Michal Horáček: Rovné šance jsou ideál, který stojí za to brát vážně
Michal Horáček, textař, básník, producent a také kandidát na prezidenta, v rozhovoru pro server Tiscali.cz vyzdvihl vzdělání a rovný přístup k němu jako odpověď na problematiku sociálně vyloučených lokalit. V interview vyjádřil také podporu zákonu o sociálním bydlení a snahám zajistit chudým, ale nadaným studentům finance na studium.
V souvislosti s problematikou sociálních dávek odmítl Horáček v rozhovoru přistoupit na rozšířený mýtus, že lidé na sociálních dávkách žijí bezstarostný život s mnoha desítkami tisíc korun od státu. “Je tady mnoho mýtů, ale lidé to moc nechtějí slyšet, protože je takové psychologické nastavení, že oni se přeci jen cítí být lepšími lidmi než ti, kteří jen tzv. berou dávky,” řekl v rozhovoru Horáček.
“V každém případě bych se ovšem přimlouval za to, aby rozdíly mezi příjemcem sociálních dávek a tím, kdo bere nízký plat, byly přeci jen větší a tím obecně více motivovaly lidi, aby nastoupili do pracovního procesu. Zásadní problém však není v “příliš štědrém” sociálním systému, nýbrž v nízkých mzdách,” doplnil Horáček.
Kandidát na prezidenta se v rozhovoru zamýšlel také nad situací lidí, kteří musí vyžít s životním minimem, a návrhem schváleným poslaneckou sněmovnou, že lidé, kteří odmítnou veřejné práce, klesnou ze životního minima na tzv. existenční minimum.
“Tady mluvíte o něčem, co už je skutečně peklo. Jsou dvě kategorie, existenční minimum, které je 2200 korun, a pak je životní minimum, což je zhruba 3400 korun. No ale o čem tady mluvíte? Jak je vůbec možné přežít na 2200, respektive na 3400 korunách? Kromě toho, abyste dostával třeba tuhle pomoc v hmotné nouzi a dorovnávali vám to do životního minima, musíte projít sociálním šetřením, musíte prokázat, že jste na tom sice blbě, ale stále se z toho nějak chcete vydrápat. To je dost represivní samo o sobě a ponižující nekonečně. Nevím, kam by se to dalo snížit,” popsal Horáček svůj názor na represivní přístup prosazovaný vládou.
