Konec ostravského Přednádraží, rodiny se chystají k odchodu
Poslední rodiny žijící v jediném obydleném domě číslo osm v ostravské ghettu Přednádraží se chystají k odchodu. I ony už vzdaly zhruba rok trvající boj o záchranu lokality. V sobotu ji chtějí definitivně opustit a začít nový život v bytech ve Slezské Ostravě. Přestože je místo dnes zcela zdevastované a z většiny vyrabovaných domů zůstaly jen ruiny, někteří lidé budou odcházet s těžkým srdcem.
Patří k nim i čtyřicetiletá Helena Macková, která v Přednádraží prožila stejně jako její třiapadesátiletý partner Miloslav Kaleja dlouhých 22 let. Dnes do igelitových pytlů balila věci své rodiny a s nostalgií vzpomínala na dobu, kdy bylo Přednádraží dobrým místem k bydlení. "Cítím se tak divně, protože opustím to, co jsem měla tady nejradši. Stěhovat se někde, kde ty lidi neznáte, mám z toho strach. Nebojím se, že mě nepřijmou, ale než se tam zabydlím, než dám všechno do kupy, to bude trvat," řekla ČTK Macková.
Ročním bojem o svůj domov je už ale unavená. "Prožila jsem si to nejhorší, co tady existovalo. Nejhorší byla ta nejistota. V něco jsem vždycky doufala a zase nic. Každý den, každý měsíc furt starosti a trápení," dodala Macková, která dnes velkou část viny klade majiteli objektů Oldřichu Roztočilovi. "Měla jsem smlouvu na dobu neurčitou, měl se o moji rodinu postarat. I město se obrátilo proti nám," podotkla Macková.
V Přednádraží žila spolu s druhem a čtyřmi dětmi, nyní ve věku od 16 do 22 let. "Chci nový život, ale ty vzpomínky tady budou," dodala se slzami v očích. Strach má i o děti. Bojí se, jestli si v novém místě zvyknou a najdou si kamarády.
Lehko se nebude odcházet ani jejímu druhovi. "Když to měly dráhy, tak se nám tady dobře bydlelo. Byl tady obchod, hospoda i řezník," vzpomínal dnes Kaleja. Nové bydlení považuje za dočasné řešení. "Nové bydlení pro nás není o moc lepší, bude to určitě zase nazvané jako ghetto, bydlí tam spoustu Romů a taky jsou tam takoví nepořádní lidé. Přes tu zimu, když to vydržíme, tak budeme hledat něco jiného. Chceme do lepší lokality," řekl Kaleja.
Rodina se stěhuje do dvoupokojového bytu. Podle Kaleji v něm budou i s vodou platit nájem 9300 korun měsíčně a k tomu ještě elektřinu. "Odhadujeme, že nám celé rodině zůstane tak 6000 až 7000 korun na živobytí," podotkl Kaleja.
Aktivista Kumar Vishwanathan, který s rodinami dlouhodobě spolupracuje, dnes novinářům řekl, že v sobotu z místa odejde posledních šest rodin, tedy asi 22 lidí. "Je to hodně smutné, ale na druhé straně ti lidé byli hodně silní a stateční. Bránili určité hodnoty, bránili, co to je domov. Romové už nejsou kočovníci, stejně jako ostatní národy v Evropě už zapustili kořeny a jsou součást této společnosti a to si musíme uvědomit. Tito lidé mají pouto ke svým domovům a je pro ně těžké odejít. I dnes přestože tam není elektřina či nefungují kanály, přesto odcházejí se smutkem," uvedl Vishwanathan.
Média se o problémy v lokalitě zajímají od loňského léta, kdy v místě žilo asi 200 lidí. Většina obyvatel se odstěhovala, poslední rodiny však obývaly právě dům číslo osm. Nová naděje jim svitla před časem, kdy s nimi majitel podepsal nové nájemní smlouvy. Nedokázal se však dohodnout se stavebním úřadem, aby dům přestal katastr vést jako takzvanou jinou stavbu, ale vedl ho jako bytový dům. Tím by lidé měli nárok na příspěvek na bydlení. Obyvatele posléze majitel vyzval, aby se vystěhovali.
