Kumar Vishwanathan: Projevy politiků o „nepřizpůsobivých“ Romech jsou nebezpečné. Nejhorším řešením je izolace ve velkých uprchlických táborech
„Hned na počátku války jsem se shodou náhod dostal k romské rodině z města Kremenčuk v Poltavské oblasti na střední Ukrajině. Jsou to čtyři sestry s dětmi, muži bojují na frontě. Bylo strašně těžké rodinu někde ubytovat, i když děvčata studují lycea a jedna i vysokou školu,“ uvedl v rozhovoru o romských uprchlících z Ukrajiny pro Prima CNN ředitel organizace Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan.
Zmíněná rodina nějaký čas bydlela v jeho kanceláři, nakonec se ubytovala v ostravském klášteře redemptoristů. „Tato rodina z Kremenčuku má celkem 11 členů, a 7 z nich už našlo práci. Jsou fantastičtí, jedna z těch žen dokonce šéfovala kuchyni v jednom izraelském hotelu. Mým tajným snem je, aby si rodina otevřela v Ostravě restauraci s ukrajinskými a romskými specialitami,“ říká Vishwanathan.
Zařízením ve Vyšních Lhotách, kde Vzájemné soužití působí, podle něj už prošlo 2500 Romů, najednou jich tam ale pobývá nejvíce 200 až 250. Někteří z nich se vrátili domů, jiní odcestovali do Německa, další jsou stále v Česku – odhadem kolem 7000.
Do Vyšních Lhot vozí Vishwanathan dvakrát v týdnu zahraniční studenty, které na univerzitě v Ostravě vyučuje v rámci tzv. kurzu kritické sociální práce.
„Jsou to Španělé, Portugalci, Korejci i jedna Ukrajinka. A to, jak si studenti spontánně hrají s dětmi, mi dělá velkou radost, protože ti malí Romové je úplně milují. Španělští studenti teď dokonce on-line vybrali na svých alma mater 2 tisíce eur. Koupili jsme léky, míče, kuželky, boty a spodní prádlo. Mým snem je ale založit v táboře sbor a ukázat ho lidem po celé republice. Zpívají neskutečně krásně,“ přibližuje.
Kriticky Vishwanathan hovoří o přístupu k romským uprchlíkům jak ze strany části české společnosti, tak ze strany některých ukrajinských uprchlíků. Za nebezpečné považuje veřejné vyhraňování politiků vůči „nepřizpůsobivým Romům“ , například projevy moravskoslezského hejtmana Ivo Vondráka (ANO).
„V Ostravě bylo už v březnu ubytováno několik skupin ukrajinských Romů, a to na náklady Správy uprchlických zařízení, tedy ministerstva vnitra. Dokud za Romy platil stát, bylo to hejtmanovi jedno, vlastně mu ten stav vyhovoval. Od 1. dubna ale za uprchlíky musí platit ubytování kraje, a Vondrák tenhle úkol nedokázal anebo nechtěl zdárně vyřešit. A tak se problému zbavil docela ošklivým způsobem, všechny Romy hodil do jednoho pytle a prohlásil, že ničí ubytovny, kradou a neváží si pomoci. Kriminalizací celé komunity romských uprchlíků pak nesmírně ublížil i všem slušným Romům. Třeba právě rodině z Kremenčuku, o které jsem mluvil,“ vysvětluje.
Za nejhorší řešení ze všech pak považuje řešení, ve kterém se zvolí izolace místo integrace – a začnou se budovat velké uprchlické tábory jako jsou například v Sýrii.
Podobně jako je tomu u Romů v České republice, ani na Ukrajině netvoří Romové homogenní skupinu. „Samotní Romové mi vysvětlili, že na Ukrajině je asi pět romských skupin, podobně jako my v Česku máme olašské Romy a třeba rumungry,“ říká Vishwanathan.
Někteří Ukrajinci z majority podle jeho slov do České republiky přicházejí s představami o Romech, jaké v ní byly v devadesátých letech a hovoří o stížnostech, které se k němu dostávají od Romů z ostravské čtvrti Muglinov. Tam žije velká romská komunita a v současnosti také početná skupina běženců z ukrajinské majority, která tam dostala přechodný azyl.
„Romové vyprávějí, že se k nim ukrajinské uprchlice chovají povýšeně až agresivně. V obchodech třeba naše romské ženy automaticky předbíhají, strkají do nich, padají tam vulgární nadávky. Lidé z komunity už mi dokonce říkali, že jim dochází trpělivost a budou konflikty muset řešit. „Naši chlapi je brzy zbijou,“ slyšel jsem od nich. Nic takového nelze připustit, jen dokresluji, o čem jsem mluvil. Ukrajinci sem někdy přenášejí i svoje mezietnické konflikty, které už máme v Česku vyřešené. Musíme proto o těchto věcech víc komunikovat i se samotnou ukrajinskou majoritou. Vysvětlovat, že my jsme už o něco dál,“ přibližuje Vishwanathan.
Aktuálně podle něj přichází nejvíce Romů ze Zakarpatí, kde jsou oblasti podobné jako ty na východním Slovensku. „Všichni ale nepatří k nejchudším, mnozí karpatští Romové pracovali na Slovensku anebo dokonce v Česku, podobně jako majorita z tohoto ukrajinského regionu. Mnozí mluví jen maďarsky, což je dáno historickou příslušností regionu k Uhrám. Ale vždycky někdo mluví rusky, někdy i slovensky. Domluvíme se,“ říká ředitel Vzájemného soužití.
