Lidé v bytové nouzi se sešli s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou
Na pražském Andělu se ve čtvrtek v podvečer sešly aktivní skupiny lidí v bytové nouzi ze třech českých měst s ministryní práce a sociálních věcí Michaelou Marksovou a zástupcem ministerstva pro místní rozvoj, ředitelem odboru politiky bydlení Jiřím Klímou. Na místě se sešlo zhruba čtyřicet lidí k vzájemné diskusi nad připravovaným zákonem o sociálním bydlení. Součástí setkání byl i hudební doprovod a zdarma poskytnuté jídlo kuchařkami bez domova Jako doma. Šlo o největší setkání svého druhu v historii České republiky. Pro podporu zákona se vyjádřili zástupci obou resortů. „Naše ministerstvo a já osobně považuji tento zákon za obrovskou prioritu, protože mi připadá šílené, že Česká republika takový zákon nemá. Není moc zemí v Evropě, které by ho neměly. Já to považuji za strašně důležitou věc, za kterou bojuji už teď a bojovat za ni budu. To vám opravdu slibuji,“ řekla M. Marksová.
Setkání na pražském Andělu zorganizovaly tři skupiny lidí v bytové nouzi z Brna, Prahy a Ostravy a symbolicky jej nazvali setkáním u „kulatého chodníku“, neboť tam kde není střecha nad hlavou, není ani stůl. Zástupci aktivních skupin formulovali několik bodů, které je v jejich obcích trápí, a které popisují jejich bezvýchodnou situaci. Upozornili například na stále rostoucí počet lidí bez domova, svévoli obcí v podpoře bydlení lidí v bytové nouzi, byznys s chudobou, stigmatizaci, nejistotu či nedůstojnost bydlení, kdy například jedno sociální zařízení sdílí s více než sto lidmi.
Oba zástupci resortů se vyslovili pro podporu zákona, kompetenční spory mezi MPSV a MMR jsou dle nich již vyřešeny, to vyplynulo ze schůzky ministrů dne 22. 6.. V tom, že bude zákon schválen vládou, jsou oba optimističtí. Ministryně M. Marksová zmínila i úlohu obcí: „Už dnes ty obce, které chtějí a které mají podle mého názoru velmi oprávněný pocit, že by se měly starat o své obyvatele, tak už systém sociálního bydlení mají. Problém je, že část obcí nechce. My ten zákon vlastně děláme kvůli nim, aby musely. Protože když se nacházíte v obci, která má pocit, že se o vás starat nemusí, když máte problémy s bydlením, tak to je hodně špatné.“
Aktivní skupiny bez domova závěrem přednesly své požadavky s návrhem, aby byly zahrnuty do diskuze o dané problematice, neboť, jak píší, ze své zkušenosti vědí, že jejich zájmy se mohou mnohdy rozcházet se zájmy některých aktérů, kteří formulují politiky sociálního bydlení. Požadují tak především dosažitelné, důstojné a finančně dostupné bydlení pro každého. Byty, ne ubytovny. Zrušení, či zafinancování kauce, na kterou nyní finančně nedosáhnou. Byty stavebně i hygienicky nezávadné. Byty nesegregované v „ghettech“. Řešení nedostupnosti bydlení kvůli diskriminaci. A podporu sociálních pracovníků namísto kontroly. Za výše uvedené, skupiny „Chceme bydlet“ (Praha), „Hnutí za nové bydlení“ (Brno), „Kruh naděje“ (Ostrava).
Jde o unikátní příklad pro formování sociálních politik, kdy lidé, kterých se zákon dotýká nejvíce, jsou schopni se zorganizovat a formulovat své priority. Tomu také vyšla vstříc i ministryně. „Jsme přesvědčeni, že při formulaci sociálních politik by měly být pravidelně ke konzultacím zvány všechny klíčové strany, tedy kromě obcí a majitelů bytových domů i samotní potenciální nájemníci sociálních bytu. Aktivita a schopnost formulovat své priority, kterou dnes prokázaly tři skupiny lidi v bytové nouzi, je příslibem pro funkčnost připravované legislativy,“ říká Vít Lesák, ředitel Platformy pro sociální bydlení.
