Mapa sociální nejistoty: Přes růst nezaměstnanosti klesla výše čerpání některých sociálních dávek
Počet příjemců dávek v hmotné nouzi se během roku 2020 téměř neměnil. Vzrostl z 1,29 procenta na pouhých 1,34 procent. Některé sociální dávky, například příspěvek na bydlení, Češi loni čerpali méně než doposud. A to navzdory nárůstu nezaměstnanosti, kdy se počet uchazečů o zaměstnání dostal na úroveň roku 2017, tedy na 4,3 procenta. Zpravodajský server Romea.cz o tom informovalo Centrum pro společenské otázky – SPOT.
Jejich mapa nezaměstnanosti a sociální nejistoty zachycuje paradoxní vývoj růstu nezaměstnanosti na straně jedné a stagnace, a v některých případech dokonce poklesu, čerpání sociálních dávek na straně druhé. Doprovodná analýza zaměřující se na tento paradox, ukazuje, že se do rizikové situace loni dostávali i lidé v poměrně stabilní finanční situaci, kteří o sociální dávky běžně nežádají.
V červenci 2020 začala platit novela zákona o státní sociální podpoře. V tom samém měsíci klesl o 35 tisíc domácností počet příjemců příspěvku na bydlení. Ten loni pobíralo pouhých 3,5 procenta. Příspěvek na živobytí lehce přes 1 procento. Přídavky na děti byly vyplaceny na cca 9,5 procent nezaopatřených dětí. Ukazují se tak dlouhodobé nesrovnalosti mezi velmi omezeným sociálním systémem a širokou skupinou osob v nejisté ekonomické situaci.
Prekarizace je termín označující nahrazování plného pracovního poměru jiným druhem vazby mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Nejčastěji částečným úvazkem, jednorázovým nákupem služby, dohodou o provedení práce či obchodním vztahem. To vede jedince ke ztrátě sociálních a finančních jistot plného pracovního poměru.
Prekérní práce je nestandardní druh zaměstnání, který je nejistý a nechráněný. Není dostatečně finančně ohodnocený, takže na jeho základě nelze uživit domácnost.
“Na případu osob v nejistých zaměstnáních dochází vlivem pandemie ke zviditelnění dlouhodobých systémových problémů sociální politiky ČR – prekérní práce a nízké mzdy, vysoké ceny bydlení, obtížně řešitelné exekuce, problematické možnosti skloubení práce a péče,” uvedla Lucie Trlifajová z Centra pro společenské otázky s tím, že by stát měl do svých politik zaměstnanosti zahrnout i prekérní pracovníky.
ČSÚ zaznamenal v průběhu roku 2020 dvojnásobný pokles odpracovaných hodin u pracovníků na prekérních pozicích oproti zaměstnancům.
Až pětina z nich má problém se splácením závazků nebo dluhy. Zjištění analýzy SPOT navíc ukazuje, že státní podpora prekérních pracovníků je nedostatečná a přichází často pozdě. Řada živnostníků má podle výzkumníků problém pokrýt základní náklady. Přesto podobně jako v předchozích letech pobírala dávky jen malá část z nich.
“Na úřad práce se živnostníci zdráhají přihlásit. Znamená to omezení podnikání a nulový nárok na kompenzace,” vysvětluje Andrea Svobodová, výzkumnice, která vedla rozhovory s lidmi zasaženými pandemií. Tito lidé milují své profese a doufají v co nejdřívější návrat k normálu. Mezitím si hledají překlenovací práce. Minimalizují náklady. A pokud mají možnost, obrací se s prosbou o pomoc na své rodiny. Někdy jsou ale odkázání na půjčky nebo prodej osobních věcí.”
Centrum pro společenské otázky od roku 2011 provádí a podporuje výzkum v oblasti společenských věd a poskytuje poradenskou činnost v sociální oblasti s cílem nacházet a nabízet modely, koncepty a praktická řešení, která by napomáhala demokratickému, ohleduplnému a důstojnému soužití.
