Lidi nejvíc trápí nezaměstnanost a bydlení, říká chomutovský zastupitel David Ištok
„Jde mi hlavně o zlepšování vztahu mezi Romy a majoritou, o pomoc lidem, kteří chtějí pracovat a nemůžou, o zlepšení bytové politiky,“ říká David Ištok. Po opakovaných volbách se dostal do zastupitelstva v Chomutově, působil v několika neziskových organizacích, pracuje jako preventista chomutovské městské policie. „Je absurdní, když lidé práci aktivně hledají a narážejí na to, že je nikdo zaměstnat nechce – a pak si na demonstraci přečtou transparent „Cikáni do práce“, přibližuje pro server Romea.cz představitel jedné z hlavních rolí filmu z prostředí ostravského ghetta Petra Václava Cesta ven.
Je situace v Chomutově srovnatelná se situací v Ostravě?
Rozdíl je v tom, že v Ostravě jsou sociálně vyloučené lokality více soustředěné – třeba na okraji města. V Chomutově jsou více rozprostřené. Nejde o nějaké větší seskupení, ale spíše jednotlivá místa – třeba jednotlivé paneláky na sídlišti. Problémy jsou ale na obou místech stejné – sociální situace, bytová politika, nezaměstnanost.
Co z toho můžete jako zastupitel reálně ovlivňovat a měnit?
V zastupitelstvu jsem nováček. Díky své práci preventisty městské policie se ale pohybuji přímo mezi lidmi a vím, co řeší za problémy. A to nejen u Romů, ale třeba u svobodných matek, u lidí, kteří nemohou sehnat práci, bydlení…znají mě a lépe mě přijmou. A já o tom, co řeší a potřebují, mohu informovat na zastupitelstvu, ukazovat na konkrétní věci a snažit se najít cestu, jak to vyřešit.
Jak konkrétně se tak dá třeba řešit nezaměstnanost a bydlení?
V tuhle chvíli vím asi o deseti lidech, kteří aktivně hledají práci a nedaří se jim ji sehnat. Někteří z nich jsou Romové a i na úřadech práce se setkávají s „nálepkováním“, jinde je nechtějí jako Romy zaměstnat. Na tyhle konkrétní případy mohu upozorňovat, podávat podněty, snažit se vymyslet projekty, které by jim mohly pomoci se chytnout.
S bydlením to je také složité – město má bytovou správu, ze které si udělalo akciovou společnost, ceny nájmů jsou vysoké. I to je dědictví po působení paní Řápkové, které se s kolegy snažíme napravit tím správným směrem. Jsou to ale všechno malé, mravenčí kroky.
Dá se podle Vás těmi malými krůčky „zezdola“ dojít k zásadnější změně anebo se toho dá docílit jen na úrovni centrální politiky?
Komplexnější oblasti, jako je třeba školství nebo politika sociálního bydlení samozřejmě vyžadují větší – systémové změny. Ty menší kroky na úrovni samosprávy jsou ale také důležité, mohou pomoci se změnami v konkrétní lokalitě. I to, že se Rom dostane do zastupitelstva, je pro nás pro Romy takový malý krůček. S kolegy například usilujeme o plošný zákaz hazardu. Na chomutovských sídlištích je velké množství heren a téměř nic se nedělá pro mládež, pro děti. To bychom rozhodně chtěli změnit.
