Mezi oběťmi sovětské invaze do Československa byl i Rom, útočil na sovětské tanky lopatou. Na pamětní desce jeho jméno chybí
Invaze vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 do Československa měla přes 130 obětí.
Jenom v Košicích bylo hned první den okupace zastřeleno šest lidí, mezi nimi i Rom Bartoloměj Horváth. Košické oběti připomíná pamětní deska, která je umístěna na Hlavní ulici za katedrálou svaté Alžběty Durynské. Ta byla od roku 68 již sedmkrát vyměněna, Horváth na ní však
stále nefiguruje, hned na prvním řádku za to stojí jméno důstojníka Stb zastřeleného vojenským zběhem na útěku. I to jsou důvody, proč chce skupina lidí kolem tamních umělců a bývalých disidentů desku znovu vyměnit, zaznělo
v reportáži ČRo Radiožurnál.
Tak jako v celém Československu i v Košicích lidé proti invazi hlasitě protestovali a různými způsoby bránili vojskům v postupu.
"Jak jela auta, lidé je bombardovali kameny. Na staveništi hotelu Slovan, nahoře na přístavbě, byla spousta lidí, odtud je bombardovali," vzpomíná pro Radiožurnál tehdy sedmnáctiletý Jozef s tím, že se jim dokonce jeden tank podařilo převrátit a zapálit.
Podle dalšího přímého účastníka událostí Petra Neuwirtha byl nejstatečnější z protestujících právě Bartoloměj Horváth.
"Bartoloměj Horváth nebyl uvedený mezi oběťmi, protože byl Rom. Přitom byl největší hrdina, vylezl na tank a rozbíjel jim periskopy lopatou," vypráví Neuwirth v reportáži Radiožurnálu.
Bartoloměj Horváth nebyl jediným Romem, který s okupací nesouhlasil, proti se postavili i další Romové, což zásadně ovlivnilo jejich životní osudy.
“Jakmile sem vpadli, věděl jsem, že to nebude dobrý. Ale říkal jsem si, lidi snad budou proti. Byli, ale pak dostali strach a tak každej mlčel. Já to nedokázal, mně to připadalo jako za Německa. Říkal jsem si, jakmile odstraní Dubčeka, vystupuji. Odvolali Dubčeka a položil jsem to. Já dělal technika na bytovém hospodářství, tak mě vyhodili z práce, že nesouhlasím se vstupem,“ vzpomíná Zdeněk Daniel pro Paměť Romů.
“Přeci si nemůžete myslet, že toto je normální situace, se kterou bych já jako československý občan a jako důstojník československé armády nemohu souhlasit. Tak jsem prostě řekl ne, to je sprostá agrese a vy to víte stejně jako já. A už jsem letěl,” popisuje následky své kritiky invaze Karel Holomek pro Paměť Národa.
Výzvy k protestům tehdy zaznívaly i z tajných rozhlasových studií ukrytých po celé republice, jeden takový zazněl i v romštině z úst Mileny Hubschmannové, dochovala se však pouze jeho část.
