Kevin Basek, dobrovolník z Univerzity Lehigh: Romové čelí systematickému vyloučení

V první polovině července docházeli do kanceláře o.p.s. ROMEA Alyssa Wedge a
Kevin Basek, studenti z americké univerzity Lehigh, kteří se rozhodli, že letní
prázdniny nestráví opalováním, výlety a jednou party za druhou jako možná
většina jejich vrstevníků, ale volný čas věnují práci pro neziskovou organizaci
jako dobrovolníci. Umožnila to díky mezinárodní stáži amerických studentů
organizace Inclusio o.p.s., která se zaměřuje na podporu integrace a inkluze
menšin v ČR, ve spolupráci s profesorkou klinické psychologie Christine Novak,
Informačním centrem OSN v Praze a Americkým centrem Praha.

Využili jsme příležitosti a zeptali se našich dobrovolníků na jejich zázemí,
zkušenosti a důvody, proč se rozletěli přes půl světa do České republiky pomáhat
zrovna v oblasti romské integrace.

Stejné otázky, které jsme položili Alysse, si vyslechl i Kevin. Zde si můžete přečíst, jak na ně odpovídal.

Odkud ty a tvoje rodina pocházíš?

Narodil jsem se a vyrostl v New Jersey. Vyrůstal jsem ve venkovském městečku se
dvěma staršími bratry a matkou. Moje matka je původem z Itálie a
otec z Česka, což hrálo roli v mém rozhodnutí jet do České republiky.

Jaký obor studuješ a proč sis vybral právě Univerzitu Lehigh?

V bakalářském stupni studia jsem studoval matematiku, ekonomii a informatiku. V
srpnu začnu roční magisterský program v oboru ekonomie. Univerzitu Lehigh jsem
si vybral prostě proto, že jsme z ní já a moje máma měli dobrý pocit. Škola je
blízko mého domova a má dobrou akademickou reputaci, takže to bylo jednoduché
rozhodnutí.

Šel jsi na tento obor čistě ze zájmu, nebo převážilo praktické rozhodnutí? Jaké
profesní uplatnění nabízí tvůj obor v USA?

Začal jsem pouze studiem matematiky, protože jsem v ní byl vždy dobrý a baví mě
principy, na kterých stojí. Nicméně když jsem se dostal na univerzitu, zjistil
jsem, že mě studium nenaplňuje, takže jsem si přibral ekonomii a informatiku,
abych šel za profesní dráhou, která se mi bude líbit víc. Až získám titul,
chystám se jít do bankovního nebo obchodního odvětví jako firemní ekonom nebo
ekonomický prognostik. Tato zaměstnání spojují jak můj zájem o ekonomii, tak mou
schopnost pracovat s čísly.

“

"Stal jsem se více než pouhým turistou."

Jaký největší “kulturní šok” tě čekal po příletu do Česka?

Největším kulturním šokem pro mne byla neformální povaha práva. V České
republice a celé Evropě je policie reaktivní a policisté jezdí jen tam, kde jsou
potřeba. V Americe je policie mnohem více vidět, což vytváří jiný přístup k
prosazování práva. Dávám přednost evropskému přístupu.

Coby návštěvník ze zahraničí dokážeš vidět život v této zemi z odstupu a podat o
něm výstižnou zprávu, i když přece jen letmou. Co ti jako Američanovi připadá
třeba úžasné a co naopak nepochopitelné?

Pro Američany mého věku je hodně překvapivá možnost kouřit na veřejnosti. V
Americe je už mnoho let kouření cigaret uvnitř budov obecně zakázáno. Další
zajímavostí je pro mě způsob fungování veřejné dopravy. Musíte lidem velmi
důvěřovat, abyste je nechávali používat metro nebo tramvaje bez automatické
kontroly jízdenek. Průměrný Američan by se pokoušel takový systém často nějak
podvést, takže se u nás jízdenky vždy kontrolují.

Co předcházelo tvojí cestě do Čech? Byl to tvůj dobrovolný
zájem, nebo za tím stála třeba povinnost absolvovat stáž pro studijní účely? A
proč vlastně Česká republika?

Přijel jsem do České republiky na tuto stáž, protože jsem už pracoval v
ekonomickém rozvoji. Na Lehigh jsem pracoval v organizaci, která poskytuje
půjčky příslušníkům menšin, aby mohli začít svoje vlastní lokální podnikání.
Tato organizace funguje jako banka pro lidi, kteří nemohou získat klasické
bankovní služby kvůli nedostatečným příjmům nebo finančním problémům v
minulosti. Jinak Českou republiku jsem si vybral, protože můj strýc odtud
emigroval a moje rodina má na tuto zemi vazby. To, že se dozvídám věci o české
kultuře a historii mi pomáhá pochopit, proč můj strýc tehdy odešel.

Jaké zkušenosti jsi v Česku zatím získal?

Doteď jsem měl možnost navštívit Terezín a Nymburk, díky čemuž jsem se mohl stát
více než jen turistou. Mezinárodní atmosféra Prahy dokáže schovat spoustu
zážitků, které jsou pro Čechy specifické, a nejviditelnějším rozdílem, kterého
jsem si v porovnání s Amerikou všiml, je rozdíl v životním standardu. Američané
si užívají jeden ze světově nejvyšších životních standardů a mají velmi odlišnou
definici chudoby. V Americe rozhodně žijí chudí lidé, ale mnoho lidí si myslí,
že jsou na tom hůře, než ve skutečnosti jsou.

Jak se liší získaná teorie z univerzity od zdejší praxe?

Jak jsem se zmínil, ve škole jsem studoval mikrofinancování, což se zaměřuje na
lidi, kteří žijí z jednoho nebo dvou dolarů denně. Mikrofinancování dobře
ukazuje, jak zoufale někteří lidé žijí, ale neukazuje na politické aspekty.
Politika je velkou otázkou každé země, ale problémy se liší místo od místa.
Situace zde v České republice, jak ji vidím, je unikátní, ale ne úplně
neočekávaná.

Můžeš srovnat svou zkušenost z domova se zdejším přístupem k menšinám tak, jak
jsi jej zatím měl možnost poznat?

Řekl bych, že v každé části světa najdete předsudky a diskriminaci, jediný
rozdíl je v početnosti dané minority a stereotypech o ní. Tam, kde žiji, není
mnoho příslušníků menšin, takže se musejí vyrovnávat s velkým množstvím
diskriminace. Většina útoků je ale jen verbálního charakteru a nedá se srovnávat
se systematickým vyloučením, kterému čelí Romové v Česku.

V čem si myslíš, že dělá česká společnost v přístupu k menšinám chybu, a naopak
v čem se jí daří narozdíl od Ameriky lépe?

Myslím si, že velikým problémem je způsob, jakým vláda řeší vzdělávání a jak
lehce mohou být příslušníci menšin segregováni. V současné době jsou žáci
testováni i v tématech, která nejsou pro všechny běžná a dostupná. Vzdělávání by
si zasloužilo být v popředí sociálních reforem. Věc, kterou bych v této souvislosti v Americe rád viděl, je přepracováné pojetí
ubytovacích zařízení. Systém obecního bydlení, na které dosáhnou příslušníci
menšin a chudí lidé, je v Americe obecně velmi neefektivní. Ubytování by mělo
být prostě o zajišťování střechy nad hlavou a poskytování služeb co nejvíce
lidem. Ačkoliv může být v českých ubytovnách spousta úplatkářství, počáteční
nápad je dobrý.

Jakou nejdůležitější informaci nebo poznání si z pobytu v Česku odvezeš?

Největším přínosem je pro mne zjištění, že každé místo má svá pro a proti.
Nicméně celkově je situace v Americe rozhodně lepší, než jak se má zbytek světa,
a jsem šťastný, že mám možnosti, které mám.

Přeložil Lukáš Halda