Michal Schuster: Nacistická genocida Romů navazovala na předsudky panující v Evropě již před tím

Vedle několika videí, například proslovu Karla Holomka ze Společenství Romů
na Moravě a ministra školství Petra Fialy, přinášíme v psané formě i důležitý
projev historika Michala Schustera, v němž je na první pohled zřetelná podobnost
dobových výroků na adresu Romů, s výroky dnešních anticiganistů, rasistů a
xenofobů včetně některých současných politiků.

Proslov historika Mgr. Michala Schustera z Muzea
romské kultury na pietní aktu v Hodoníně u Kunštátu, 19. 8. 2012:

Dobrý den dámy a pánové, vážení hosté,

každoročně tu rekapituluji základní fakta o pronásledování Romů na území
Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 – 1945, které bylo nedílnou součástí
nacistického plánu na tzv. konečného řešení cikánské otázky v Evropě. Zdejší
tábor se spolu s táborem v Letech u Písku stal jedním z nástrojů tohoto řešení,
a také proto má v českých dějinách významné místo.

Oba tábory vznikly na základě výnosu o potírání tzv. cikánského zlořádu z
července 1942, který znamenal zostření rasového postupu proti Romům a na základě
něhož byl proveden i soupis všech tzv. Cikánů a cikánských míšenců, kterých bylo
v Protektorátu zjištěno zhruba 6500.

Asi třetina z nich byla od srpna 1942 koncentrována ve dvou nově vzniklých
táborech, přičemž hodonínským prošlo zhruba 1400 romských mužů, žen a dětí. 121
z nich bylo pohřbeno v masovém hrobě na tomto místě po tom, co zemřeli na
následky tyfové epidemie, vzniklé díky katastrofálním životním podmínkám v
táboře. Dalších téměř 900 vězňů bylo 21. srpna 1943 odtransportováno do
vyhlazovacího koncentračního tábora Auschwitz, kde většina z nich zahynula.

Za tímto strohým výčtem se však skrývají tisíce osobních tragických osudů a
příběhů. Stejně tak se za ním skrývají tisíce rozhodnutí a jednání lidí, kteří
tyto události sami iniciovali nebo dokonce prováděli. Nacistická genocida Romů
navazovala na předsudky vůči této menšině panující v Evropě již před nástupem
nacismu k moci. Opatření tehdejších úřadů vycházela z xenofobního postoje
tehdejší společnosti. Lidem žijícím v Evropě v 30. letech 20. století proto ani
nemuselo připadat a ve většině případů také ani nepřipadalo nic zvláštního či
znepokojivého na postupných radikalizujících se tendencích směřujících k
potlačování práv různých skupin obyvatel vedoucích až k tzv. konečnému řešení.

Poslechněme si nyní několik ukázek ze strohých úředních dokumentů, které však
velice dobře ilustrují postupný proces likvidace Romů na našem území.

1. prosince 1938
Okresní hejtman v Poděbradech pro prezidium zemského úřadu v Praze:
„Na všech úředních dnech, ve společnosti i od jednotlivců jsem stále vyzýván,
abych se u vlády postaral o napravení tohoto zla a jako nejspolehlivější
prostředek se navrhuje jednomyslně zřízení koncentračních táborů pro cikány a
tuláky. Očekávaná nová vláda by si rázem získala všeobecné sympatie a díky všech
tříd obyvatelstva, kdyby podobné opatření zavedla.“

5. února 1939
Obecní zastupitelstvo ve Svatobořicích pro předsedu česko-slovenské vlády
Rudolfa Berana:
„Byla-li až doposud špatnou politika humanity, musíme nastoupiti cestu jinou.
I nám nesmí býti vytýkáno, budeme-li chtíti kmen národa malého očistiti od
takových parasitů jako jsou cikáni.“

6. července 1939
Okresní četnický velitel v Litomyšli pro Okresní úřad tamtéž:
„Nejprve ale musí býti jasno, že názory oněch „lidumilů“, kteří cikány
znají pouze z nějakých básní nebo melancholických písniček, …jsou nemístné…, a
že k jejich názorům se při dalších prací v potírání cikánů nesmí vůbec
přihlížeti, má-li býti dosaženo účelu a lidstvo zbaveno horšího zla, než je
rakovina.“

30. listopadu 1939
Oběžník protektorátního ministerstva vnitra pro zemské úřady v Praze a v Brně:

„Podřízeným úřadům a orgánům buď uloženo vyzvati všechny cikány, aby se do
konce ledna 1940 trvale usadili a zanechali kočování. Kočovnické listy buďtež
jim odňaty. Kdo neuposlechne, bude zařazen do kárných pracovních táborů."

17. ledna 1940
Policejní ředitelství v Brně Zemskému úřadu tamtéž:
„Je v povaze rasy cikánů a jejich semitského původu, že jejich silný
rodový pud a vrozený sklon ke kočování světem bude podroben nejpřísnějším
opatřením právním, jež kdy byla na potírání cikánského zla vydána.“

9. března 1942
Vládní nařízení č. 89 o preventivním potírání zločinnosti:
„Za účelem ochrany společnosti před každým škůdcem se zavádí policejní
preventivní vazba. Policejní preventivní vazba se vykonává ve zvláštních
sběrných táborech. Trvání policejní preventivní vazby není časově omezeno.“

22. července 1942
Vyhláška Okresního úřadu v Brně:
„Dne 2. srpna 1942 bude proveden na celém území Protektorátu soupis
cikánů, cikánských míšenců a osob potulujících se po způsobu cikánském jako
potulných kotlářů, brusičů nůžek, kočovných trhovců, pokud nemají vlastní
živnost se stálým bydlištěm.“

5. 2. 1943
Generální velitel neuniformované protektorátní policie v Čechách vládnímu radovi
dr. Schneiderovi (překlad z němčiny):
„Bylo stanoveno, že karanténa nad cikány v Hodoníně bude moci být zrušena
před koncem tohoto měsíce, protože až doteď nebyl zjištěn žádný případ
skvrnitého tyfu, takže budou moci být tito cikáni po předchozím důkladném
odvšivení a dezinfekci oblečení odtransportováni do Auschwitz…Odtransportování
cikánů má být provedeno na základě rozkazu říšského velitele SS z 16. 12. 1942.“

10. srpna 1943
Inspektor neuniformované protektorátní policie na Moravě protektorátní
kriminální policii v Brně (překlad):
„Generální neuniformovaná policie žádá o sdělení, kdy a kolik cikánů s
ohledem na jejich zdravotní stav a na eventuelně ještě probíhající karanténu
bude moct být odtransportováno. Povolení k transportu bude uděleno následně
telefonicky.“

24. srpna 1943
Protektorátní kriminální ředitelství v Brně pro generálního velitele
neuniformované kriminální policie v Praze (překlad):
„…21. 8. a 22. 8. 1943 byl proveden transport sedmi set šedesáti sedmi
cikánů do Auchwitz. …22. 8. 1943 v 5:30 byl transport v Moravské Ostravě předán
německému četnictvu k dalšímu odsunu do Auschwitz. Převezení a předání cikánů
proběhlo bez jediné závady. Po odtransportování cikánů se nachází toho času v
cikánském táboře II v Hodoníně u Kunštátu ještě 32 osob…“

13. 9. 1943
Generální velitel neuniformované protektorátní policie na Moravě pro velitele
cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu:
„Výše jmenovaný tábor bude koncem září 1943 zrušen. …Jakékoliv další
ukončovací práce bude provádět okresní úřad v Boskovicích …“

1. února 1944
Ředitelství protektorátní policie v Brně pro protektorátní kriminální policii
tamtéž:
„S ohledem na konečné řešení cikánské otázky tj. na vysídlení cikánů z
Protektorátu Čechy a Morava, byly naplněny a tím pádem se staly bezpředmětnými
tyto výnosy: výnosy ministerstva vnitra ze dne 13. 2. 1940 a ze dne 30. 5.
1941…“

Zbývá jen dodat, že toto konečné řešení na našem území bylo provedeno v rámci
celé Evropy jako jedno z nejdůslednějších, neboť téměř 90% našich předválečných
Romů bylo zlikvidováno.
Děkuji za pozornost.

Schustrův proslov na hřbitově v Černovicích:

Nyní se nacházíme na obecním hřbitově v Černovicích, kde na tomto místě bylo až
do ledna 1943 pohřbeno celkem 73 vězňů z nedalekého tzv. cikánského tábora.
Na přelomu roku 1942 a 1943 vypukla v táboře díky katastrofálním životním
podmínkám tyfová epidemie. Ve snaze zabránit hromadnému šíření této nákazy bylo
rozhodnuto ukončit pohřbívání vězňů na zdejším hřbitově a začalo se pohřbívat na
provizorním hromadném pohřebišti u tábora.

Podnět ke zřízení táborového pohřebiště vyšel ze společné iniciativy obecního
úřadu a farního úřadu v Černovicích, odkud zdejší starosta a zvláště farář od
poloviny listopadu 1942 se stále větší naléhavostí žádali o rozšíření
černovického hřbitova nebo o zřízení nouzového pohřebiště s odůvodněním, že
úmrtnost vězňů stále stoupá a obecní hřbitov je příliš malý.

Tuto pamětní desku, jejímž autorem je romská výtvarnice Božena Přikrylová, sem
umístilo Muzeum romské kultury v roce 1998.