Mediální trénink organizace ROMEA dokončilo sedm kurzistů. Chceme vyprávět romské příběhy, shodují se
Před týdnem v Praze skončil více jak půlroční mediální trénink pro budoucí romské novináře, který pořádala organizace ROMEA. Sedmi úspěšným kurzistům byla za přítomnosti Yechiela Bar-Chaima a Roberta Tobona, zástupců americké nadace Bader Philanthropies, která projekt finančně podpořila, předána osvědčení o absolvování.
Renátu Kováčovou motivovalo absolvovat kurz její přesvědčení, že žurnalistika představuje příležitost vyhledávat a sdělovat veřejnosti příběhy, které mohou měnit názor na Romy. “Mohu dokázat, že je nás mnoho, že stačí, když se člověk bude dívat kolem sebe,” říká. “Při přípravě rozhovorů pro časopis Romano voďi jsem měla možnost setkat se s úspěšnými Romy a ověřila jsem si, že i Romové na tyto příběhy čekají a mohou být pro ně vzorem.”
V budoucnu by se Renáta Kováčová chtěla věnovat reportážím a sociálním dokumentům. “Sociální téma je mi vystudovaným oborem i tím, že jsem Romka, hodně blízké,” dodává.
Budoucí novinář Lubomír Čipčala by se v budoucnu chtěl věnovat vyvracení předsudků, které o romské menšině panují. “V různých průzkumech veřejného mínění se opakovaně objevuje názor, že romská menšina nechce pracovat. Já mám jako preventista kriminality jinou zkušenost, sedmdesát procent své práce věnuju tomu, že Romům sháním práci, a tak vím, že Romové o práci stojí, ale málo kdo je chce zaměstnat,” říká Lubomír Čipčala.
Další absolvent Ivan Kandráč si uvědomuje, že s jedním předsudkem se bude také potýkat: “Pro mě jako pro Roma může být složitější, zda mě lidé budou brát jako novináře.” Všichni kurzisté se i přes možné obtíže s diskriminací shodují v tom, že je důležité znát se ke svému romství. “Romové se z mé zkušenosti bojí mluvit o tom, že jsou Romové, a není to jen v České republice, ale je to globální problém,” myslí si nejmladší účastník kurzu Alex Pačan. Věří však, že když se lidé nebudou bát hlásit se k tomu, že jsou Romové, otevřou se jim nové příležitosti.
Vyprávět romské příběhy
Na dotaz kurzistů, proč je důležité, aby měli Romové v majoritních médiích své zástupce, Robert Tobon odpověděl: “Novináři mají unikátní roli, píšou první návrh historie. Pokud je někomu ukřivděno, těžce se to později napravuje. Proto je důležité, aby zde zazníval hlas různých etnik, ekonomických vrstev, aby zde existovaly různé pohledy, které mohou ukázat situaci z jiného úhlu. Je třeba, aby zde lidi slyšeli také romské příběhy,” vysvětlil Tobon.
Podle Martina Oláha stále žijeme v době, kdy minoritní společnost musí přesvědčovat majoritní společnost o tom, že je stejně dobrá. Platí to podle něj v každém oboru. Věnuje se kulturnímu zpravodajství, které podle něj má z tohoto důvodu také svoji důležitost. “Říkalo se ,co Čech, to muzikantʻ. Nevím, jestli to ještě platí. Rozhodně ale vnímám, na příklad v případě rodiny Gondolánů, že to jsou opravdu lidé, kterých si většinová společnost váží a cení si jich,” myslí si Martin Oláh.
Podle něj by správný novinář měl mít především talent a šestý smysl na to, jak se může dění vyvíjet. “Novinář by měl být o krok napřed a měl by informace umět správně zpracovat. Možná se dá něco naučit, ale v každém případě musí mít talent,” uzavřel Oláh.
Kurzisté během čtyř seminářů, tří exkurzí, jednoho výjezdu do terénu a stáží v médiích získávali představu o práci novináře a první zkušenosti v této oblasti. Nápomocni jim v tom byli také zavedení novináři, kteří sami pocházejí z romské komunity: Richard Samko (Česká televize), Patrik Banga (iDnes.cz) nebo Tomáš Bystrý (Český rozhlas).
