěhovávání chudších lidí z center měst do míst na okraji nebo do soukromých ubytoven, protože jinde bydlení neseženou – podobně k tomu došlo na sídlišti Máj i na řadě dalších jiných míst v ČR. Uvádí se v tiskové zprávě, kterou server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.

Tisková zpráva Moniky Šimůnkové ze dne 12. 7. 2013

Na tento víkend jsou do Českých Budějovic svolána další dvě protestní
shromáždění.

Pochod „Proti diskriminaci slušných občanů Českých Budějovic“ svolal Lukáš
Kohout, který předloni pořádal protiromské demonstrace ve Varnsdorfu společně s
bývalým tajemníkem českobudějovické pobočky Dělnické strany sociální
spravedlnosti. Druhé shromáždění je svoláno „proti policejní brutalitě a
diskriminaci slušných občanů města“.

Opakovaná shromáždění svolávaná sympatizanty krajní pravice ukazují, že
pravicoví extremisté, kteří měli v posledním roce minimum možností se
zviditelnit, se snaží ve svůj prospěch využít incidentu, který se před několika
týdny odehrál na zdejším sídlišti Máj, kde do té doby docházelo k méně závažným
konfliktům pramenícím spíše z rozdílného životního stylu romských a neromských
obyvatel.

Radikálové budou opět vyzývat i místní rozhořčené obyvatele, aby se k nim
přidali. Jejich rozhořčení má totiž mnoho příčin a je pochopitelné. Například
problémy s hlučnou mládeží, která nemá kde smysluplně trávit volný čas a
obtěžuje dlouho do noci, musí být pro řadu lidí velmi nepříjemné. Tento a jiné
dlouho neřešené a nevyventilované problémy v občanském soužití jsou vhodnou
záminkou pro extremisty.

Pokud však jako řešitelé těchto potíží začnou ulicemi českých měst pochodovat
právě oni a za doprovodu některých místních obyvatel cíleně štvou na jednu z
menšinových skupin obyvatelstva ČR, která je její nedílnou součástí, je třeba
takové názory jasně a nahlas odsoudit. Mojí úlohou vyplývající z funkce, kterou
zastávám, je zasazovat se o to, aby základní lidská práva byla zajištěna pro
všechny obyvatele tohoto státu. Proto nemohu mlčet k tomu, že se v českých
městech rozléhá čím dál častěji „cikáni do plynu“ a organizují se pochody na
romská sídliště. Stejně tak bych se postavila proti aktivitám extremistů
zacílených podobným způsobem na jakoukoli jinou skupinu obyvatel.

Nezůstala jsem však pouze u odsouzení nenávistných projevů od kancelářského
stolu. Minulý týden jsem České Budějovice osobně navštívila a nabídla
primátorovi Thomovi podporu s uspořádáním setkání s veřejností i při přípravě
projektů, které by na sídlišti Máj mohly nabídnout více možností trávení volného
času mladistvým, pro podporu zaměstnanosti nebo práce s rodinami. Navštívila
jsem i sídliště Máj a hovořila s místními obyvateli, jak neromského tak romského
původu.

Kromě aktuálních a krátkodobých řešení přímo na sídlišti Máj může podobným
problémům předejít i několik dlouhodobějších opatření, které souvisí s potřebnou
změnou v legislativě. Mezi ta nejzásadnější patří například příprava zákona o
sociálním bydlení, který by vytvořil alternativu k sestěhovávání chudších lidí z
center měst do míst na okraji nebo do soukromých ubytoven, protože jinde bydlení
neseženou – podobně k tomu došlo na sídlišti Máj i na řadě dalších jiných míst v
ČR.

Vhodným řešením zmíněných problémů totiž není chtít pouze ušetřit na systému
dávek, naopak je třeba podpořit, co chybí. A to je právě veřejné sociální
bydlení, které bude existovat vedle tržních bytů, a bude k dispozici i pro chudé
lidi a seniory s nižšími příjmy. Stát dnes vydává na ubytování jedné rodiny v
sociálně tíživé situaci průměrně kolem 15 tisíc korun měsíčně na dávkách. Je
tedy zřejmé, že jakékoli běžné nájemní bydlení bude většinou levnější. Ušetřené
prostředky mohou sloužit například na sociální služby nebo jiné potřebné výdaje.

Situace na ubytovnách ukazuje, že samotný trh situaci nejchudších lidí
nevyřeší a nějakou roli v něm bude muset hrát i veřejný sektor. Je přitom
zřejmé, že řešení oblasti bydlení bude zásadní pro předcházení dalším podobným
nepokojům. Napomoci by tomu měl i vznik zákona o sociálním bydlení, jehož
přípravu ministerstva prozatím zastavila a chtějí téma řešit dílčími novelami.
Ve hře je stále několik možností, jak zajistit potřebné finance na rekonstrukce
objektů vhodných pro sociální bydlení. Doufám, že se podaří zajistit, aby na ně
v příštím programovém období mohly získávat prostředky z evropských fondů obce,
města i jiné subjekty.

Není přitom na co čekat. Místa, kde se koncentrují chudí, z jejichž dávek
vydělávají především majitelé domů, jsou totiž jednou z hlavních záminek pro
vznik napětí a následných nepokojů.